1.30.2009
Určení sazby daně při sběru, svozu a likvidaci komunálního odpadu
Určení sazby daně při sběru, svozu a likvidaci komunálního odpadu
dle novely zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), účinné od 1.1.2009
(27.01.2009)
S účinností od 1.1.2009 je zákonem č. 302/2008 Sb., o dani z přidané hodnoty, rozšířena příloha č. 2 k ZDPH o položku SKP 90.02.11 – sběr a přeprava komunálního odpadu.
Příloha č. 2 k ZDPH umožňuje uplatnit ze všech služeb spadajících pod číselný kód SKP 90.02.1 sníženou sazbu daně jen u SKP 90.02.11, tj. služeb týkajících se pouze sběru a přepravy komunálního odpadu. Sníženou sazbu daně nelze použít při skladování a likvidaci komunálního odpadu (SKP 90.02.12, 90.02.13, 90.02.14).
Pro účely DPH se komunálním odpadem rozumí odpad definovaný v § 4 písm. b) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění.
Z uvedeného vyplývá, že za komunální odpad nelze považovat odpad podobný komunálnímu odpadu, který vzniká při nevýrobní činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání.
Pokud plátce poskytuje služby podléhající jak snížené, tak základní sazbě daně a úplata je stanovena jednou částkou, je povinen pro účely stanovení základu daně tuto částku rozdělit podle jednotlivých plnění podléhajících platné sazbě daně.
dle novely zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), účinné od 1.1.2009
(27.01.2009)
S účinností od 1.1.2009 je zákonem č. 302/2008 Sb., o dani z přidané hodnoty, rozšířena příloha č. 2 k ZDPH o položku SKP 90.02.11 – sběr a přeprava komunálního odpadu.
Příloha č. 2 k ZDPH umožňuje uplatnit ze všech služeb spadajících pod číselný kód SKP 90.02.1 sníženou sazbu daně jen u SKP 90.02.11, tj. služeb týkajících se pouze sběru a přepravy komunálního odpadu. Sníženou sazbu daně nelze použít při skladování a likvidaci komunálního odpadu (SKP 90.02.12, 90.02.13, 90.02.14).
Pro účely DPH se komunálním odpadem rozumí odpad definovaný v § 4 písm. b) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, v platném znění.
Z uvedeného vyplývá, že za komunální odpad nelze považovat odpad podobný komunálnímu odpadu, který vzniká při nevýrobní činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání.
Pokud plátce poskytuje služby podléhající jak snížené, tak základní sazbě daně a úplata je stanovena jednou částkou, je povinen pro účely stanovení základu daně tuto částku rozdělit podle jednotlivých plnění podléhajících platné sazbě daně.
1.29.2009
Aktuální dotazy a odpovědi k dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti
(28. 1. 2009)
Dotaz:
Jaký vzor Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a z funkčních požitků (tiskopis 25 5460 MFin 5460) je nutné použít za zdaňovací období 2008 pro účely daňového přiznání a který vzor bude platný pro rok 2009?
Odpověď:
Na základě novely zákona o daních z příjmů (zákon č. 261/2007 Sb.) byl pro potřeby zdaňovacího období 2008 vydán v měsíci únoru 2008 vzor tiskopisu č.16, do kterého byla zapracována tzv. „superhrubá mzda“. Tento vzor tiskopisu použijí poplatníci i pro účely daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2008 (předcházející vzory tiskopisu, které byly vydány pro zdaňovací období 2007 tj. vzor č.14 a 15 nelze za zdaňovací období 2008 použít). Připomínáme, že poplatník, kterému byly vyplaceny nebo který jiným způsobem obdržel v roce 2008 příjmy ze závislé činnosti a nebo funkční požitky za uplynulá léta (tj. za roky 2005 – 2007), které se nepovažovaly podle § 5 odst. 4 za jeho příjmy ve zdaňovacím období, kdy byly zúčtovány plátcem daně v jeho prospěch (viz. řádek č. 4 uvedeného vzoru tiskopisu č. 16) – má podle § 38g odst. 2 zákona o daních z příjmů povinnost za zdaňovací období 2008 podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Upozorňujeme, že v lednu t.r. vydalo MF nový vzor tiskopisu č.17 pro zdaňovací období 2009, který je uveřejněn na internetových stránkách MF a ČDS, na FÚ bude k dispozici v březnu 2009.
Dotaz:
Pracuji již několik let u stejného zaměstnavatele. Musím pro rok 2009 podepisovat "Prohlášení k dani" na novém vzoru č. 19?
Odpověď:
Pro zdaňovací období 2009 se vydává nový vzor tiskopisu 25 5457 MFin 5457 vzor č. 19, ve kterém je v části III. (žádost o provedení ročního zúčtování záloh na daň ) u slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů (sleva na manželku/manžela) částka týkající se výše vlastního příjmu manželky/manžela – dosud „38 040“ Kč zvýšena na částku „68 000 Kč“ (platí již pro zdaňovací období 2008). Dále byl pro nadbytečnost v části III. vypuštěn bod č. 4 (prohlášení poplatníka, zda v uplynulém zdaňovacím období u předchozích plátců daně uplatňoval/neuplatňoval měsíční slevu na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů, případně měsíční daňové zvýhodnění. Upozorňujeme na skutečnost, že pro zdaňovací období 2009 je možné používat i dříve vydané vzory tiskopisu č. 16 až 18. Pro účely ročního zúčtování záloh za zdaňovací období 2008 je však nutné, aby plátce daně u vzorů č. 16 – 18 vyznačil změnu částky u slevy na manželku/manžela z 38 040 Kč na 68 000 Kč (tedy pokud jí poplatník uplatňuje).
Upozorňujeme plátce daně, kteří zaměstnávají poplatníky podle § 2 odst. 3 zákona o daních z příjmů (nerezidenty ČR), že na internetu MF a ČDS v sekci daňové tiskopisy je dostupná anglická verze tiskopisu. Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, avšak slouží pouze jako metodická pomůcka při vyplňování.
Dotaz:
Jaké jsou pro zdaňovací období 2009 nové výše slev na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů?
Odpověď:
Pro zdaňovací období 2009 zůstaly slevy na dani ve stejné výši jako pro zdaňovací období 2008, tj.
24 840 Kč na poplatníka,
24 840 Kč na manželku (manžela) žijící s poplatníkem v domácnosti, pokud nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč; je-li manželka (manžel) držitelkou průkazu mimořádných výhod III. stupně (zvlášť těžké postižení s potřebou průvodce) - průkaz ZTP/P (dále jen "průkaz ZTP/P), zvyšuje se částka 24 840 Kč na dvojnásobek.
2 520 Kč, pobírá-li poplatník částečný invalidní důchod z důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění nebo zanikl-li nárok na částečný invalidní důchod z důvodu souběhu nároku na výplatu částečného invalidního důchodu a starobního důchodu,
5 040 Kč, pobírá-li poplatník plný invalidní důchod nebo jiný důchod z důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění , u něhož jednou z podmínek přiznání je, že je plně invalidní, zanikl-li nárok na plný invalidní důchod z důvodu souběhu nároku na výplatu plného invalidního důchodu a starobního důchodu nebo je poplatník podle zvláštních předpisů plně invalidní, avšak jeho žádost o plný invalidní důchod byla zamítnuta z jiných důvodů než proto, že není plně invalidní,
16 140 Kč, je-li poplatník držitelem průkazu ZTP/P,
4 020 Kč u poplatníka po dobu, po kterou se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, a to až do dovršení věku 26 let nebo po dobu prezenční formy studia v doktorském studijním programu, který poskytuje vysokoškolské vzdělání až do dovršení věku 28 let. Dobou soustavné přípravy na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem se rozumí doba uvedená podle zvláštních právních předpisů pro účely státní sociální podpory.
Dotaz:
Mohl daňový nerezident ČR v průběhu roku 2008 uplatnit u zaměstnavatele v ČR základní slevu na dani na poplatníka?
Odpověď:
Ano. Na základě zákona č. 126/2008 Sb. bylo možné přiznat zahraničním zaměstnancům (tj.daňovým nerezidentům ČR) základní slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů tj. „na poplatníka“ již při měsíčním zúčtování mezd a také následně za celé zdaňovací období v rámci ročního zúčtování záloh u zaměstnavatele, tj. bez naplnění dalších podmínek (byla zrušena tzv. podmínka „nejméně 90% příjmů ze zdrojů na území ČR“).
S ohledem na nabytí účinnosti této novely od 1.7.2008 a na nemožnost její zpětné účinnosti pro stanovení měsíčních záloh na daň zahraničním zaměstnancům (daňovým nerezidentům ČR), vydalo Ministerstvo financí Opatření č.j.05/13 797/2008 – 152 (na Internetu Ministerstva financí zveřejněno dne 7.2.2008 a ve Finančním zpravodaji v čísle 2/2008), kterým bylo ještě před účinností novely zákona o daních z příjmů umožněno již v průběhu zdaňovacího období 2008 přiznat již při měsíčním zúčtování mezd zahraničním zaměstnancům (daňovým nerezidentům ČR) základní slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů „na poplatníka“ ve výši 2 070 Kč, tzn. stanovit měsíční zálohy na daň z jejich mzdy i před dnem nabytí účinnosti výše uvedené novely ve stejné výši, jako u tuzemských zaměstnanců a bez dalších zvláštních podmínek.Závěr: Zahraniční zaměstnanci mohou při splnění příslušných zákonných podmínek uplatnit předmětnou základní slevu na dani „na poplatníka“ dodatečně při vypořádání své celoroční daňové povinnosti (tedy i za měsíce, kdy byli oprávněni, ale ve výši jedné dvanáctiny ji neuplatnili), a to i u zaměstnavatele prostřednictvím institutu ročního zúčtování záloh na daň za podmínky, že nemají podle § 38g zákona o daních z příjmů povinnost nebo nechtějí podat daňové přiznání.
Dotaz:
Jsem daňový rezident SR pracující v ČR, které slevy na dani, případně nezdanitelné části základu daně mohu uplatnit u svého zaměstnavatele?
Odpověď:
U svého zaměstnavatel můžete v průběhu roku uplatnit sleva na dani „na poplatníka“ a slevu na studenta. V rámci ročního zúčtování záloh pak nezdanitelné části základu daně z titulu darů, členských příspěvků zaplacených v ČR odborové organizaci, pojistné zaplacené na své soukromé životní, a to i pokud máte pojistnou smlouvu uzavřenou s pojišťovnou na území SR, příspěvky zaplacené na penzijní připojištění se státním příspěvkem, ale jen se smluv uzavřených u penzijního fondu v ČR, případně úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání, ale jen podle tuzemského zákona č. 179/2006 Sb. Pokud chcete uplatnit slevu na manželku, daňové zvýhodnění na vyživované dítě či zaplacené úroky z úvěru použitého na financování bytových potřeb – tak jedině v daňovém přiznání.
Dotaz:
Jaká je v roce 2009 výše daňového zvýhodnění na vyživované dítě?
Odpověď:
Výše daňového zvýhodnění je stanovena v § 35c zákona o daních z příjmů a je stejná jako v roce 2008. Poplatník má nárok na daňové zvýhodnění (pozn. při splnění všech náležitostí vyplývajících ze zákona o daních z příjmů) na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti ve výši 10 680 Kč ročně , pokud neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo § 35b. Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu.Poplatník může daňový bonus uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč, maximálně však do výše 52 200 Kč ročně.
Dotaz:
Za jakých podmínek mohu uplatit daňový bonus?
Odpověď:
Daňový bonus může v roce 2009 tak jako v roce 2008 uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6, 7, 8 nebo § 9 alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy (tj. 6 x 8 000 Kč).
Dotaz:
Kdy je považováno dítě za vyživované?
Odpověď:
Za vyživované dítě poplatníka se pro účely zákona o daních z příjmů považuje dítě vlastní, osvojené, dítě v péči, která nahrazuje péči rodičů, dítě druhého z manželů a vnuk (vnučka), pokud jeho (její) rodiče nemají příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit, pokud je:
nezletilým dítětem,
zletilým dítětem až do dovršení věku 26 let, jestliže nepobírá plný invalidní důchod a
soustavně se připravuje na budoucí povolání; příprava na budoucí povolání se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře,
nemůže se soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz,
nebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.
Dočasný pobyt dítěte mimo domácnost nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění. Jedná-li se o dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P, zvyšuje se na ně částka daňového zvýhodnění na dvojnásobek; maximální výše daňového bonusu však zůstává zachována.
Uzavře-li dítě manželství a žije-li v domácnosti s manželem (manželkou), může uplatnit manžel (manželka) slevu na dani při splnění podmínek uvedených v § 35ba. Nemá-li manžel (manželka) příjmy, z nichž by mohl (mohla) uplatnit slevu na dani při splnění podmínek uvedených v § 35ba, může daňové zvýhodnění uplatnit rodič dítěte nebo poplatník, u něhož jde ve vztahu k dítěti o péči nahrazující péči rodičů, pokud dítě s ním žije v domácnosti.
Vyživuje-li dítě v jedné domácnosti více poplatníků, může daňové zvýhodnění uplatnit ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období jen jeden z nich.
Poplatníkovi, který vyživuje dítě jen jeden kalendářní měsíc nebo několik kalendářních měsíců ve zdaňovacím období, lze poskytnout daňové zvýhodnění ve výši 1/12 za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro jeho uplatnění. Daňové zvýhodnění lze uplatnit již v kalendářním měsíci, ve kterém se dítě narodilo, nebo ve kterém začíná soustavná příprava dítěte na budoucí povolání, anebo ve kterém bylo dítě osvojeno nebo převzato do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.
Dotaz:
Jakým způsobem prokazuje zaměstnanec nárok na daňové zvýhodnění u zaměstnavatele?
Odpověď:
Podle § 38l odst. 3 zákona o daních z příjmů nárok na daňové zvýhodnění poplatník (zaměstnanec) u plátce daně (zaměstnavatele) na základě podepsaného „Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti“ prokazuje:
úředním dokladem prokazujícím totožnost dítěte (vlastního, osvojeného, v péči, která nahrazuje péči rodičů, druhého z manželů a vnuků),
předložením průkazu ZTP/P, pokud je vyživované dítě jeho držitelem,
jsou-li oba manželé zaměstnaní, potvrzením od zaměstnavatele manželky (manžela), že nárok na daňové zvýhodnění současně neuplatňuje druhý z manželů,
potvrzením školy, že zletilé dítě žijící s poplatníkem v domácnosti se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem,
potvrzením správce daně příslušného podle místa bydliště poplatníka o tom, že poplatník vyživuje v domácnosti zletilé dítě až do dovršení 26 let věku, které nepobírá plný invalidní důchod a nemůže se soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.
K tomu uvádíme, že ve lhůtě do 15. února po uplynutí roku může též zaměstnanec dodatečně se žádostí o roční zúčtování záloh uplatnit i nárok na daňové zvýhodnění, který v průběhu roku včas z jakýchkoliv důvodů neuplatnil a za tím účelem ve stejné lhůtě musí zaměstnavateli předložit výše uvedené předepsané průkazy.
Dotaz:
Jaký byl v roce 2008 způsob stanovení základu daně u zaměstnance s příjmy ze závislé činnosti na základě dohody o provedení práce? Navyšoval se hrubý příjem na „superhrubou mzdu“?
Odpověď:
Z příjmů plynoucích na základě dohody o provedení práce, se neplatí žádné povinné pojistné (viz. zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších právních předpisů), proto nedochází k navýšení na „superhrubou mzdu“ Z těchto příjmů se
podle § 6 odst. 4 a odst. 13 zákona o daních z příjmů u poplatníka bez podepsaného „Prohlášení k dani“ vybírá daň srážkou podle zvláštní sazby daně stanovené v § 36 zákona o daních z příjmů, a to pokud tyto příjmy nepřesáhly za kalendářní měsíc v úhrnu od téhož zaměstnavatele stanovený limit 5.000 Kč (hrubého),
nebo se podle § 38h zákona o daních z příjmů sráží záloha na daň, a to u poplatníka s podepsaným „Prohlášením k dani“, a nebo u poplatníka bez „Podepsaného prohlášení k dani“ s příjmy přesahujícími v úhrnu za kalendářní měsíc od téhož zaměstnavatele stanovený limit 5.000 Kč.
Závěr: U dohod o provedení práce je základem daně (základem pro výpočet zálohy) jen tzv. hrubá mzda.
Dotaz:
Zákonem č. 2/2009 Sb., kterým se mění zákon o daních z příjmů byl upraven § 6 odst. 13 a vložen do zákona nový odst. 15, můžete nám tyto změny týkající se základu daně pro rok 2009 vysvětlit?
Odpověď:
K aplikaci § 6 odst. 13 a odst. 15 zákona o daních z příjmů vydalo Ministerstvo financí následující sdělení, které bylo dne 20.1.2009 uveřejněno na internetových stránkách ČDS a MF:
SDĚLENÍ Ministerstva financík praktické aplikaci ustanovení § 6 odst. 13 a 15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném od 1.1.2009
Ministerstvo financí s cílem jednotného postupu při praktické aplikaci ustanovení § 6 odst. 13 a 15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném od 1.1.2009 sděluje následující:
Mezi nejdůležitější změny ve zdaňování příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, které s účinností od 1.1.2009 přinesla aktuální novela zákona o daních z příjmů obsažená v zákoně č. 2/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), a některé další zákony, patří řada opatření za účelem dosažení výkladové jednoznačnosti a spravovatelnosti institutu tzv. superhrubé mzdy. Za tímto účelem se novelou zákona mimo jiné:
v § 6 odst. 13 ZDP zjednodušil způsob stanovení základu daně u zaměstnanců, na které se nevztahuje povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění, resp. na které se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu jako v ČR;
v § 6 odst. 15 ZDP vymezil způsob stanovení základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými v České republice výlučně daní vybíranou srážkou zvláštní sazbou podle § 36 ZDP.
Postup při praktické aplikaci výše uvedených změn je následující:
ad 1) Ke změně při stanovení základu daně u poplatníků s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky, u kterých zaměstnavatel nemá povinnost platit povinné tuzemské sociální a zdravotní pojistné.U zaměstnance podle upraveného znění § 6 odst. 13 ZDP, u kterého má nadále zaměstnavatel obdobně jako v uplynulém zdaňovacím období, povinnost platit tuzemské pojištění, jsou základem daně příjmy ze závislé činnosti a nebo funkční požitky, zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel. Slova „sám za sebe“ byla novelou vypuštěna jako nadbytečná. Pro toto povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění byla v tomto ustanovení nově zavedena legislativní zkratka - „povinné pojistné“.Výše uvedenými zvláštními právními předpisy se rozumí zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění“).Ustanovení § 6 odst. 13 ZDP dále stanovilo, že částka odpovídající tomuto povinnému pojistnému (tuzemskému) se při výpočtu základu daně připočte k příjmu ze závislé činnosti nebo k funkčnímu požitku též u zaměstnance, u kterého povinnost platit toto povinné pojistné (tuzemské) zaměstnavatel nemá. V těchto případech podle tohoto nově upraveného znění postupuje zaměstnavatel tak, jako kdyby se na takového zaměstnance vztahovalo povinné pojistné (tuzemské) podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění. K zavedení této daňové fikce bylo přistoupeno z toho důvodu, že u zaměstnanců, na které se vztahují povinné zahraniční předpisy o sociálním a zdravotním pojištění stejného druhu jako v ČR, činilo v r. 2008 největší problémy navýšení příjmů při stanovení základu daně, a to z důvodu složité a nejednotné právní úpravy v zahraničních pojistných právních systémech.Z výše uvedených důvodů je třeba proto při aplikaci výše citovaného ustanovení § 6 odst. 13 ZDP pouze zkoumat, zda se z konkrétního druhu příjmů ze závislé činnosti a nebo z funkčního požitku platí, nebo neplatí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění.To znamená, pokud se například z příjmů plynoucích zaměstnanci na základě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle zákoníku práce platí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění, je třeba tyto příjmy při stanovení základu daně zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), tj. v r. 2009 o 34 %. To platí i v případě, že zaměstnavatel nemá povinnost z příjmů takového zaměstnance toto povinné pojistné (tuzemské) platit a není podstatné, z jakých důvodů tomu tak je.Jestliže ale zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce uzavřené podle zákoníku práce nejsou podle tuzemského sociálního a zdravotního pojištění poplatníky pojistného, pak se při stanovení základu daně (základu pro výpočet zálohy na daň) jejich příjmy plynoucí z této dohody o žádné tedy ani o tuzemské povinné pojistné nenavyšují (v těchto případech je základem daně jen tzv. hrubá mzda). Tento postup je nutno dodržet i v případě zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (a opět nejsou podstatné důvody). Obdobně je nutno postupovat například při dosažení maximálního vyměřovacího pojistného základu, kdy dochází podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění při dosažení určité výše ročního zdanitelného příjmu u zaměstnance k tzv. zastropování pojistného. Od tohoto okamžiku se příjem zaměstnance o příslušné povinné pojistné (zdravotní, sociální) při stanovení základu daně již nezvyšuje, a to rovněž ani u zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (opět nejsou podstatné důvody).
ad 2) K rozšíření základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými výlučně daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby.V § 6 v novém odstavci 15 ZDP je s účinností od roku 2009 stanoveno, že jedná-li se o příjem ze závislé činnosti nebo o funkční požitek plynoucí poplatníkovi uvedenému v § 2 odst. 3 ZDP (daňovému nerezidentovi ČR) ze zdrojů na území České republiky (§ 22 ZDP), z něhož se daň vybírá srážkou sazbou daně podle § 36 ZDP, postupuje se při stanovení samostatného základu daně podle § 6 odst. 13 ZDP.V praxi se jedná zejména o příjmy ze závislé činnosti definované v § 22 odst. 1 písm. g) bod 6 ZDP jako odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob (vč. tzv. tantiém u akciové společnosti). Rozhodujícím ustanovením pro stanovení základu daně je v tomto případě § 36 odst. 3 ZDP, vymezující, že základem daně pro zvláštní sazbu daně je pouze příjem, pokud v ZDP není stanoveno jinak. S účinností od 1.1.2009 právě § 6 odst. 15 ZDP stanoví jinak. Zaměstnavatel musí při stanovení samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou výše zmíněné příjmy plynoucí daňovým nerezidentům ČR nově zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), a to i za okolností, že povinnost platit takové povinné tuzemské pojistné podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění z těchto příjmů nemá. To znamená, že pokud se z odměn členů statutárních orgánů právnických osob platí v ČR jen zdravotní pojištění, pak se tyto příjmy musí při výpočtu samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou u daňového nerezidenta ČR zvýšit jen o 9 %.
Dotaz:
V čem se liší tiskopis "Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků" za zdaňovací období 2008 případně jeho přílohy oproti roku 2007
Odpověď:
Pro zdaňovací období 2008 byl vydán nový vzor tiskopisu Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků (Tiskopis 25 5459 MFin 5490 – vzor č. 14) včetně Pokynů (Tiskopis 25 5459/1 MFin 5459/1 – vzor č. 13).
Nejdůležitější změny:Nejvýznamnější změna v tiskopise Vyúčtování vyplývá ze zapracování § 40b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“) – tj. účinky insolvenčního řízení a s tím spojená nová povinnost pro plátce daně ze závislé činnosti podat Vyúčtování, tzn. poprvé od zdaňovacího období 2008 je povinnost podat Vyúčtování z důvodů a ve lhůtách uvedených v § 40b zákona o správě daní a poplatků za část zdaňovacího období. Za část zdaňovacího období, za kterou plátce daně (insolvenční správce) podává Vyúčtování, se podávají současně i související Přílohy Vyúčtování č.1,2, případně 3 a 4, které se tohoto vykazovaného období obsahově týkají.V této souvislosti byla do Vyúčtování zapracována nová položka 01a (Kód rozlišení Vyúčtování) a 01b (Datum). Pro rozlišení důvodu pro podání Vyúčtování byla u položky 01a použita písmena A-J.Pro účely insolvence se jedná o následující kódy (pod písmeny A- I):
A - do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku (§ 40b odst.1 zákona o správě daní a poplatků),B- ke dni předložení konečné zprávy (§ 40b odst. 4 zákona o správě daní a poplatků),C- ke dni podání návrhu na zrušení konkursu (§ 40b odst. 4 zákona o správě daní a poplatků),D- ke dni zrušení konkursu (§ 40b odst. 4 zákona o správě daní a poplatků),E- ke dni splnění jiného způsobu řešení úpadku (§ 40b odst. 4 zákona o správě daní a poplatků),F- ke dni přechodu oprávnění nakládat s majetkem náležícím do majetkové podstaty z insolvenčního správce na daňový subjekt a opačně (§ 40b odst. 6 zákona o správě daní a poplatků),G-(A,B,C,D,E,F) za předcházející zdaňovací období, pokud nebylo Vyúčtování dosud podáno a původní lhůta pro jeho podání dosud neuplynula ( § 40b odst. 7 zákona o správě daní a poplatků), a to z důvodů a ve lhůtách uvedených pod písmeny A-F, tzn. uvádí se jedna z možných kombinací (GA,GB,GC,GD,GE,GF). Např. GA - za předcházející zdaňovací období, pokud nebylo Vyúčtování dosud podáno a původní lhůta pro jeho podání dosud neuplynula, a to do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku; GC- za předcházející zdaňovací období, pokud nebylo Vyúčtování dosud podáno a původní lhůta pro jeho podání dosud neuplynula, a to ke dni podání návrhu na zrušení konkursu,H- (A,B,C,D,E,F) za zdaňovací období, u nichž již uplynula lhůta pro podání Vyúčtování, pokud nebylo dosud podáno ( § 40b odst. 7 zákona o správě daní a poplatků) a to z důvodů a ve lhůtách uvedených pod písmeny A-F, tzn. uvádí se jedna z možných kombinací (HA,HB,HC,HD,HE,HF). Např. HA - za zdaňovací období, u nichž již uplynula lhůta pro podání Vyúčtování, pokud nebylo dosud podáno, a to do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku; HC- za zdaňovací období, u nichž již uplynula lhůta pro podání Vyúčtování, pokud nebylo dosud podáno, a to ke dni podání návrhu na zrušení konkursu,I -za zbývající část zdaňovacího období, na které se nevztahovalo podání Vyúčtování z předcházejících titulů, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne, v němž byl plátce daně povinen za tuto zbývající část zdaňovacího období odvést poslední daňovou povinnost (§ 69 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků).
Kód pod písmenem "J" se vztahuje na plátce daně, kteří ukončili činnost a zní: - do 30 dnů ode dne, v němž byl plátce daně povinen za rozhodné období do ukončení činnosti odvést poslední daňovou povinnost ( § 69 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků).
U položky 01b se pak uvádí datum vztahující se k údaji na řádku 01a (podrobněji rozepsáno v Pokynech).
V této souvislosti upozorňujeme plátce daně, že do Vyúčtování podávaných za část zdaňovacího období podle § 40b zákona o správě daní a poplatků se zahrnuje daňová povinnost (zálohy na daň a související informace o daňovém zvýhodnění či ročním zúčtování záloh) pouze za ty celé kalendářní měsíce dané části zdaňovacího období (roku), za které již podle § 38h odst. 9 zákona o daních z příjmů uplynula lhůta pro odvod záloh na daň a konec této lhůty předchází den uvedený v § 40b zákona o správě daní a poplatků, tj. den úkonu či skutečnosti zakládající povinnost podání Vyúčtování (v tiskopisu uvedeno pod písmeny A-F). Po uplynutí zdaňovacího období, pak následně plátce daně podá Vyúčtování za zbývající část zdaňovacího období, na kterou se nevztahovalo podání Vyúčtování z předcházejících titulů tj. pod písmeny A-F. Toto Vyúčtování označí písmenem I. Jedná se o podání podle § 69 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků.
Vzor pro podání Vyúčtování (zálohové daně) za část zdaňovacího období z důvodu uvedeného např. pod písmenem „A“: rozhodnutí o úpadku nabylo účinnosti dne 29.11.2008, ve smyslu ustanovení § 40b odst. 1 zákona o správě daní a poplatků má daňový subjekt za povinnost podat ve lhůtě do 30 dnů od dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, tj. nejpozději do 28.12.2008 Vyúčtování, a to za měsíce leden až říjen (lhůta pro odvod zálohy na daň za říjen je 20.11., tj.datum před 29.11.2008). Pokud v těchto měsících zaměstnával také „nerezidenty“, zároveň podá za tyto vykazované měsíce Přílohu č. 2, případně, pokud v těchto měsících prováděl opravy podle § 38i zákona o daních z příjmů podá zároveň i Přílohu č. 3 případně Přílohu č. 4.
Poznámka: výše uvedené změny vyplývající z ustanovení § 40b zákona o správě daní a poplatků byly promítnuty i do tiskopisu Vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně (tiskopis 25 5466 MFin 5466- vzor č. 11) včetně Pokynů (tiskopis 25 5466/1 MFin 5466/1- vzor č. 7).
- Počet zaměstnanců ke dni 1.12.2008 – Příloha č. 1 Vyúčtování( Tiskopis 25 5490/1 MFin 5490/1 – vzor č.8)
Opětovně upozorňujeme, že do počtu zaměstnanců podle mzdových listů evidovaných k 1. prosinci vykazovaného zdaňovacího období, kteří mají příjmy podle § 6 zákona se zahrnují i zaměstnanci ve služebním poměru, kromě zaměstnanců, kteří jsou příslušníky ve služebním poměru podle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Dále připomínáme, že „Kód obce“ (ZÚJ) ve kterém je umístěno místo výkonu práce, je uveden pro rok 2008 ve vyhlášce č. 316/ 2008 Sb., o podílu jednotlivých obcí na stanovených procentních částech celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty a daní z příjmů.
- Příloha č. 2 Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků s názvem „Přehled souhrnných údajů zaznamenaných na mzdových listech poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 zákona“ (Tiskopis 25 5530 MFin 5530 – vzor č.5)
K tiskopisu platném pro zdaňovací období 2008 uvádíme, že do sloupce č. 14 plátce daně uvede úhrn pojistného sraženého nebo uhrazeného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a na všeobecné zdravotní pojištění, které je podle zvláštních právních předpisů (zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších právních předpisů) ze svých příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků povinen platit poplatník a u poplatníka, na kterého se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu, příspěvky poplatníka na toto zahraniční pojištění (pozor: nejedná se tedy o „povinné pojistné“ podle § 6 odst. 13, ale o pojistné uvedené v § 38j odst. 8 zákona o daních z příjmů).Na vzoru č. 5 došlo dále k rozšíření o „část zdaňovacího období“, a to v souvislosti s podáním podle § 40b (účinky insolvenčního řízení) zákona o správě daní a poplatků.
Taktéž Příloha č. 3 a 4 (opravy podle § 38i zákona o daních z příjmů) byla rozšířena o část zdaňovacího období.
Dotaz:
Lze podat Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků elektronicky?
Odpověď:
Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období 2008 je možné, tak jako i v předchozím roce, podat elektronicky. Elektronické podání vyúčtování (EPO VDA DPZ) doporučujeme zejména plátcům daně, kteří zaměstnávají nerezidenty a vyplňují rozsáhlou Přílohu č. 2 vyúčtování. Nelze však učinit podání EPO VDA DPZ za část zdaňovacího období (v souvislosti s insolvencí) , ani pro zdaňovací období 2008 nelze v EPO VDA DPZ použít kódy rozlišení G a H (vztahují se na podání za předcházející zdaňovací období a tato povinnost však pro rok 2007 nebyla). Tyto kódy jsou tedy poprvé určeny pro podání v souvislostí s insolvencí učiněná v následujícím zdaňovacím období. Podání lze učinit např. na adrese www. mfcr.cz (elektronické podání daní).
Dotaz:
Jsem plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků a zaměstnávám pouze dva zaměstnance, kterým vyplácím měsíční daňové bonusy z vlastních finančních prostředků, jaký formulář mám použít, pokud žádám správce daně o poukázání těchto daňových bonusů?
Odpověď:
Použijte tiskopis č. 25 5241 MFin 5241 - vzor č. 3 s názvem "Žádost podle § 35 odst. 5 zákona o daních z příjmů o poukázání chybějící částky vyplacené plátcem daně poplatníkům na měsíčních daňových bonusech". Upozorňujeme, že o měsíční daňové bonusy musí plátce daně požádat o každý měsíc na samostatné žádosti. Pokud budete žádat o doplatky na daňovém bonusu z ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění použijte tiskopis č. 25 5246 MFin 5246 – vzor č. 3. Na žádostech neopomeňte označit, zda se jedná o žádost běžnou či dodatečnou.
(28. 1. 2009)
Dotaz:
Jaký vzor Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a z funkčních požitků (tiskopis 25 5460 MFin 5460) je nutné použít za zdaňovací období 2008 pro účely daňového přiznání a který vzor bude platný pro rok 2009?
Odpověď:
Na základě novely zákona o daních z příjmů (zákon č. 261/2007 Sb.) byl pro potřeby zdaňovacího období 2008 vydán v měsíci únoru 2008 vzor tiskopisu č.16, do kterého byla zapracována tzv. „superhrubá mzda“. Tento vzor tiskopisu použijí poplatníci i pro účely daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2008 (předcházející vzory tiskopisu, které byly vydány pro zdaňovací období 2007 tj. vzor č.14 a 15 nelze za zdaňovací období 2008 použít). Připomínáme, že poplatník, kterému byly vyplaceny nebo který jiným způsobem obdržel v roce 2008 příjmy ze závislé činnosti a nebo funkční požitky za uplynulá léta (tj. za roky 2005 – 2007), které se nepovažovaly podle § 5 odst. 4 za jeho příjmy ve zdaňovacím období, kdy byly zúčtovány plátcem daně v jeho prospěch (viz. řádek č. 4 uvedeného vzoru tiskopisu č. 16) – má podle § 38g odst. 2 zákona o daních z příjmů povinnost za zdaňovací období 2008 podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Upozorňujeme, že v lednu t.r. vydalo MF nový vzor tiskopisu č.17 pro zdaňovací období 2009, který je uveřejněn na internetových stránkách MF a ČDS, na FÚ bude k dispozici v březnu 2009.
Dotaz:
Pracuji již několik let u stejného zaměstnavatele. Musím pro rok 2009 podepisovat "Prohlášení k dani" na novém vzoru č. 19?
Odpověď:
Pro zdaňovací období 2009 se vydává nový vzor tiskopisu 25 5457 MFin 5457 vzor č. 19, ve kterém je v části III. (žádost o provedení ročního zúčtování záloh na daň ) u slevy na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů (sleva na manželku/manžela) částka týkající se výše vlastního příjmu manželky/manžela – dosud „38 040“ Kč zvýšena na částku „68 000 Kč“ (platí již pro zdaňovací období 2008). Dále byl pro nadbytečnost v části III. vypuštěn bod č. 4 (prohlášení poplatníka, zda v uplynulém zdaňovacím období u předchozích plátců daně uplatňoval/neuplatňoval měsíční slevu na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů, případně měsíční daňové zvýhodnění. Upozorňujeme na skutečnost, že pro zdaňovací období 2009 je možné používat i dříve vydané vzory tiskopisu č. 16 až 18. Pro účely ročního zúčtování záloh za zdaňovací období 2008 je však nutné, aby plátce daně u vzorů č. 16 – 18 vyznačil změnu částky u slevy na manželku/manžela z 38 040 Kč na 68 000 Kč (tedy pokud jí poplatník uplatňuje).
Upozorňujeme plátce daně, kteří zaměstnávají poplatníky podle § 2 odst. 3 zákona o daních z příjmů (nerezidenty ČR), že na internetu MF a ČDS v sekci daňové tiskopisy je dostupná anglická verze tiskopisu. Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, avšak slouží pouze jako metodická pomůcka při vyplňování.
Dotaz:
Jaké jsou pro zdaňovací období 2009 nové výše slev na dani podle § 35ba zákona o daních z příjmů?
Odpověď:
Pro zdaňovací období 2009 zůstaly slevy na dani ve stejné výši jako pro zdaňovací období 2008, tj.
24 840 Kč na poplatníka,
24 840 Kč na manželku (manžela) žijící s poplatníkem v domácnosti, pokud nemá vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 000 Kč; je-li manželka (manžel) držitelkou průkazu mimořádných výhod III. stupně (zvlášť těžké postižení s potřebou průvodce) - průkaz ZTP/P (dále jen "průkaz ZTP/P), zvyšuje se částka 24 840 Kč na dvojnásobek.
2 520 Kč, pobírá-li poplatník částečný invalidní důchod z důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění nebo zanikl-li nárok na částečný invalidní důchod z důvodu souběhu nároku na výplatu částečného invalidního důchodu a starobního důchodu,
5 040 Kč, pobírá-li poplatník plný invalidní důchod nebo jiný důchod z důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění , u něhož jednou z podmínek přiznání je, že je plně invalidní, zanikl-li nárok na plný invalidní důchod z důvodu souběhu nároku na výplatu plného invalidního důchodu a starobního důchodu nebo je poplatník podle zvláštních předpisů plně invalidní, avšak jeho žádost o plný invalidní důchod byla zamítnuta z jiných důvodů než proto, že není plně invalidní,
16 140 Kč, je-li poplatník držitelem průkazu ZTP/P,
4 020 Kč u poplatníka po dobu, po kterou se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, a to až do dovršení věku 26 let nebo po dobu prezenční formy studia v doktorském studijním programu, který poskytuje vysokoškolské vzdělání až do dovršení věku 28 let. Dobou soustavné přípravy na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem se rozumí doba uvedená podle zvláštních právních předpisů pro účely státní sociální podpory.
Dotaz:
Mohl daňový nerezident ČR v průběhu roku 2008 uplatnit u zaměstnavatele v ČR základní slevu na dani na poplatníka?
Odpověď:
Ano. Na základě zákona č. 126/2008 Sb. bylo možné přiznat zahraničním zaměstnancům (tj.daňovým nerezidentům ČR) základní slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů tj. „na poplatníka“ již při měsíčním zúčtování mezd a také následně za celé zdaňovací období v rámci ročního zúčtování záloh u zaměstnavatele, tj. bez naplnění dalších podmínek (byla zrušena tzv. podmínka „nejméně 90% příjmů ze zdrojů na území ČR“).
S ohledem na nabytí účinnosti této novely od 1.7.2008 a na nemožnost její zpětné účinnosti pro stanovení měsíčních záloh na daň zahraničním zaměstnancům (daňovým nerezidentům ČR), vydalo Ministerstvo financí Opatření č.j.05/13 797/2008 – 152 (na Internetu Ministerstva financí zveřejněno dne 7.2.2008 a ve Finančním zpravodaji v čísle 2/2008), kterým bylo ještě před účinností novely zákona o daních z příjmů umožněno již v průběhu zdaňovacího období 2008 přiznat již při měsíčním zúčtování mezd zahraničním zaměstnancům (daňovým nerezidentům ČR) základní slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů „na poplatníka“ ve výši 2 070 Kč, tzn. stanovit měsíční zálohy na daň z jejich mzdy i před dnem nabytí účinnosti výše uvedené novely ve stejné výši, jako u tuzemských zaměstnanců a bez dalších zvláštních podmínek.Závěr: Zahraniční zaměstnanci mohou při splnění příslušných zákonných podmínek uplatnit předmětnou základní slevu na dani „na poplatníka“ dodatečně při vypořádání své celoroční daňové povinnosti (tedy i za měsíce, kdy byli oprávněni, ale ve výši jedné dvanáctiny ji neuplatnili), a to i u zaměstnavatele prostřednictvím institutu ročního zúčtování záloh na daň za podmínky, že nemají podle § 38g zákona o daních z příjmů povinnost nebo nechtějí podat daňové přiznání.
Dotaz:
Jsem daňový rezident SR pracující v ČR, které slevy na dani, případně nezdanitelné části základu daně mohu uplatnit u svého zaměstnavatele?
Odpověď:
U svého zaměstnavatel můžete v průběhu roku uplatnit sleva na dani „na poplatníka“ a slevu na studenta. V rámci ročního zúčtování záloh pak nezdanitelné části základu daně z titulu darů, členských příspěvků zaplacených v ČR odborové organizaci, pojistné zaplacené na své soukromé životní, a to i pokud máte pojistnou smlouvu uzavřenou s pojišťovnou na území SR, příspěvky zaplacené na penzijní připojištění se státním příspěvkem, ale jen se smluv uzavřených u penzijního fondu v ČR, případně úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání, ale jen podle tuzemského zákona č. 179/2006 Sb. Pokud chcete uplatnit slevu na manželku, daňové zvýhodnění na vyživované dítě či zaplacené úroky z úvěru použitého na financování bytových potřeb – tak jedině v daňovém přiznání.
Dotaz:
Jaká je v roce 2009 výše daňového zvýhodnění na vyživované dítě?
Odpověď:
Výše daňového zvýhodnění je stanovena v § 35c zákona o daních z příjmů a je stejná jako v roce 2008. Poplatník má nárok na daňové zvýhodnění (pozn. při splnění všech náležitostí vyplývajících ze zákona o daních z příjmů) na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti ve výši 10 680 Kč ročně , pokud neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo § 35b. Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu.Poplatník může daňový bonus uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč, maximálně však do výše 52 200 Kč ročně.
Dotaz:
Za jakých podmínek mohu uplatit daňový bonus?
Odpověď:
Daňový bonus může v roce 2009 tak jako v roce 2008 uplatnit poplatník, který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6, 7, 8 nebo § 9 alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy (tj. 6 x 8 000 Kč).
Dotaz:
Kdy je považováno dítě za vyživované?
Odpověď:
Za vyživované dítě poplatníka se pro účely zákona o daních z příjmů považuje dítě vlastní, osvojené, dítě v péči, která nahrazuje péči rodičů, dítě druhého z manželů a vnuk (vnučka), pokud jeho (její) rodiče nemají příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit, pokud je:
nezletilým dítětem,
zletilým dítětem až do dovršení věku 26 let, jestliže nepobírá plný invalidní důchod a
soustavně se připravuje na budoucí povolání; příprava na budoucí povolání se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře,
nemůže se soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz,
nebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.
Dočasný pobyt dítěte mimo domácnost nemá vliv na uplatnění daňového zvýhodnění. Jedná-li se o dítě, které je držitelem průkazu ZTP/P, zvyšuje se na ně částka daňového zvýhodnění na dvojnásobek; maximální výše daňového bonusu však zůstává zachována.
Uzavře-li dítě manželství a žije-li v domácnosti s manželem (manželkou), může uplatnit manžel (manželka) slevu na dani při splnění podmínek uvedených v § 35ba. Nemá-li manžel (manželka) příjmy, z nichž by mohl (mohla) uplatnit slevu na dani při splnění podmínek uvedených v § 35ba, může daňové zvýhodnění uplatnit rodič dítěte nebo poplatník, u něhož jde ve vztahu k dítěti o péči nahrazující péči rodičů, pokud dítě s ním žije v domácnosti.
Vyživuje-li dítě v jedné domácnosti více poplatníků, může daňové zvýhodnění uplatnit ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období jen jeden z nich.
Poplatníkovi, který vyživuje dítě jen jeden kalendářní měsíc nebo několik kalendářních měsíců ve zdaňovacím období, lze poskytnout daňové zvýhodnění ve výši 1/12 za každý kalendářní měsíc, na jehož počátku byly splněny podmínky pro jeho uplatnění. Daňové zvýhodnění lze uplatnit již v kalendářním měsíci, ve kterém se dítě narodilo, nebo ve kterém začíná soustavná příprava dítěte na budoucí povolání, anebo ve kterém bylo dítě osvojeno nebo převzato do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu.
Dotaz:
Jakým způsobem prokazuje zaměstnanec nárok na daňové zvýhodnění u zaměstnavatele?
Odpověď:
Podle § 38l odst. 3 zákona o daních z příjmů nárok na daňové zvýhodnění poplatník (zaměstnanec) u plátce daně (zaměstnavatele) na základě podepsaného „Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti“ prokazuje:
úředním dokladem prokazujícím totožnost dítěte (vlastního, osvojeného, v péči, která nahrazuje péči rodičů, druhého z manželů a vnuků),
předložením průkazu ZTP/P, pokud je vyživované dítě jeho držitelem,
jsou-li oba manželé zaměstnaní, potvrzením od zaměstnavatele manželky (manžela), že nárok na daňové zvýhodnění současně neuplatňuje druhý z manželů,
potvrzením školy, že zletilé dítě žijící s poplatníkem v domácnosti se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem,
potvrzením správce daně příslušného podle místa bydliště poplatníka o tom, že poplatník vyživuje v domácnosti zletilé dítě až do dovršení 26 let věku, které nepobírá plný invalidní důchod a nemůže se soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.
K tomu uvádíme, že ve lhůtě do 15. února po uplynutí roku může též zaměstnanec dodatečně se žádostí o roční zúčtování záloh uplatnit i nárok na daňové zvýhodnění, který v průběhu roku včas z jakýchkoliv důvodů neuplatnil a za tím účelem ve stejné lhůtě musí zaměstnavateli předložit výše uvedené předepsané průkazy.
Dotaz:
Jaký byl v roce 2008 způsob stanovení základu daně u zaměstnance s příjmy ze závislé činnosti na základě dohody o provedení práce? Navyšoval se hrubý příjem na „superhrubou mzdu“?
Odpověď:
Z příjmů plynoucích na základě dohody o provedení práce, se neplatí žádné povinné pojistné (viz. zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších právních předpisů), proto nedochází k navýšení na „superhrubou mzdu“ Z těchto příjmů se
podle § 6 odst. 4 a odst. 13 zákona o daních z příjmů u poplatníka bez podepsaného „Prohlášení k dani“ vybírá daň srážkou podle zvláštní sazby daně stanovené v § 36 zákona o daních z příjmů, a to pokud tyto příjmy nepřesáhly za kalendářní měsíc v úhrnu od téhož zaměstnavatele stanovený limit 5.000 Kč (hrubého),
nebo se podle § 38h zákona o daních z příjmů sráží záloha na daň, a to u poplatníka s podepsaným „Prohlášením k dani“, a nebo u poplatníka bez „Podepsaného prohlášení k dani“ s příjmy přesahujícími v úhrnu za kalendářní měsíc od téhož zaměstnavatele stanovený limit 5.000 Kč.
Závěr: U dohod o provedení práce je základem daně (základem pro výpočet zálohy) jen tzv. hrubá mzda.
Dotaz:
Zákonem č. 2/2009 Sb., kterým se mění zákon o daních z příjmů byl upraven § 6 odst. 13 a vložen do zákona nový odst. 15, můžete nám tyto změny týkající se základu daně pro rok 2009 vysvětlit?
Odpověď:
K aplikaci § 6 odst. 13 a odst. 15 zákona o daních z příjmů vydalo Ministerstvo financí následující sdělení, které bylo dne 20.1.2009 uveřejněno na internetových stránkách ČDS a MF:
SDĚLENÍ Ministerstva financík praktické aplikaci ustanovení § 6 odst. 13 a 15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném od 1.1.2009
Ministerstvo financí s cílem jednotného postupu při praktické aplikaci ustanovení § 6 odst. 13 a 15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném od 1.1.2009 sděluje následující:
Mezi nejdůležitější změny ve zdaňování příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, které s účinností od 1.1.2009 přinesla aktuální novela zákona o daních z příjmů obsažená v zákoně č. 2/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), a některé další zákony, patří řada opatření za účelem dosažení výkladové jednoznačnosti a spravovatelnosti institutu tzv. superhrubé mzdy. Za tímto účelem se novelou zákona mimo jiné:
v § 6 odst. 13 ZDP zjednodušil způsob stanovení základu daně u zaměstnanců, na které se nevztahuje povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění, resp. na které se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu jako v ČR;
v § 6 odst. 15 ZDP vymezil způsob stanovení základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými v České republice výlučně daní vybíranou srážkou zvláštní sazbou podle § 36 ZDP.
Postup při praktické aplikaci výše uvedených změn je následující:
ad 1) Ke změně při stanovení základu daně u poplatníků s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky, u kterých zaměstnavatel nemá povinnost platit povinné tuzemské sociální a zdravotní pojistné.U zaměstnance podle upraveného znění § 6 odst. 13 ZDP, u kterého má nadále zaměstnavatel obdobně jako v uplynulém zdaňovacím období, povinnost platit tuzemské pojištění, jsou základem daně příjmy ze závislé činnosti a nebo funkční požitky, zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel. Slova „sám za sebe“ byla novelou vypuštěna jako nadbytečná. Pro toto povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění byla v tomto ustanovení nově zavedena legislativní zkratka - „povinné pojistné“.Výše uvedenými zvláštními právními předpisy se rozumí zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění“).Ustanovení § 6 odst. 13 ZDP dále stanovilo, že částka odpovídající tomuto povinnému pojistnému (tuzemskému) se při výpočtu základu daně připočte k příjmu ze závislé činnosti nebo k funkčnímu požitku též u zaměstnance, u kterého povinnost platit toto povinné pojistné (tuzemské) zaměstnavatel nemá. V těchto případech podle tohoto nově upraveného znění postupuje zaměstnavatel tak, jako kdyby se na takového zaměstnance vztahovalo povinné pojistné (tuzemské) podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění. K zavedení této daňové fikce bylo přistoupeno z toho důvodu, že u zaměstnanců, na které se vztahují povinné zahraniční předpisy o sociálním a zdravotním pojištění stejného druhu jako v ČR, činilo v r. 2008 největší problémy navýšení příjmů při stanovení základu daně, a to z důvodu složité a nejednotné právní úpravy v zahraničních pojistných právních systémech.Z výše uvedených důvodů je třeba proto při aplikaci výše citovaného ustanovení § 6 odst. 13 ZDP pouze zkoumat, zda se z konkrétního druhu příjmů ze závislé činnosti a nebo z funkčního požitku platí, nebo neplatí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění.To znamená, pokud se například z příjmů plynoucích zaměstnanci na základě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle zákoníku práce platí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění, je třeba tyto příjmy při stanovení základu daně zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), tj. v r. 2009 o 34 %. To platí i v případě, že zaměstnavatel nemá povinnost z příjmů takového zaměstnance toto povinné pojistné (tuzemské) platit a není podstatné, z jakých důvodů tomu tak je.Jestliže ale zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce uzavřené podle zákoníku práce nejsou podle tuzemského sociálního a zdravotního pojištění poplatníky pojistného, pak se při stanovení základu daně (základu pro výpočet zálohy na daň) jejich příjmy plynoucí z této dohody o žádné tedy ani o tuzemské povinné pojistné nenavyšují (v těchto případech je základem daně jen tzv. hrubá mzda). Tento postup je nutno dodržet i v případě zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (a opět nejsou podstatné důvody). Obdobně je nutno postupovat například při dosažení maximálního vyměřovacího pojistného základu, kdy dochází podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění při dosažení určité výše ročního zdanitelného příjmu u zaměstnance k tzv. zastropování pojistného. Od tohoto okamžiku se příjem zaměstnance o příslušné povinné pojistné (zdravotní, sociální) při stanovení základu daně již nezvyšuje, a to rovněž ani u zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (opět nejsou podstatné důvody).
ad 2) K rozšíření základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými výlučně daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby.V § 6 v novém odstavci 15 ZDP je s účinností od roku 2009 stanoveno, že jedná-li se o příjem ze závislé činnosti nebo o funkční požitek plynoucí poplatníkovi uvedenému v § 2 odst. 3 ZDP (daňovému nerezidentovi ČR) ze zdrojů na území České republiky (§ 22 ZDP), z něhož se daň vybírá srážkou sazbou daně podle § 36 ZDP, postupuje se při stanovení samostatného základu daně podle § 6 odst. 13 ZDP.V praxi se jedná zejména o příjmy ze závislé činnosti definované v § 22 odst. 1 písm. g) bod 6 ZDP jako odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob (vč. tzv. tantiém u akciové společnosti). Rozhodujícím ustanovením pro stanovení základu daně je v tomto případě § 36 odst. 3 ZDP, vymezující, že základem daně pro zvláštní sazbu daně je pouze příjem, pokud v ZDP není stanoveno jinak. S účinností od 1.1.2009 právě § 6 odst. 15 ZDP stanoví jinak. Zaměstnavatel musí při stanovení samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou výše zmíněné příjmy plynoucí daňovým nerezidentům ČR nově zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), a to i za okolností, že povinnost platit takové povinné tuzemské pojistné podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění z těchto příjmů nemá. To znamená, že pokud se z odměn členů statutárních orgánů právnických osob platí v ČR jen zdravotní pojištění, pak se tyto příjmy musí při výpočtu samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou u daňového nerezidenta ČR zvýšit jen o 9 %.
Dotaz:
V čem se liší tiskopis "Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků" za zdaňovací období 2008 případně jeho přílohy oproti roku 2007
Odpověď:
Pro zdaňovací období 2008 byl vydán nový vzor tiskopisu Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků (Tiskopis 25 5459 MFin 5490 – vzor č. 14) včetně Pokynů (Tiskopis 25 5459/1 MFin 5459/1 – vzor č. 13).
Nejdůležitější změny:Nejvýznamnější změna v tiskopise Vyúčtování vyplývá ze zapracování § 40b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“) – tj. účinky insolvenčního řízení a s tím spojená nová povinnost pro plátce daně ze závislé činnosti podat Vyúčtování, tzn. poprvé od zdaňovacího období 2008 je povinnost podat Vyúčtování z důvodů a ve lhůtách uvedených v § 40b zákona o správě daní a poplatků za část zdaňovacího období. Za část zdaňovacího období, za kterou plátce daně (insolvenční správce) podává Vyúčtování, se podávají současně i související Přílohy Vyúčtování č.1,2, případně 3 a 4, které se tohoto vykazovaného období obsahově týkají.V této souvislosti byla do Vyúčtování zapracována nová položka 01a (Kód rozlišení Vyúčtování) a 01b (Datum). Pro rozlišení důvodu pro podání Vyúčtování byla u položky 01a použita písmena A-J.Pro účely insolvence se jedná o následující kódy (pod písmeny A- I):
A - do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku (§ 40b odst.1 zákona o správě daní a poplatků),B- ke dni předložení konečné zprávy (§ 40b odst. 4 zákona o správě daní a poplatků),C- ke dni podání návrhu na zrušení konkursu (§ 40b odst. 4 zákona o správě daní a poplatků),D- ke dni zrušení konkursu (§ 40b odst. 4 zákona o správě daní a poplatků),E- ke dni splnění jiného způsobu řešení úpadku (§ 40b odst. 4 zákona o správě daní a poplatků),F- ke dni přechodu oprávnění nakládat s majetkem náležícím do majetkové podstaty z insolvenčního správce na daňový subjekt a opačně (§ 40b odst. 6 zákona o správě daní a poplatků),G-(A,B,C,D,E,F) za předcházející zdaňovací období, pokud nebylo Vyúčtování dosud podáno a původní lhůta pro jeho podání dosud neuplynula ( § 40b odst. 7 zákona o správě daní a poplatků), a to z důvodů a ve lhůtách uvedených pod písmeny A-F, tzn. uvádí se jedna z možných kombinací (GA,GB,GC,GD,GE,GF). Např. GA - za předcházející zdaňovací období, pokud nebylo Vyúčtování dosud podáno a původní lhůta pro jeho podání dosud neuplynula, a to do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku; GC- za předcházející zdaňovací období, pokud nebylo Vyúčtování dosud podáno a původní lhůta pro jeho podání dosud neuplynula, a to ke dni podání návrhu na zrušení konkursu,H- (A,B,C,D,E,F) za zdaňovací období, u nichž již uplynula lhůta pro podání Vyúčtování, pokud nebylo dosud podáno ( § 40b odst. 7 zákona o správě daní a poplatků) a to z důvodů a ve lhůtách uvedených pod písmeny A-F, tzn. uvádí se jedna z možných kombinací (HA,HB,HC,HD,HE,HF). Např. HA - za zdaňovací období, u nichž již uplynula lhůta pro podání Vyúčtování, pokud nebylo dosud podáno, a to do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku; HC- za zdaňovací období, u nichž již uplynula lhůta pro podání Vyúčtování, pokud nebylo dosud podáno, a to ke dni podání návrhu na zrušení konkursu,I -za zbývající část zdaňovacího období, na které se nevztahovalo podání Vyúčtování z předcházejících titulů, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne, v němž byl plátce daně povinen za tuto zbývající část zdaňovacího období odvést poslední daňovou povinnost (§ 69 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků).
Kód pod písmenem "J" se vztahuje na plátce daně, kteří ukončili činnost a zní: - do 30 dnů ode dne, v němž byl plátce daně povinen za rozhodné období do ukončení činnosti odvést poslední daňovou povinnost ( § 69 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků).
U položky 01b se pak uvádí datum vztahující se k údaji na řádku 01a (podrobněji rozepsáno v Pokynech).
V této souvislosti upozorňujeme plátce daně, že do Vyúčtování podávaných za část zdaňovacího období podle § 40b zákona o správě daní a poplatků se zahrnuje daňová povinnost (zálohy na daň a související informace o daňovém zvýhodnění či ročním zúčtování záloh) pouze za ty celé kalendářní měsíce dané části zdaňovacího období (roku), za které již podle § 38h odst. 9 zákona o daních z příjmů uplynula lhůta pro odvod záloh na daň a konec této lhůty předchází den uvedený v § 40b zákona o správě daní a poplatků, tj. den úkonu či skutečnosti zakládající povinnost podání Vyúčtování (v tiskopisu uvedeno pod písmeny A-F). Po uplynutí zdaňovacího období, pak následně plátce daně podá Vyúčtování za zbývající část zdaňovacího období, na kterou se nevztahovalo podání Vyúčtování z předcházejících titulů tj. pod písmeny A-F. Toto Vyúčtování označí písmenem I. Jedná se o podání podle § 69 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků.
Vzor pro podání Vyúčtování (zálohové daně) za část zdaňovacího období z důvodu uvedeného např. pod písmenem „A“: rozhodnutí o úpadku nabylo účinnosti dne 29.11.2008, ve smyslu ustanovení § 40b odst. 1 zákona o správě daní a poplatků má daňový subjekt za povinnost podat ve lhůtě do 30 dnů od dne účinnosti rozhodnutí o úpadku, tj. nejpozději do 28.12.2008 Vyúčtování, a to za měsíce leden až říjen (lhůta pro odvod zálohy na daň za říjen je 20.11., tj.datum před 29.11.2008). Pokud v těchto měsících zaměstnával také „nerezidenty“, zároveň podá za tyto vykazované měsíce Přílohu č. 2, případně, pokud v těchto měsících prováděl opravy podle § 38i zákona o daních z příjmů podá zároveň i Přílohu č. 3 případně Přílohu č. 4.
Poznámka: výše uvedené změny vyplývající z ustanovení § 40b zákona o správě daní a poplatků byly promítnuty i do tiskopisu Vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně (tiskopis 25 5466 MFin 5466- vzor č. 11) včetně Pokynů (tiskopis 25 5466/1 MFin 5466/1- vzor č. 7).
- Počet zaměstnanců ke dni 1.12.2008 – Příloha č. 1 Vyúčtování( Tiskopis 25 5490/1 MFin 5490/1 – vzor č.8)
Opětovně upozorňujeme, že do počtu zaměstnanců podle mzdových listů evidovaných k 1. prosinci vykazovaného zdaňovacího období, kteří mají příjmy podle § 6 zákona se zahrnují i zaměstnanci ve služebním poměru, kromě zaměstnanců, kteří jsou příslušníky ve služebním poměru podle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Dále připomínáme, že „Kód obce“ (ZÚJ) ve kterém je umístěno místo výkonu práce, je uveden pro rok 2008 ve vyhlášce č. 316/ 2008 Sb., o podílu jednotlivých obcí na stanovených procentních částech celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty a daní z příjmů.
- Příloha č. 2 Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků s názvem „Přehled souhrnných údajů zaznamenaných na mzdových listech poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 zákona“ (Tiskopis 25 5530 MFin 5530 – vzor č.5)
K tiskopisu platném pro zdaňovací období 2008 uvádíme, že do sloupce č. 14 plátce daně uvede úhrn pojistného sraženého nebo uhrazeného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a na všeobecné zdravotní pojištění, které je podle zvláštních právních předpisů (zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších právních předpisů) ze svých příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků povinen platit poplatník a u poplatníka, na kterého se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu, příspěvky poplatníka na toto zahraniční pojištění (pozor: nejedná se tedy o „povinné pojistné“ podle § 6 odst. 13, ale o pojistné uvedené v § 38j odst. 8 zákona o daních z příjmů).Na vzoru č. 5 došlo dále k rozšíření o „část zdaňovacího období“, a to v souvislosti s podáním podle § 40b (účinky insolvenčního řízení) zákona o správě daní a poplatků.
Taktéž Příloha č. 3 a 4 (opravy podle § 38i zákona o daních z příjmů) byla rozšířena o část zdaňovacího období.
Dotaz:
Lze podat Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků elektronicky?
Odpověď:
Vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období 2008 je možné, tak jako i v předchozím roce, podat elektronicky. Elektronické podání vyúčtování (EPO VDA DPZ) doporučujeme zejména plátcům daně, kteří zaměstnávají nerezidenty a vyplňují rozsáhlou Přílohu č. 2 vyúčtování. Nelze však učinit podání EPO VDA DPZ za část zdaňovacího období (v souvislosti s insolvencí) , ani pro zdaňovací období 2008 nelze v EPO VDA DPZ použít kódy rozlišení G a H (vztahují se na podání za předcházející zdaňovací období a tato povinnost však pro rok 2007 nebyla). Tyto kódy jsou tedy poprvé určeny pro podání v souvislostí s insolvencí učiněná v následujícím zdaňovacím období. Podání lze učinit např. na adrese www. mfcr.cz (elektronické podání daní).
Dotaz:
Jsem plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků a zaměstnávám pouze dva zaměstnance, kterým vyplácím měsíční daňové bonusy z vlastních finančních prostředků, jaký formulář mám použít, pokud žádám správce daně o poukázání těchto daňových bonusů?
Odpověď:
Použijte tiskopis č. 25 5241 MFin 5241 - vzor č. 3 s názvem "Žádost podle § 35 odst. 5 zákona o daních z příjmů o poukázání chybějící částky vyplacené plátcem daně poplatníkům na měsíčních daňových bonusech". Upozorňujeme, že o měsíční daňové bonusy musí plátce daně požádat o každý měsíc na samostatné žádosti. Pokud budete žádat o doplatky na daňovém bonusu z ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění použijte tiskopis č. 25 5246 MFin 5246 – vzor č. 3. Na žádostech neopomeňte označit, zda se jedná o žádost běžnou či dodatečnou.
Změna v principu superhrubé mzdy
Změna v principu superhrubé mzdy
26.1.2009, Zdroj: Ministerstvo financí
Jak se změnil způsob stanovení základu daně u zaměstnanců, na které se nevztahuje povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění?
Mezi nejdůležitější změny ve zdaňování příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, které s účinností od 1. 1. 2009 přinesla aktuální novela zákona o daních z příjmů obsažená v zákoně č. 2/2009 Sb., patří řada opatření za účelem dosažení výkladové jednoznačnosti a spravovatelnosti institutu tzv. superhrubé mzdy. Za tímto účelem se novelou zákona mimo jiné:
v § 6 odst. 13 ZDP zjednodušil způsob stanovení základu daně u zaměstnanců, na které se nevztahuje povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění, resp. na které se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu jako v ČR;
v § 6 odst. 15 ZDP vymezil způsob stanovení základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými v České republice výlučně daní vybíranou srážkou zvláštní sazbou podle § 36 ZDP.
Postup při praktické aplikaci výše uvedených změn je následující:
ad 1) Změna při stanovení základu daně u poplatníků s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky, u kterých zaměstnavatel nemá povinnost platit povinné tuzemské sociální a zdravotní pojistné
U zaměstnance podle upraveného znění § 6 odst. 13 ZDP, u kterého má nadále zaměstnavatel obdobně jako v uplynulém zdaňovacím období povinnost platit tuzemské pojištění, jsou základem daně příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky, zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel. Slova „sám za sebe" byla novelou vypuštěna jako nadbytečná. Pro toto povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění byla v tomto ustanovení nově zavedena legislativní zkratka - „povinné pojistné". Výše uvedenými zvláštními právními předpisy se rozumí zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění").
Ustanovení § 6 odst. 13 ZDP dále stanovilo, že částka odpovídající tomuto povinnému pojistnému (tuzemskému) se při výpočtu základu daně připočte k příjmu ze závislé činnosti nebo k funkčnímu požitku též u zaměstnance, u kterého povinnost platit toto povinné pojistné (tuzemské) zaměstnavatel nemá. V těchto případech podle tohoto nově upraveného znění postupuje zaměstnavatel tak, jako kdyby se na takového zaměstnance vztahovalo povinné pojistné (tuzemské) podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění. K zavedení této daňové fikce bylo přistoupeno z toho důvodu, že u zaměstnanců, na které se vztahují povinné zahraniční předpisy o sociálním a zdravotním pojištění stejného druhu jako v ČR, činilo v r. 2008 největší problémy navýšení příjmů při stanovení základu daně, a to z důvodu složité a nejednotné právní úpravy v zahraničních pojistných právních systémech.
Z výše uvedených důvodů je třeba proto při aplikaci výše citovaného ustanovení § 6 odst. 13 ZDP pouze zkoumat, zda se z konkrétního druhu příjmů ze závislé činnosti nebo z funkčního požitku platí, nebo neplatí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění. To znamená, pokud se například z příjmů plynoucích zaměstnanci na základě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle zákoníku práce platí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění, je třeba tyto příjmy při stanovení základu daně zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), tj. v r. 2009 o 34 %. To platí i v případě, že zaměstnavatel nemá povinnost z příjmů takového zaměstnance toto povinné pojistné (tuzemské) platit a není podstatné, z jakých důvodů tomu tak je.
Jestliže ale zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce uzavřené podle zákoníku práce nejsou podle tuzemského sociálního a zdravotního pojištění poplatníky pojistného, pak se při stanovení základu daně (základu pro výpočet zálohy na daň) jejich příjmy plynoucí z této dohody o žádné, tedy ani o tuzemské povinné pojistné nenavyšují (v těchto případech je základem daně jen tzv. hrubá mzda). Tento postup je nutno dodržet i v případě zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (a opět nejsou podstatné důvody).
Obdobně je nutno postupovat například při dosažení maximálního vyměřovacího pojistného základu, kdy dochází podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění při dosažení určité výše ročního zdanitelného příjmu u zaměstnance k tzv. zastropování pojistného. Od tohoto okamžiku se příjem zaměstnance o příslušné povinné pojistné (zdravotní, sociální) při stanovení základu daně již nezvyšuje, a to rovněž ani u zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (opět nejsou podstatné důvody).
ad 2) Rozšíření základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými výlučně daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby
V § 6 v novém odstavci 15 ZDP je s účinností od roku 2009 stanoveno, že jedná-li se o příjem ze závislé činnosti nebo o funkční požitek plynoucí poplatníkovi uvedenému v § 2 odst. 3 ZDP (daňovému nerezidentovi ČR) ze zdrojů na území České republiky (§ 22 ZDP), z něhož se daň vybírá srážkou sazbou daně podle § 36 ZDP, postupuje se při stanovení samostatného základu daně podle § 6 odst. 13 ZDP.
V praxi se jedná zejména o příjmy ze závislé činnosti definované v § 22 odst. 1 písm. g) bod 6 ZDP jako odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob (vč. tzv. tantiém u akciové společnosti). Rozhodujícím ustanovením pro stanovení základu daně je v tomto případě § 36 odst. 3 ZDP vymezující, že základem daně pro zvláštní sazbu daně je pouze příjem, pokud v ZDP není stanoveno jinak. S účinností od 1. 1. 2009 právě § 6 odst. 15 ZDP stanoví jinak. Zaměstnavatel musí při stanovení samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou výše zmíněné příjmy plynoucí daňovým nerezidentům ČR nově zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), a to i za okolností, že povinnost platit takové povinné tuzemské pojistné podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění z těchto příjmů nemá. To znamená, že pokud se z odměn členů statutárních orgánů právnických osob platí v ČR jen zdravotní pojištění, pak se tyto příjmy musí při výpočtu samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou u daňového nerezidenta ČR zvýšit jen o 9 %.
Závěrem poznamenáváme, že ZDP výši fiktivní částky, o níž se zvyšují příjmy zaměstnance při stanovení základu daně (výši povinného pojistného), nestanoví a při výpočtu výše této částky se vychází z tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění. Tento postup je třeba akceptovat též u zaměstnance, u kterého povinnost platit povinné pojistné (tuzemské) zaměstnavatel nemá, ale podle novelizovaného znění § 6 odst. 13 ZDP bude toto povinné pojistné (tuzemské) při výpočtu základu daně připočítávat k příjmu takového zaměstnance.
26.1.2009, Zdroj: Ministerstvo financí
Jak se změnil způsob stanovení základu daně u zaměstnanců, na které se nevztahuje povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění?
Mezi nejdůležitější změny ve zdaňování příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, které s účinností od 1. 1. 2009 přinesla aktuální novela zákona o daních z příjmů obsažená v zákoně č. 2/2009 Sb., patří řada opatření za účelem dosažení výkladové jednoznačnosti a spravovatelnosti institutu tzv. superhrubé mzdy. Za tímto účelem se novelou zákona mimo jiné:
v § 6 odst. 13 ZDP zjednodušil způsob stanovení základu daně u zaměstnanců, na které se nevztahuje povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění, resp. na které se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu jako v ČR;
v § 6 odst. 15 ZDP vymezil způsob stanovení základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými v České republice výlučně daní vybíranou srážkou zvláštní sazbou podle § 36 ZDP.
Postup při praktické aplikaci výše uvedených změn je následující:
ad 1) Změna při stanovení základu daně u poplatníků s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky, u kterých zaměstnavatel nemá povinnost platit povinné tuzemské sociální a zdravotní pojistné
U zaměstnance podle upraveného znění § 6 odst. 13 ZDP, u kterého má nadále zaměstnavatel obdobně jako v uplynulém zdaňovacím období povinnost platit tuzemské pojištění, jsou základem daně příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky, zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel. Slova „sám za sebe" byla novelou vypuštěna jako nadbytečná. Pro toto povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění byla v tomto ustanovení nově zavedena legislativní zkratka - „povinné pojistné". Výše uvedenými zvláštními právními předpisy se rozumí zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění").
Ustanovení § 6 odst. 13 ZDP dále stanovilo, že částka odpovídající tomuto povinnému pojistnému (tuzemskému) se při výpočtu základu daně připočte k příjmu ze závislé činnosti nebo k funkčnímu požitku též u zaměstnance, u kterého povinnost platit toto povinné pojistné (tuzemské) zaměstnavatel nemá. V těchto případech podle tohoto nově upraveného znění postupuje zaměstnavatel tak, jako kdyby se na takového zaměstnance vztahovalo povinné pojistné (tuzemské) podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění. K zavedení této daňové fikce bylo přistoupeno z toho důvodu, že u zaměstnanců, na které se vztahují povinné zahraniční předpisy o sociálním a zdravotním pojištění stejného druhu jako v ČR, činilo v r. 2008 největší problémy navýšení příjmů při stanovení základu daně, a to z důvodu složité a nejednotné právní úpravy v zahraničních pojistných právních systémech.
Z výše uvedených důvodů je třeba proto při aplikaci výše citovaného ustanovení § 6 odst. 13 ZDP pouze zkoumat, zda se z konkrétního druhu příjmů ze závislé činnosti nebo z funkčního požitku platí, nebo neplatí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění. To znamená, pokud se například z příjmů plynoucích zaměstnanci na základě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle zákoníku práce platí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění, je třeba tyto příjmy při stanovení základu daně zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), tj. v r. 2009 o 34 %. To platí i v případě, že zaměstnavatel nemá povinnost z příjmů takového zaměstnance toto povinné pojistné (tuzemské) platit a není podstatné, z jakých důvodů tomu tak je.
Jestliže ale zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce uzavřené podle zákoníku práce nejsou podle tuzemského sociálního a zdravotního pojištění poplatníky pojistného, pak se při stanovení základu daně (základu pro výpočet zálohy na daň) jejich příjmy plynoucí z této dohody o žádné, tedy ani o tuzemské povinné pojistné nenavyšují (v těchto případech je základem daně jen tzv. hrubá mzda). Tento postup je nutno dodržet i v případě zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (a opět nejsou podstatné důvody).
Obdobně je nutno postupovat například při dosažení maximálního vyměřovacího pojistného základu, kdy dochází podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění při dosažení určité výše ročního zdanitelného příjmu u zaměstnance k tzv. zastropování pojistného. Od tohoto okamžiku se příjem zaměstnance o příslušné povinné pojistné (zdravotní, sociální) při stanovení základu daně již nezvyšuje, a to rovněž ani u zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (opět nejsou podstatné důvody).
ad 2) Rozšíření základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými výlučně daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby
V § 6 v novém odstavci 15 ZDP je s účinností od roku 2009 stanoveno, že jedná-li se o příjem ze závislé činnosti nebo o funkční požitek plynoucí poplatníkovi uvedenému v § 2 odst. 3 ZDP (daňovému nerezidentovi ČR) ze zdrojů na území České republiky (§ 22 ZDP), z něhož se daň vybírá srážkou sazbou daně podle § 36 ZDP, postupuje se při stanovení samostatného základu daně podle § 6 odst. 13 ZDP.
V praxi se jedná zejména o příjmy ze závislé činnosti definované v § 22 odst. 1 písm. g) bod 6 ZDP jako odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob (vč. tzv. tantiém u akciové společnosti). Rozhodujícím ustanovením pro stanovení základu daně je v tomto případě § 36 odst. 3 ZDP vymezující, že základem daně pro zvláštní sazbu daně je pouze příjem, pokud v ZDP není stanoveno jinak. S účinností od 1. 1. 2009 právě § 6 odst. 15 ZDP stanoví jinak. Zaměstnavatel musí při stanovení samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou výše zmíněné příjmy plynoucí daňovým nerezidentům ČR nově zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), a to i za okolností, že povinnost platit takové povinné tuzemské pojistné podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění z těchto příjmů nemá. To znamená, že pokud se z odměn členů statutárních orgánů právnických osob platí v ČR jen zdravotní pojištění, pak se tyto příjmy musí při výpočtu samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou u daňového nerezidenta ČR zvýšit jen o 9 %.
Závěrem poznamenáváme, že ZDP výši fiktivní částky, o níž se zvyšují příjmy zaměstnance při stanovení základu daně (výši povinného pojistného), nestanoví a při výpočtu výše této částky se vychází z tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění. Tento postup je třeba akceptovat též u zaměstnance, u kterého povinnost platit povinné pojistné (tuzemské) zaměstnavatel nemá, ale podle novelizovaného znění § 6 odst. 13 ZDP bude toto povinné pojistné (tuzemské) při výpočtu základu daně připočítávat k příjmu takového zaměstnance.
1.26.2009
Sdělení k praktické aplikaci ustanovení § 6 odst. 13 a 15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
Sdělení k praktické aplikaci ustanovení § 6 odst. 13 a 15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném od 1.1.2009.
(20. 1. 2009)
2145913199000-->
Ministerstvo financí s cílem jednotného postupu při praktické aplikaci ustanovení § 6 odst. 13 a 15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném od 1.1.2009 sděluje následující:
Mezi nejdůležitější změny ve zdaňování příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, které s účinností od 1.1.2009 přinesla aktuální novela zákona o daních z příjmů obsažená v zákoně č. 2/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), a některé další zákony, patří řada opatření za účelem dosažení výkladové jednoznačnosti a spravovatelnosti institutu tzv. superhrubé mzdy. Za tímto účelem se novelou zákona mimo jiné:
v § 6 odst. 13 ZDP zjednodušil způsob stanovení základu daně u zaměstnanců, na které se nevztahuje povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění, resp. na které se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu jako v ČR;
v § 6 odst. 15 ZDP vymezil způsob stanovení základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými v České republice výlučně daní vybíranou srážkou zvláštní sazbou podle § 36 ZDP.
Postup při praktické aplikaci výše uvedených změn je následující:
ad 1) Ke změně při stanovení základu daně u poplatníků s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky, u kterých zaměstnavatel nemá povinnost platit povinné tuzemské sociální a zdravotní pojistné.U zaměstnance podle upraveného znění § 6 odst. 13 ZDP, u kterého má nadále zaměstnavatel obdobně jako v uplynulém zdaňovacím období, povinnost platit tuzemské pojištění, jsou základem daně příjmy ze závislé činnosti a nebo funkční požitky, zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel. Slova „sám za sebe“ byla novelou vypuštěna jako nadbytečná. Pro toto povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění byla v tomto ustanovení nově zavedena legislativní zkratka - „povinné pojistné“. Výše uvedenými zvláštními právními předpisy se rozumí zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění“).
Ustanovení § 6 odst. 13 ZDP dále stanovilo, že částka odpovídající tomuto povinnému pojistnému (tuzemskému) se při výpočtu základu daně připočte k příjmu ze závislé činnosti nebo k funkčnímu požitku též u zaměstnance, u kterého povinnost platit toto povinné pojistné (tuzemské) zaměstnavatel nemá. V těchto případech podle tohoto nově upraveného znění postupuje zaměstnavatel tak, jako kdyby se na takového zaměstnance vztahovalo povinné pojistné (tuzemské) podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění. K zavedení této daňové fikce bylo přistoupeno z toho důvodu, že u zaměstnanců, na které se vztahují povinné zahraniční předpisy o sociálním a zdravotním pojištění stejného druhu jako v ČR, činilo v r. 2008 největší problémy navýšení příjmů při stanovení základu daně, a to z důvodu složité a nejednotné právní úpravy v zahraničních pojistných právních systémech.
Z výše uvedených důvodů je třeba proto při aplikaci výše citovaného ustanovení § 6 odst. 13 ZDP pouze zkoumat, zda se z konkrétního druhu příjmů ze závislé činnosti a nebo z funkčního požitku platí, nebo neplatí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění. To znamená, pokud se například z příjmů plynoucích zaměstnanci na základě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle zákoníku práce platí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění, je třeba tyto příjmy při stanovení základu daně zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), tj. v r. 2009 o 34 %. To platí i v případě, že zaměstnavatel nemá povinnost z příjmů takového zaměstnance toto povinné pojistné (tuzemské) platit a není podstatné, z jakých důvodů tomu tak je.
Jestliže ale zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce uzavřené podle zákoníku práce nejsou podle tuzemského sociálního a zdravotního pojištění poplatníky pojistného, pak se při stanovení základu daně (základu pro výpočet zálohy na daň) jejich příjmy plynoucí z této dohody o žádné tedy ani o tuzemské povinné pojistné nenavyšují (v těchto případech je základem daně jen tzv. hrubá mzda). Tento postup je nutno dodržet i v případě zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (a opět nejsou podstatné důvody).
Obdobně je nutno postupovat například při dosažení maximálního vyměřovacího pojistného základu, kdy dochází podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění při dosažení určité výše ročního zdanitelného příjmu u zaměstnance k tzv. zastropování pojistného. Od tohoto okamžiku se příjem zaměstnance o příslušné povinné pojistné (zdravotní, sociální) při stanovení základu daně již nezvyšuje, a to rovněž ani u zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (opět nejsou podstatné důvody). ad 2) K rozšíření základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými výlučně daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby.
V § 6 v novém odstavci 15 ZDP je s účinností od roku 2009 stanoveno, že jedná-li se o příjem ze závislé činnosti nebo o funkční požitek plynoucí poplatníkovi uvedenému v § 2 odst. 3 ZDP (daňovému nerezidentovi ČR) ze zdrojů na území České republiky (§ 22 ZDP), z něhož se daň vybírá srážkou sazbou daně podle § 36 ZDP, postupuje se při stanovení samostatného základu daně podle § 6 odst. 13 ZDP.
V praxi se jedná zejména o příjmy ze závislé činnosti definované v § 22 odst. 1 písm. g) bod 6 ZDP jako odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob (vč. tzv. tantiém u akciové společnosti). Rozhodujícím ustanovením pro stanovení základu daně je v tomto případě § 36 odst. 3 ZDP, vymezující, že základem daně pro zvláštní sazbu daně je pouze příjem, pokud v ZDP není stanoveno jinak. S účinností od 1.1.2009 právě § 6 odst. 15 ZDP stanoví jinak. Zaměstnavatel musí při stanovení samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou výše zmíněné příjmy plynoucí daňovým nerezidentům ČR nově zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), a to i za okolností, že povinnost platit takové povinné tuzemské pojistné podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění z těchto příjmů nemá. To znamená, že pokudse z odměn členů statutárních orgánů právnických osob platí v ČR jen zdravotní pojištění, pak se tyto příjmy musí při výpočtu samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou u daňového nerezidenta ČR zvýšit jen o 9 %.
Závěrem poznamenáváme, že ZDP výši fiktivní částky, o níž se zvyšují příjmy zaměstnance při stanovení základu daně (výši povinného pojistného) nestanoví a při výpočtu výše této částky se vychází z tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění. Tento postup je třeba akceptovat též u zaměstnance, u kterého povinnost platit povinné pojistné (tuzemské) zaměstnavatel nemá, ale podle novelizovaného znění § 6 odst. 13 ZDP bude toto povinné pojistné (tuzemské) při výpočtu základu daně připočítávat k příjmu takového zaměstnance.
(20. 1. 2009)
2145913199000-->
Ministerstvo financí s cílem jednotného postupu při praktické aplikaci ustanovení § 6 odst. 13 a 15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném od 1.1.2009 sděluje následující:
Mezi nejdůležitější změny ve zdaňování příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, které s účinností od 1.1.2009 přinesla aktuální novela zákona o daních z příjmů obsažená v zákoně č. 2/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), a některé další zákony, patří řada opatření za účelem dosažení výkladové jednoznačnosti a spravovatelnosti institutu tzv. superhrubé mzdy. Za tímto účelem se novelou zákona mimo jiné:
v § 6 odst. 13 ZDP zjednodušil způsob stanovení základu daně u zaměstnanců, na které se nevztahuje povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění, resp. na které se vztahuje povinné zahraniční pojištění stejného druhu jako v ČR;
v § 6 odst. 15 ZDP vymezil způsob stanovení základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými v České republice výlučně daní vybíranou srážkou zvláštní sazbou podle § 36 ZDP.
Postup při praktické aplikaci výše uvedených změn je následující:
ad 1) Ke změně při stanovení základu daně u poplatníků s příjmy ze závislé činnosti a s funkčními požitky, u kterých zaměstnavatel nemá povinnost platit povinné tuzemské sociální a zdravotní pojistné.U zaměstnance podle upraveného znění § 6 odst. 13 ZDP, u kterého má nadále zaměstnavatel obdobně jako v uplynulém zdaňovacím období, povinnost platit tuzemské pojištění, jsou základem daně příjmy ze závislé činnosti a nebo funkční požitky, zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel. Slova „sám za sebe“ byla novelou vypuštěna jako nadbytečná. Pro toto povinné tuzemské sociální a zdravotní pojištění byla v tomto ustanovení nově zavedena legislativní zkratka - „povinné pojistné“. Výše uvedenými zvláštními právními předpisy se rozumí zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění“).
Ustanovení § 6 odst. 13 ZDP dále stanovilo, že částka odpovídající tomuto povinnému pojistnému (tuzemskému) se při výpočtu základu daně připočte k příjmu ze závislé činnosti nebo k funkčnímu požitku též u zaměstnance, u kterého povinnost platit toto povinné pojistné (tuzemské) zaměstnavatel nemá. V těchto případech podle tohoto nově upraveného znění postupuje zaměstnavatel tak, jako kdyby se na takového zaměstnance vztahovalo povinné pojistné (tuzemské) podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění. K zavedení této daňové fikce bylo přistoupeno z toho důvodu, že u zaměstnanců, na které se vztahují povinné zahraniční předpisy o sociálním a zdravotním pojištění stejného druhu jako v ČR, činilo v r. 2008 největší problémy navýšení příjmů při stanovení základu daně, a to z důvodu složité a nejednotné právní úpravy v zahraničních pojistných právních systémech.
Z výše uvedených důvodů je třeba proto při aplikaci výše citovaného ustanovení § 6 odst. 13 ZDP pouze zkoumat, zda se z konkrétního druhu příjmů ze závislé činnosti a nebo z funkčního požitku platí, nebo neplatí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění. To znamená, pokud se například z příjmů plynoucích zaměstnanci na základě pracovněprávního vztahu uzavřeného podle zákoníku práce platí povinné pojistné podle tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění, je třeba tyto příjmy při stanovení základu daně zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), tj. v r. 2009 o 34 %. To platí i v případě, že zaměstnavatel nemá povinnost z příjmů takového zaměstnance toto povinné pojistné (tuzemské) platit a není podstatné, z jakých důvodů tomu tak je.
Jestliže ale zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce uzavřené podle zákoníku práce nejsou podle tuzemského sociálního a zdravotního pojištění poplatníky pojistného, pak se při stanovení základu daně (základu pro výpočet zálohy na daň) jejich příjmy plynoucí z této dohody o žádné tedy ani o tuzemské povinné pojistné nenavyšují (v těchto případech je základem daně jen tzv. hrubá mzda). Tento postup je nutno dodržet i v případě zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (a opět nejsou podstatné důvody).
Obdobně je nutno postupovat například při dosažení maximálního vyměřovacího pojistného základu, kdy dochází podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění při dosažení určité výše ročního zdanitelného příjmu u zaměstnance k tzv. zastropování pojistného. Od tohoto okamžiku se příjem zaměstnance o příslušné povinné pojistné (zdravotní, sociální) při stanovení základu daně již nezvyšuje, a to rovněž ani u zaměstnance, u kterého povinnost platit tuzemské povinné pojistné zaměstnavatel nemá (opět nejsou podstatné důvody). ad 2) K rozšíření základu daně u daňových nerezidentů ČR s příjmy ze závislé činnosti zdaňovanými výlučně daní vybíranou srážkou podle zvláštní sazby.
V § 6 v novém odstavci 15 ZDP je s účinností od roku 2009 stanoveno, že jedná-li se o příjem ze závislé činnosti nebo o funkční požitek plynoucí poplatníkovi uvedenému v § 2 odst. 3 ZDP (daňovému nerezidentovi ČR) ze zdrojů na území České republiky (§ 22 ZDP), z něhož se daň vybírá srážkou sazbou daně podle § 36 ZDP, postupuje se při stanovení samostatného základu daně podle § 6 odst. 13 ZDP.
V praxi se jedná zejména o příjmy ze závislé činnosti definované v § 22 odst. 1 písm. g) bod 6 ZDP jako odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob (vč. tzv. tantiém u akciové společnosti). Rozhodujícím ustanovením pro stanovení základu daně je v tomto případě § 36 odst. 3 ZDP, vymezující, že základem daně pro zvláštní sazbu daně je pouze příjem, pokud v ZDP není stanoveno jinak. S účinností od 1.1.2009 právě § 6 odst. 15 ZDP stanoví jinak. Zaměstnavatel musí při stanovení samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou výše zmíněné příjmy plynoucí daňovým nerezidentům ČR nově zvýšit o povinné pojistné (tuzemské), a to i za okolností, že povinnost platit takové povinné tuzemské pojistné podle zákona o tuzemském sociálním a zdravotním pojištění z těchto příjmů nemá. To znamená, že pokudse z odměn členů statutárních orgánů právnických osob platí v ČR jen zdravotní pojištění, pak se tyto příjmy musí při výpočtu samostatného základu daně pro daň vybíranou srážkou u daňového nerezidenta ČR zvýšit jen o 9 %.
Závěrem poznamenáváme, že ZDP výši fiktivní částky, o níž se zvyšují příjmy zaměstnance při stanovení základu daně (výši povinného pojistného) nestanoví a při výpočtu výše této částky se vychází z tuzemských zákonů o sociálním a zdravotním pojištění. Tento postup je třeba akceptovat též u zaměstnance, u kterého povinnost platit povinné pojistné (tuzemské) zaměstnavatel nemá, ale podle novelizovaného znění § 6 odst. 13 ZDP bude toto povinné pojistné (tuzemské) při výpočtu základu daně připočítávat k příjmu takového zaměstnance.
Dotazy a odpovědi k uplatňování zákona č. 1/2009 Sb
Dotazy a odpovědi k uplatňování zákona č. 1/2009 Sb., jímž se s účinností od 1.1.2009 mění zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů
22. ledna 2009
22.01.2009-->2145913199000-->
I. Nové stavby obytných domů
S účinností od 1. ledna 2009 byl zákonem č. 1/2009 Sb. novelizován zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „zákon o dani z nemovitostí“). Podle novely se postupuje poprvé ve zdaňovacím období roku 2009, neboť daň z nemovitostí se vyměřuje podle stavu k 1.lednu roku, na který je vyměřována. Touto novelou bylo zrušeno osvobození od daně ze staveb, které bylo podle ustanovení § 9 odst. 1 písmeno g) zákona o dani z nemovitostí poskytováno u nových staveb obytných domů ve vlastnictví fyzických osob nebo u bytů ve vlastnictví fyzických osob v nových stavbách obytných domů, a to na dobu patnácti let počínaje rokem následujícím po roce, v němž začaly být stavby způsobilé k užívání, pokud slouží k trvalému bydlení vlastníků nebo osob blízkých. Od 1. 1. 2009 již toto osvobození nelze nově poskytnout.
Jestliže nárok na toto osvobození vznikl k 1. lednu některého z předchozích zdaňovacích období, poskytne se osvobození pro stavbu naposledy ve zdaňovacím období roku 2009 (např. stavba byla zkolaudována v červnu roku 2006, nárok na osvobození vznikl k 1.lednu 2007, do 31. ledna 2007 byl nárok na osvobození uplatněn v daňovém přiznání – osvobození náleží pro rok 2007, 2008 a 2009 ). Níže je na praktických příkladech znázorněno, jaké jsou možnosti pro přiznání tohoto osvobození (při splnění všech podmínek stanovených v ustanovení. § 9 odst. 1 písmeno g) zákona o dani z nemovitostí) pro zdaňovací období 2009.
1. Dotaz:Rodinný dům ( byt) byl zkolaudován v srpnu 2008. Lze uplatnit nárok na osvobození nové stavby (bytu) pro zdaňovací období 2009?
Odpověď:Pokud byla stavba rodinného domu dokončena v roce 2008, od 1. ledna 2009 nárok na osvobození z titulu novostavby již nelze nově uplatnit.
2. Dotaz:Rodinný dům ( byt) byl zkolaudován v srpnu 2005. Jestliže nárok na osvobození nové stavby (bytu) nebyl dosud uplatněn, lze jej uplatnit ve zdaňovacím období roku 2009?
Odpověď:Nárok na osvobození lze uplatnit dodatečně v daňových přiznáních na zdaňovací období roků 2006, 2007 a 2008 a naposledy bude poskytnuto ve zdaňovacím období roku 2009.
3. Dotaz :V září 2007 byl zkolaudován rodinný dům a v daňovém přiznání na rok 2008 si vlastník uplatnil nárok na osvobození. V dubnu roku 2008 přešlo vlastnické právo k nemovitosti na nového vlastníka. Může si nový vlastník uplatnit nárok na osvobození pro rok 2009?
Odpověď:V takovém případě může nový vlastník nárok na osvobození stavby uplatnit na zdaňovací období roku 2009, protože osvobození se vztahuje ke stavbě (a v předchozím zdaňovacím období bylo uplatněno) a nikoli k osobě poplatníka. Osvobození novému vlastníku však bude poskytnuto již pouze na zdaňovací období roku 2009.
II. Stavební úpravy spočívající ve snížení tepelné náročnosti stavby (zateplení stavby)
S účinností od 1.ledna 2009 byl zákonem č. 1/2009 Sb. novelizován zákon o dani z nemovitostí. Podle novely se postupuje poprvé ve zdaňovacím období roku 2009, neboť daň z nemovitostí se vyměřuje podle stavu k 1.lednu roku, na který je vyměřována. Touto novelou bylo zrušeno osvobození od daně ze staveb, které bylo podle ustanovení § 9 odst. 1 písmeno r) zákona o dani z nemovitostí poskytováno u staveb na dobu pěti let od roku následujícího po provedení změny spočívající ve snížení tepelné náročnosti stavby stavebními úpravami, na které bylo vydáno stavební povolení . Od 1. ledna 2009 nelze již toto osvobození poskytnout.
Jestliže nárok na toto osvobození vznikl k 1. lednu některého z předchozích zdaňovacích obdobích, poskytne se osvobození od daně ze staveb na dobu 5 let, nejpozději tedy pro zdaňovací období 2012 (tj. stavba byla zateplena v průběhu roku 2007, nárok na osvobození vznikl k 1. lednu roku 2008, do 31. ledna 2008 byl nárok na osvobození uplatněn v daňovém přiznání, stavba bude osvobozena do roku 2012 včetně). Od 1. ledna 2013 nelze již osvobození poskytnout. Bylo-li zateplení provedeno v průběhu roku 2008, nelze již nově od 1. ledna 2009 nárok na toto osvobození uplatnit.
Níže je na praktických příkladech znázorněno, jaké jsou možnosti pro přiznání tohoto osvobození (při splnění všech podmínek stanovených v ustanovení § 9 odst. 1 písmeno r) zákona o dani z nemovitostí) pro zdaňovací období 2009.
1. Dotaz:Zateplení stavby bylo provedeno v roce 2008. Lze uplatni nárok na osvobození stavby pro zdaňovací období roku 2009 ?
Odpověď:Pokud zateplení stavby bylo provedeno v roce 2008, nelze od 1. ledna 2009 nárok na osvobození stavby z titulu zateplení nově uplatnit.
2. Dotaz:Zateplení stavby bylo provedeno v roce 2006. Jestliže nárok na osvobození nebyl dosud uplatněn, lze jej uplatnit ve zdaňovacím období roku 2009?
Odpověď:Nárok na osvobození stavby lze uplatnit dodatečně v daňových přiznáních na zdaňovací období roků 2007 a 2008. Naposledy bude poskytnuto ve zdaňovacím období roku 2011, neboť podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. r) zákona o dani z nemovitostí bylo možno poskytnout pouze na dobu pěti let počínaje, rokem následujícím po provedení příslušných stavebních úprav.
3. Dotaz :V září 2007 bylo vydáno stavební povolení na zateplení stavby a v daňovém přiznání na rok 2008 si vlastník uplatnil nárok na osvobození. V dubnu roku 2008 přešlo vlastnické právo k nemovitosti na nového vlastníka. Může si nový vlastník uplatnit ještě nárok na osvobození?
Odpověď:V takovém případě může nový vlastník nárok na osvobození stavby uplatnit na zdaňovací období roku 2009, protože osvobození se vztahuje ke stavbě (a v předchozím zdaňovacím období bylo uplatněno) a nikoli k osobě poplatníka. Osvobození novému vlastníku bude poskytnuto na zdaňovací období roku 2009, 2010,2011 a 2012.
22. ledna 2009
22.01.2009-->2145913199000-->
I. Nové stavby obytných domů
S účinností od 1. ledna 2009 byl zákonem č. 1/2009 Sb. novelizován zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „zákon o dani z nemovitostí“). Podle novely se postupuje poprvé ve zdaňovacím období roku 2009, neboť daň z nemovitostí se vyměřuje podle stavu k 1.lednu roku, na který je vyměřována. Touto novelou bylo zrušeno osvobození od daně ze staveb, které bylo podle ustanovení § 9 odst. 1 písmeno g) zákona o dani z nemovitostí poskytováno u nových staveb obytných domů ve vlastnictví fyzických osob nebo u bytů ve vlastnictví fyzických osob v nových stavbách obytných domů, a to na dobu patnácti let počínaje rokem následujícím po roce, v němž začaly být stavby způsobilé k užívání, pokud slouží k trvalému bydlení vlastníků nebo osob blízkých. Od 1. 1. 2009 již toto osvobození nelze nově poskytnout.
Jestliže nárok na toto osvobození vznikl k 1. lednu některého z předchozích zdaňovacích období, poskytne se osvobození pro stavbu naposledy ve zdaňovacím období roku 2009 (např. stavba byla zkolaudována v červnu roku 2006, nárok na osvobození vznikl k 1.lednu 2007, do 31. ledna 2007 byl nárok na osvobození uplatněn v daňovém přiznání – osvobození náleží pro rok 2007, 2008 a 2009 ). Níže je na praktických příkladech znázorněno, jaké jsou možnosti pro přiznání tohoto osvobození (při splnění všech podmínek stanovených v ustanovení. § 9 odst. 1 písmeno g) zákona o dani z nemovitostí) pro zdaňovací období 2009.
1. Dotaz:Rodinný dům ( byt) byl zkolaudován v srpnu 2008. Lze uplatnit nárok na osvobození nové stavby (bytu) pro zdaňovací období 2009?
Odpověď:Pokud byla stavba rodinného domu dokončena v roce 2008, od 1. ledna 2009 nárok na osvobození z titulu novostavby již nelze nově uplatnit.
2. Dotaz:Rodinný dům ( byt) byl zkolaudován v srpnu 2005. Jestliže nárok na osvobození nové stavby (bytu) nebyl dosud uplatněn, lze jej uplatnit ve zdaňovacím období roku 2009?
Odpověď:Nárok na osvobození lze uplatnit dodatečně v daňových přiznáních na zdaňovací období roků 2006, 2007 a 2008 a naposledy bude poskytnuto ve zdaňovacím období roku 2009.
3. Dotaz :V září 2007 byl zkolaudován rodinný dům a v daňovém přiznání na rok 2008 si vlastník uplatnil nárok na osvobození. V dubnu roku 2008 přešlo vlastnické právo k nemovitosti na nového vlastníka. Může si nový vlastník uplatnit nárok na osvobození pro rok 2009?
Odpověď:V takovém případě může nový vlastník nárok na osvobození stavby uplatnit na zdaňovací období roku 2009, protože osvobození se vztahuje ke stavbě (a v předchozím zdaňovacím období bylo uplatněno) a nikoli k osobě poplatníka. Osvobození novému vlastníku však bude poskytnuto již pouze na zdaňovací období roku 2009.
II. Stavební úpravy spočívající ve snížení tepelné náročnosti stavby (zateplení stavby)
S účinností od 1.ledna 2009 byl zákonem č. 1/2009 Sb. novelizován zákon o dani z nemovitostí. Podle novely se postupuje poprvé ve zdaňovacím období roku 2009, neboť daň z nemovitostí se vyměřuje podle stavu k 1.lednu roku, na který je vyměřována. Touto novelou bylo zrušeno osvobození od daně ze staveb, které bylo podle ustanovení § 9 odst. 1 písmeno r) zákona o dani z nemovitostí poskytováno u staveb na dobu pěti let od roku následujícího po provedení změny spočívající ve snížení tepelné náročnosti stavby stavebními úpravami, na které bylo vydáno stavební povolení . Od 1. ledna 2009 nelze již toto osvobození poskytnout.
Jestliže nárok na toto osvobození vznikl k 1. lednu některého z předchozích zdaňovacích obdobích, poskytne se osvobození od daně ze staveb na dobu 5 let, nejpozději tedy pro zdaňovací období 2012 (tj. stavba byla zateplena v průběhu roku 2007, nárok na osvobození vznikl k 1. lednu roku 2008, do 31. ledna 2008 byl nárok na osvobození uplatněn v daňovém přiznání, stavba bude osvobozena do roku 2012 včetně). Od 1. ledna 2013 nelze již osvobození poskytnout. Bylo-li zateplení provedeno v průběhu roku 2008, nelze již nově od 1. ledna 2009 nárok na toto osvobození uplatnit.
Níže je na praktických příkladech znázorněno, jaké jsou možnosti pro přiznání tohoto osvobození (při splnění všech podmínek stanovených v ustanovení § 9 odst. 1 písmeno r) zákona o dani z nemovitostí) pro zdaňovací období 2009.
1. Dotaz:Zateplení stavby bylo provedeno v roce 2008. Lze uplatni nárok na osvobození stavby pro zdaňovací období roku 2009 ?
Odpověď:Pokud zateplení stavby bylo provedeno v roce 2008, nelze od 1. ledna 2009 nárok na osvobození stavby z titulu zateplení nově uplatnit.
2. Dotaz:Zateplení stavby bylo provedeno v roce 2006. Jestliže nárok na osvobození nebyl dosud uplatněn, lze jej uplatnit ve zdaňovacím období roku 2009?
Odpověď:Nárok na osvobození stavby lze uplatnit dodatečně v daňových přiznáních na zdaňovací období roků 2007 a 2008. Naposledy bude poskytnuto ve zdaňovacím období roku 2011, neboť podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. r) zákona o dani z nemovitostí bylo možno poskytnout pouze na dobu pěti let počínaje, rokem následujícím po provedení příslušných stavebních úprav.
3. Dotaz :V září 2007 bylo vydáno stavební povolení na zateplení stavby a v daňovém přiznání na rok 2008 si vlastník uplatnil nárok na osvobození. V dubnu roku 2008 přešlo vlastnické právo k nemovitosti na nového vlastníka. Může si nový vlastník uplatnit ještě nárok na osvobození?
Odpověď:V takovém případě může nový vlastník nárok na osvobození stavby uplatnit na zdaňovací období roku 2009, protože osvobození se vztahuje ke stavbě (a v předchozím zdaňovacím období bylo uplatněno) a nikoli k osobě poplatníka. Osvobození novému vlastníku bude poskytnuto na zdaňovací období roku 2009, 2010,2011 a 2012.
Průměrné ceny pohonných hmot 2008 pro podnikatele
Průměrné ceny pohonných hmot 2008 pro podnikatele
19.1.2009, Zdroj: Ministerstvo financí
Za rok 2008 má poplatník možnost volby při použití ceny PHM ke stanovení výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty buď podle cen uvedených v pokynu D-320, nebo podle vyhlášky č. 357/2007 Sb.
Podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 3 zákona o daních z příjmů platného do konce roku 2008 jsou daňově uznatelnými náklady pohonné hmoty spotřebované poplatníkem při jízdě vlastním automobilem nezahrnutým do obchodního majetku nebo při jízdě silničním motorovým vozidlem bezplatně vypůjčeným podle smlouvy o výpůjčce (§ 659 občanského zákoníku). Výdaje za spotřebované pohonné hmoty lze stanovit na základě průměrných cen uplatňovaných ve zdaňovacím období jejich rozhodujícími prodejci v ČR, k jejich zveřejnění je zmocněno ministerstvo financí. Za rok 2008 byly ceny v Kč/l včetně DPH u jednotlivých druhů pohonných hmot vyhlášeny pokynem D-320.
Benzin Speciál
BA - 91
29,73 Kč
Benzin Natural
BA - 95
30,34 Kč
Benzin Super plus (Natural)
BA - 98, 99 a 100
32,65 Kč
Benzin Normál (Natural)
BA - 91
29,85 Kč
Nafta motorová
31,68 Kč
V případě, že poplatník nakupoval jiný druh benzinu, uplatní cenu toho druhu benzinu, který má shodné oktanové číslo. Pokud takový benzin není uveden, uplatní se cena benzinu s nejbližším oktanovým číslem. Použije-li poplatník ceny vyšší než ceny uvedené v pokynu, je povinen je doložit doklady o jejich nákupu.
Tímto pokynem nejsou dotčeny ceny pohonných hmot stanovené na základě § 189 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, vyhláškami ministerstva práce a sociálních věcí, které se používají pro stanovení výše náhrady za pohonné hmoty, na kterou má nárok zaměstnanec, použije-li pro pracovní cestu jiné vozidlo než vozidlo zaměstnavatele.
Poplatník může, pokud se tak rozhodne, použít ceny vyhlášené vyhláškou MPSV č. 357/2007, kterou se mj. stanoví průměrná cena pohonných hmot, a to na základě ustanovení § 189 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Tyto ceny lze použít již za rok 2008 místo cen uvedených výše, a to na základě změny ustanovení § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona, provedené jeho novelou č. 2/2009 Sb. Z toho vyplývá, že za rok 2008 má poplatník možnost volby při použití ceny PHM ke stanovení výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty buď podle výše uvedených cen v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona, nebo podle vyhlášky č. 357/2007 Sb., které jsou následující:
Průměrná cena pohonných hmot za rok 2008:
Výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty podle vyhlášky č. 357/2007 Sb.činí:
30,60 Kč u benzinu automobilového 91 oktanů,
30,90 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů,
33,10 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů,
31,20 Kč u motorové nafty.
Tyto ceny platily po celé zdaňovací období roku 2008.
Důležitá poznámka:
Sazba základní náhrady činila 4,10 Kč za 1 km jízdy a platila po celé zdaňovací období roku 2008.
Vzhledem k výše uvedené novele zákona o daních z příjmů, nebude pokyn řady „D" k cenám pohonných hmot již vydáván a poplatníci budou postupovat podle příslušných vyhlášek, které vydává ministerstvo práce a sociálních věcí. Tento postup má hlavní výhodu v tom, že poplatníci tak budou již před začátkem příslušného zdaňovacího období znát daňově uplatnitelnou cenu pohonných hmot, což výrazně posiluje zásadu předvídatelnosti práva. Nelze ovšem přehlédnout, že MPSV ze zákona může při výraznějších změnách cen vyhláškou tyto ceny změnit, a to i v průběhu zdaňovacího období.
Průměrná cena pohonných hmot platná od 1. 1. 2009, stanovená vyhláškou č. 451/2008 Sb. činí: 26,30 Kč u benzinu automobilového 91 oktanů,
26,80 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů,
29,00 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů,
28,50 Kč u motorové nafty.
Pozn.: Sazba základní náhrady platná od 1. 1. 2009 je 3,90 Kč.
19.1.2009, Zdroj: Ministerstvo financí
Za rok 2008 má poplatník možnost volby při použití ceny PHM ke stanovení výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty buď podle cen uvedených v pokynu D-320, nebo podle vyhlášky č. 357/2007 Sb.
Podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 3 zákona o daních z příjmů platného do konce roku 2008 jsou daňově uznatelnými náklady pohonné hmoty spotřebované poplatníkem při jízdě vlastním automobilem nezahrnutým do obchodního majetku nebo při jízdě silničním motorovým vozidlem bezplatně vypůjčeným podle smlouvy o výpůjčce (§ 659 občanského zákoníku). Výdaje za spotřebované pohonné hmoty lze stanovit na základě průměrných cen uplatňovaných ve zdaňovacím období jejich rozhodujícími prodejci v ČR, k jejich zveřejnění je zmocněno ministerstvo financí. Za rok 2008 byly ceny v Kč/l včetně DPH u jednotlivých druhů pohonných hmot vyhlášeny pokynem D-320.
Benzin Speciál
BA - 91
29,73 Kč
Benzin Natural
BA - 95
30,34 Kč
Benzin Super plus (Natural)
BA - 98, 99 a 100
32,65 Kč
Benzin Normál (Natural)
BA - 91
29,85 Kč
Nafta motorová
31,68 Kč
V případě, že poplatník nakupoval jiný druh benzinu, uplatní cenu toho druhu benzinu, který má shodné oktanové číslo. Pokud takový benzin není uveden, uplatní se cena benzinu s nejbližším oktanovým číslem. Použije-li poplatník ceny vyšší než ceny uvedené v pokynu, je povinen je doložit doklady o jejich nákupu.
Tímto pokynem nejsou dotčeny ceny pohonných hmot stanovené na základě § 189 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, vyhláškami ministerstva práce a sociálních věcí, které se používají pro stanovení výše náhrady za pohonné hmoty, na kterou má nárok zaměstnanec, použije-li pro pracovní cestu jiné vozidlo než vozidlo zaměstnavatele.
Poplatník může, pokud se tak rozhodne, použít ceny vyhlášené vyhláškou MPSV č. 357/2007, kterou se mj. stanoví průměrná cena pohonných hmot, a to na základě ustanovení § 189 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Tyto ceny lze použít již za rok 2008 místo cen uvedených výše, a to na základě změny ustanovení § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona, provedené jeho novelou č. 2/2009 Sb. Z toho vyplývá, že za rok 2008 má poplatník možnost volby při použití ceny PHM ke stanovení výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty buď podle výše uvedených cen v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona, nebo podle vyhlášky č. 357/2007 Sb., které jsou následující:
Průměrná cena pohonných hmot za rok 2008:
Výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty podle vyhlášky č. 357/2007 Sb.činí:
30,60 Kč u benzinu automobilového 91 oktanů,
30,90 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů,
33,10 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů,
31,20 Kč u motorové nafty.
Tyto ceny platily po celé zdaňovací období roku 2008.
Důležitá poznámka:
Sazba základní náhrady činila 4,10 Kč za 1 km jízdy a platila po celé zdaňovací období roku 2008.
Vzhledem k výše uvedené novele zákona o daních z příjmů, nebude pokyn řady „D" k cenám pohonných hmot již vydáván a poplatníci budou postupovat podle příslušných vyhlášek, které vydává ministerstvo práce a sociálních věcí. Tento postup má hlavní výhodu v tom, že poplatníci tak budou již před začátkem příslušného zdaňovacího období znát daňově uplatnitelnou cenu pohonných hmot, což výrazně posiluje zásadu předvídatelnosti práva. Nelze ovšem přehlédnout, že MPSV ze zákona může při výraznějších změnách cen vyhláškou tyto ceny změnit, a to i v průběhu zdaňovacího období.
Průměrná cena pohonných hmot platná od 1. 1. 2009, stanovená vyhláškou č. 451/2008 Sb. činí: 26,30 Kč u benzinu automobilového 91 oktanů,
26,80 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů,
29,00 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů,
28,50 Kč u motorové nafty.
Pozn.: Sazba základní náhrady platná od 1. 1. 2009 je 3,90 Kč.
Aktualizované vydání příručky k IPPC
Aktualizované vydání příručky k IPPC
9.1.2009
Ministerstvo životního prostředí připravilo aktualizované vydání publikace Integrovaná prevence a omezování znečištění - Stručný průvodce, která má sloužit stávajícím a budoucím provozovatelům zařízení, spadajících pod působnost zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, k rychlé orientaci v problematice IPPC.
Příručka o rozsahu 50 stran je primárně určena pro provozovatele IPPC zařízení, ale může sloužit jako zdroj informací i laické a odborné veřejnosti.
Důraz je kladen především na problematiku povolování. Příručka slouží jako průvodce povolovacím procesem a případným změnovým řízením, ale obsahuje i postup v dalších možných situacích, jako je např. změna provozovatele IPPC zařízení.
Část publikace je věnovaná výkladům zákona o integrované prevenci, kdy je na konkrétních srozumitelných příkladech demonstrováno zejména zařazení průmyslových činností pod přílohu č. 1 zákona, postup při určování kapacit a výklad některých pojmů zákona. Pozornost je také věnována širšímu rámci IPPC, např. související evropské legislativě a evropskému systému výměny informací.
9.1.2009
Ministerstvo životního prostředí připravilo aktualizované vydání publikace Integrovaná prevence a omezování znečištění - Stručný průvodce, která má sloužit stávajícím a budoucím provozovatelům zařízení, spadajících pod působnost zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, k rychlé orientaci v problematice IPPC.
Příručka o rozsahu 50 stran je primárně určena pro provozovatele IPPC zařízení, ale může sloužit jako zdroj informací i laické a odborné veřejnosti.
Důraz je kladen především na problematiku povolování. Příručka slouží jako průvodce povolovacím procesem a případným změnovým řízením, ale obsahuje i postup v dalších možných situacích, jako je např. změna provozovatele IPPC zařízení.
Část publikace je věnovaná výkladům zákona o integrované prevenci, kdy je na konkrétních srozumitelných příkladech demonstrováno zejména zařazení průmyslových činností pod přílohu č. 1 zákona, postup při určování kapacit a výklad některých pojmů zákona. Pozornost je také věnována širšímu rámci IPPC, např. související evropské legislativě a evropskému systému výměny informací.
Informační systém zpřehlední nakládání s autovraky občanům i obcím
Informační systém zpřehlední nakládání s autovraky občanům i obcím
26.1.2009
Provázanost údajů o převzetí autovraku s následnými informacemi o vznikajících odpadech z demontáže každého konkrétního vozu zajistí informační systém, který funguje od počátku tohoto roku. Výhody systému jsou nesporné jak pro občany a obce, tak i pro evidenci automobilů a pro samotná sběrná zařízení.
Informační systém může v konečném důsledku přispět k omezení ztrát vozidel, krádeží a volně odstavených nepojízdných automobilů. Umožňuje totiž například zpětnou kontrolu porovnáním počtu trvale vyřazených vozidel z registru silničních vozidel a převzatých autovraků, může porovnat předávané autovraky s registry hledaných vozidel, udržovat neustále aktualizovanou databázi provozovatelů zařízení ke sběru autovraků apod.
Důležitým výstupem pro občany je vytištěné potvrzení o předání autovraku do zařízení k ekologické likvidaci vozidla, které je jednou z podmínek k trvalému odhlášení z registru silničních vozidel.
Provozovatelé zařízení ke sběru vybraných autovraků se do systému musí zapojit podle zákona o odpadech [1] a jeho prováděcí vyhlášky [2]. Nezbytné je provést některé konkrétní kroky [3].
Zdroj: MŽP
Poznámky: [1] § 37b odst. 1) písm.h) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. [2] Vyhláška č. 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s autovraky. [3] Získat potřebný software - buď volný program případně využít vhodný komerční software, který splňuje dané požadavky. Získat přístupové údaje. Ty obsahují přihlašovací jméno a heslo, které jednoznačně identifikují provozovatele a provozovnu zařízení ke sběru vybraných autovraků. Přístup do systému může získat pouze podnikatelský subjekt, který k provozování činnosti sběru vybraných autovraků získal povolení od příslušného krajského úřadu. Přihlašovací údaje jsou od 01.01.2009 distribuovány prostřednictvím sítě přepážek Czechpoint.
26.1.2009
Provázanost údajů o převzetí autovraku s následnými informacemi o vznikajících odpadech z demontáže každého konkrétního vozu zajistí informační systém, který funguje od počátku tohoto roku. Výhody systému jsou nesporné jak pro občany a obce, tak i pro evidenci automobilů a pro samotná sběrná zařízení.
Informační systém může v konečném důsledku přispět k omezení ztrát vozidel, krádeží a volně odstavených nepojízdných automobilů. Umožňuje totiž například zpětnou kontrolu porovnáním počtu trvale vyřazených vozidel z registru silničních vozidel a převzatých autovraků, může porovnat předávané autovraky s registry hledaných vozidel, udržovat neustále aktualizovanou databázi provozovatelů zařízení ke sběru autovraků apod.
Důležitým výstupem pro občany je vytištěné potvrzení o předání autovraku do zařízení k ekologické likvidaci vozidla, které je jednou z podmínek k trvalému odhlášení z registru silničních vozidel.
Provozovatelé zařízení ke sběru vybraných autovraků se do systému musí zapojit podle zákona o odpadech [1] a jeho prováděcí vyhlášky [2]. Nezbytné je provést některé konkrétní kroky [3].
Zdroj: MŽP
Poznámky: [1] § 37b odst. 1) písm.h) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech. [2] Vyhláška č. 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s autovraky. [3] Získat potřebný software - buď volný program případně využít vhodný komerční software, který splňuje dané požadavky. Získat přístupové údaje. Ty obsahují přihlašovací jméno a heslo, které jednoznačně identifikují provozovatele a provozovnu zařízení ke sběru vybraných autovraků. Přístup do systému může získat pouze podnikatelský subjekt, který k provozování činnosti sběru vybraných autovraků získal povolení od příslušného krajského úřadu. Přihlašovací údaje jsou od 01.01.2009 distribuovány prostřednictvím sítě přepážek Czechpoint.
MŽP vydalo vyhlášku, která zpřesňuje zákaz výkupu kovového odpadu
14.1.2009
Dne 31. 12. 2008 byla vydána a dne 1.1. 2009 nabyla účinnosti vyhláška č. 478/2008 Sb., kterou se mění vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhlášku MŽP muselo připravit velmi rychle poté, co poslanci v září přijali a prezident na začátku října podepsal novelu odpadového zákona, zpřísňující zásadně výkup kovového odpadu. Předpis vyjmenovává ty typy odpadů, které není možné od počátku roku 2009 vykupovat od fyzických osob. To by mělo významně snížit motivaci zlodějů kovů.
Od 1. ledna 2009 je tedy zakázáno vykupovat od fyzických osob předměty bohoslužebného nebo pietního charakteru (například pohřební urny či součástí náhrobků a pomníků), umělecká díla a jejich součásti (například sochy), průmyslová zařízení a jejich části či předměty veřejně prospěšného charakteru, tedy dopravní značení, kanálové mříže, elektrické kabely a podobně. „To jsou všechno věci, ke kterým se prakticky jednotlivec nemá jak legálně dostat, snažili jsme se vyjmenovat tyto kategorie co nejúplněji tak, aby se už nikomu nevyplatilo krást, protože ukradené věci nebude mít možnost prodat," říká ministr životního prostředí Martin Bursík.
Pokud by MŽP dosavadní vyhlášku o podrobnostech výkupu odpadů nezměnilo, fakticky by od 1. ledna 2009 bylo zakázáno vykupovat od fyzických osob všechny kovy. To by nejen velmi ztížilo situaci výkupen druhotných surovin, ale především by hrozilo významné nebezpečí vzniku černých skládek, ale také významné snížení motivace poctivých lidí kovový odpad třídit a předávat k recyklaci.
V platnosti samozřejmě zůstávají i všechna ostatní ustanovení novely odpadového zákona, jako je přísnější evidence a její delší uchovávání pro případné vyšetřování či zákaz platby za vykoupené vyjmenované kovové odpady v hotovosti.
14.1.2009
Dne 31. 12. 2008 byla vydána a dne 1.1. 2009 nabyla účinnosti vyhláška č. 478/2008 Sb., kterou se mění vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhlášku MŽP muselo připravit velmi rychle poté, co poslanci v září přijali a prezident na začátku října podepsal novelu odpadového zákona, zpřísňující zásadně výkup kovového odpadu. Předpis vyjmenovává ty typy odpadů, které není možné od počátku roku 2009 vykupovat od fyzických osob. To by mělo významně snížit motivaci zlodějů kovů.
Od 1. ledna 2009 je tedy zakázáno vykupovat od fyzických osob předměty bohoslužebného nebo pietního charakteru (například pohřební urny či součástí náhrobků a pomníků), umělecká díla a jejich součásti (například sochy), průmyslová zařízení a jejich části či předměty veřejně prospěšného charakteru, tedy dopravní značení, kanálové mříže, elektrické kabely a podobně. „To jsou všechno věci, ke kterým se prakticky jednotlivec nemá jak legálně dostat, snažili jsme se vyjmenovat tyto kategorie co nejúplněji tak, aby se už nikomu nevyplatilo krást, protože ukradené věci nebude mít možnost prodat," říká ministr životního prostředí Martin Bursík.
Pokud by MŽP dosavadní vyhlášku o podrobnostech výkupu odpadů nezměnilo, fakticky by od 1. ledna 2009 bylo zakázáno vykupovat od fyzických osob všechny kovy. To by nejen velmi ztížilo situaci výkupen druhotných surovin, ale především by hrozilo významné nebezpečí vzniku černých skládek, ale také významné snížení motivace poctivých lidí kovový odpad třídit a předávat k recyklaci.
V platnosti samozřejmě zůstávají i všechna ostatní ustanovení novely odpadového zákona, jako je přísnější evidence a její delší uchovávání pro případné vyšetřování či zákaz platby za vykoupené vyjmenované kovové odpady v hotovosti.
1.20.2009
DPH a dodání zboží do jiného členského státu (vývoz zboží)
DPH a dodání zboží do jiného členského státu (vývoz zboží)
12.1.2009, Zdroj: Ministerstvo financí
Dodání zboží do jiného členského státu je z hlediska DPH považováno za osvobozené plnění s nárokem na odpočet, splní-li dvě podmínky…V souvislosti se vstupem do Evropské unie musela Česká republika jako členský stát přizpůsobit svůj daňový systém principům stanoveným právní úpravou Evropských společenství. Jednou z oblastí, které se tato změna dotkla, je režim daně z přidané hodnoty uplatňovaný u obchodů uskutečňovaných uvnitř společného trhu EU.
Dodání zboží do jiného členského státu, vývoz zboží
Podle nového zákona o dani z přidané hodnoty, který vstoupil v platnost a účinnost dnem vstupu České republiky do Evropské unie, tj. 1. 5. 2004, je ve vztahu k pořizovatelům zboží z členských států Evropské unie dnešní pojem "vývoz zboží" nahrazen termínem "dodání zboží do jiného členského státu", neboli tzv. "intra-komunitární plnění".
Dodání zboží do jiného členského státu je považováno za osvobozené plnění s nárokem na odpočet v případě, že:
1. pořizovatel zboží je v jiném členském státě Evropské unie registrován k dani z přidané hodnoty, tzn., že mu bylo přiděleno daňové identifikační číslo (DIČ) pro účely DPH a
2. zároveň zboží bylo skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu EU plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou.
Osvobození nebude možno uplatnit v případě, že bude dodáváno zboží osobě, pro kterou pořízení zboží v jiném členském státě nebude předmětem daně. Pro účel uplatnění osvobození od daně bude dodavatel povinen uvést a zkontrolovat platnost DIČ svého zákazníka, které mu bylo vydáno v jiné členské zemi Evropské unie.
Při dodání zboží do třetích zemí mimo území Evropské unie bude zachována stávající právní úprava vývozu zboží .
Obecně lze tedy načrtnout tři základní situace uplatňování DPH při dodání zboží mimo území ČR1 :
1. dodání zboží osobě, která je registrovaná k DPH v jiném členském státě
ČR (členský stát EU)
plátce DPH
>>
Stát pořizovatele -členský stát EU
Osobaregistrovaná kDPH
Při dodání zboží do jiného členského státu osobě, která je registrovaná k DPH v jiném členském státě se jedná o osvobozené plnění s nárokem na odpočet DPH (§ 64 nového zákona o DPH).
Český plátce tak bude dodávat zboží za ceny bez daně a tato dodání deklaruje ve svém daňovém přiznání k DPH jako dodání zboží do jiného členského státu. O dodání zboží do jiného členského státu, které plátce osvobodil od DPH rovněž plátce informuje ve svém souhrnném hlášení (viz dále).
Pořizovatel zboží, který je osobou registrovanou k DPH v jiném členském státě, je pak povinen toto zboží řádně přiznat a zdanit ve svém státu v rámci podávaného přiznání k DPH.
2. dodání zboží osobě, která není registrovaná k DPH v jiném členském státě
ČR (členskýstát EU)
plátce DPH
>>
Stát pořizovatele-členský stát EU
osobaneregistrovaná kDPH
Při dodání zboží osobě, která není registrované k DPH v jiném členském státu nebo osobě, pro kterou není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně se nejedná o osvobozené plnění. Zboží je dodáváno za cenu včetně DPH dle sazby v tuzemsku
Zvláštní postup je dále popsán v části zasílání zboží (viz zvláštní režimy).
3. vývoz zboží do třetích zemí
ČR (členskýstát EU)
plátce DPH
>>
Stát pořizovatele-tzv. 3. zeměmimo EU
plátce čineplátce DPH
Při dodání zboží do třetí země nečlenského státu EU, se jedná o vývoz zboží, který je považován za osvobozené plnění s nárokem na odpočet DPH, bez ohledu na to, zda-li je pořizovatel zboží ve své zemi registrován k DPH či naopak. Transakce pak podléhá zdanění v zemi pořizovatele zboží.
Český plátce bude dodávat zboží za ceny bez daně a transakce deklaruje ve svém přiznání k DPH jako vývoz zboží. Nárok na osvobození bude dále prokazován na základě potvrzené celní deklarace.Pořizovatel zboží sídlící v zemi mimo EU, plátce či neplátce DPH, je pak toto zboží povinen řádně zdanit ve své zemi při přechodu státní hranice v závislosti na tamější právní úpravě.
1 Vedle zmíněných obecných pravidel však existují výjimky, kdy ve specifických případech dochází k odlišnému systému zdanění.
12.1.2009, Zdroj: Ministerstvo financí
Dodání zboží do jiného členského státu je z hlediska DPH považováno za osvobozené plnění s nárokem na odpočet, splní-li dvě podmínky…V souvislosti se vstupem do Evropské unie musela Česká republika jako členský stát přizpůsobit svůj daňový systém principům stanoveným právní úpravou Evropských společenství. Jednou z oblastí, které se tato změna dotkla, je režim daně z přidané hodnoty uplatňovaný u obchodů uskutečňovaných uvnitř společného trhu EU.
Dodání zboží do jiného členského státu, vývoz zboží
Podle nového zákona o dani z přidané hodnoty, který vstoupil v platnost a účinnost dnem vstupu České republiky do Evropské unie, tj. 1. 5. 2004, je ve vztahu k pořizovatelům zboží z členských států Evropské unie dnešní pojem "vývoz zboží" nahrazen termínem "dodání zboží do jiného členského státu", neboli tzv. "intra-komunitární plnění".
Dodání zboží do jiného členského státu je považováno za osvobozené plnění s nárokem na odpočet v případě, že:
1. pořizovatel zboží je v jiném členském státě Evropské unie registrován k dani z přidané hodnoty, tzn., že mu bylo přiděleno daňové identifikační číslo (DIČ) pro účely DPH a
2. zároveň zboží bylo skutečně odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu EU plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou.
Osvobození nebude možno uplatnit v případě, že bude dodáváno zboží osobě, pro kterou pořízení zboží v jiném členském státě nebude předmětem daně. Pro účel uplatnění osvobození od daně bude dodavatel povinen uvést a zkontrolovat platnost DIČ svého zákazníka, které mu bylo vydáno v jiné členské zemi Evropské unie.
Při dodání zboží do třetích zemí mimo území Evropské unie bude zachována stávající právní úprava vývozu zboží .
Obecně lze tedy načrtnout tři základní situace uplatňování DPH při dodání zboží mimo území ČR1 :
1. dodání zboží osobě, která je registrovaná k DPH v jiném členském státě
ČR (členský stát EU)
plátce DPH
>>
Stát pořizovatele -členský stát EU
Osobaregistrovaná kDPH
Při dodání zboží do jiného členského státu osobě, která je registrovaná k DPH v jiném členském státě se jedná o osvobozené plnění s nárokem na odpočet DPH (§ 64 nového zákona o DPH).
Český plátce tak bude dodávat zboží za ceny bez daně a tato dodání deklaruje ve svém daňovém přiznání k DPH jako dodání zboží do jiného členského státu. O dodání zboží do jiného členského státu, které plátce osvobodil od DPH rovněž plátce informuje ve svém souhrnném hlášení (viz dále).
Pořizovatel zboží, který je osobou registrovanou k DPH v jiném členském státě, je pak povinen toto zboží řádně přiznat a zdanit ve svém státu v rámci podávaného přiznání k DPH.
2. dodání zboží osobě, která není registrovaná k DPH v jiném členském státě
ČR (členskýstát EU)
plátce DPH
>>
Stát pořizovatele-členský stát EU
osobaneregistrovaná kDPH
Při dodání zboží osobě, která není registrované k DPH v jiném členském státu nebo osobě, pro kterou není pořízení zboží z jiného členského státu předmětem daně se nejedná o osvobozené plnění. Zboží je dodáváno za cenu včetně DPH dle sazby v tuzemsku
Zvláštní postup je dále popsán v části zasílání zboží (viz zvláštní režimy).
3. vývoz zboží do třetích zemí
ČR (členskýstát EU)
plátce DPH
>>
Stát pořizovatele-tzv. 3. zeměmimo EU
plátce čineplátce DPH
Při dodání zboží do třetí země nečlenského státu EU, se jedná o vývoz zboží, který je považován za osvobozené plnění s nárokem na odpočet DPH, bez ohledu na to, zda-li je pořizovatel zboží ve své zemi registrován k DPH či naopak. Transakce pak podléhá zdanění v zemi pořizovatele zboží.
Český plátce bude dodávat zboží za ceny bez daně a transakce deklaruje ve svém přiznání k DPH jako vývoz zboží. Nárok na osvobození bude dále prokazován na základě potvrzené celní deklarace.Pořizovatel zboží sídlící v zemi mimo EU, plátce či neplátce DPH, je pak toto zboží povinen řádně zdanit ve své zemi při přechodu státní hranice v závislosti na tamější právní úpravě.
1 Vedle zmíněných obecných pravidel však existují výjimky, kdy ve specifických případech dochází k odlišnému systému zdanění.
Informace o uplatňování DPH pro územně samosprávné celky
Informace o uplatňování DPH pro územně samosprávné celky
12.1.2009, Zdroj: Ministerstvo financí
Novelou zákona o DPH od 1. 1. 2009 dochází ke změnám ve stanovení obratu pro účely registrace a ve vymezení veřejnoprávních subjektů. Kdy úplata za uskutečněné plnění vstupuje do obratu?
S účinností od 1. 1. 2009 vstupuje v platnost zákon č. 302/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen zákon o DPH). Hlavním důvodem provedených úprav je zajištění aplikace Směrnice Rady 2006/112/ ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, se kterou je ZDPH harmonizován.
1. Základní pojmy
Podle § 5 odst. 1 zákona o DPH jsou osobami povinnými k dani právnické nebo fyzické osoby, které samostatně uskutečňují ekonomickou činnost (bez ohledu na účel a výsledek uskutečňované činnosti). Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomickou činnost.
Podle § 5 odst. 2 zákona o DPH je ekonomickou činností soustavná činnost výrobců, obchodníků, osob poskytujících služby a další činnosti uvedené v tomto ustanovení. Za ekonomickou činnost se považuje soustavné využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů.
Novelou zákona je zrušen pojem „veřejnoprávní subjekt" a jeho definice a dochází k úpravě § 5 odst. 3 zákona o DPH. Podle tohoto ustanovení mají specifické postavení - stát, kraje, obce, organizační složky státu, krajů a obcí, dobrovolné svazky obcí, hlavní město Praha a jeho městské části a právnické osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu, které se při výkonu působností v oblasti veřejné správy nepovažují za osoby povinné k dani, a to i v případě, kdy za tento výkon přijímají úplatu.
V případech, kdy se vyjmenované subjekty považují za osoby nepovinné k dani, je třeba při hodnocení uskutečňovaných činností přihlížet k tomu, aby provádění činností uvedenými osobami nepovinnými k dani nevedlo k výraznému narušení hospodářské soutěže.
2. Obrat pro účely registrace
Další změnou, kterou novela přináší, je vymezení obratu v § 6 odst. 2 zákona o DPH. Do obratu vstupují úplaty včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží, tzn. částky, které obdržela nebo má obdržet za uskutečněné zdanitelné plnění v tuzemsku (zálohy vstupují do obratu až v okamžiku uskutečnění) nebo za plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně nebo za plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 (finanční činnosti), § 55 (pojišťovací činnosti) a § 56 zákona o DPH (převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení), jestliže nejsou činností doplňkovou uskutečňovanou příležitostně.
Za příležitostnou činnost se považuje taková činnost, která není prováděna pravidelně, neexistuje ani předpoklad její soustavnosti, který je vyjádřen záměrnou opakovaností, na její uskutečňování není vyčleněný personál, náklady a úplata přijatá za takovou činnost je v porovnání s celkovým obratem minimální. Jedná se o činnost, která je uskutečněním něčeho výjimečného, nahodilého a nepředvídaného.
Zákon o DPH nerozlišuje mezi ekonomickou činností vykonávanou jako hlavní nebo vedlejší činnost, ale mezi uskutečněním ekonomické činnosti a výkonem působností v oblasti veřejné správy. Zákon o DPH nerozlišuje uskutečňování ekonomické činnosti pro osoby povinné k dani nebo nepovinné k dani.
Do obratu osoby povinné k dani se nezahrnuje úplata za prodej hmotného majetku a odpisovaného nehmotného majetku vymezeného v §§ 26 až 32a zákona o daních z příjmů a úplata za prodej pozemků, které jsou dlouhodobým hmotným majetkem podle zákona o účetnictví („investiční majetek").
Osoba povinná k dani nezahrnuje do obratu úplatu za to, co neslouží k ekonomické činnosti (úplata za výkon působností v oblasti veřejné správy), a úplatu za uskutečněná plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (poskytování výchovy a vzdělávání, zdravotnických služeb, sociální pomoci a ostatní plnění - např. poskytování služeb úzce souvisejících se sportem nebo kulturou).
Do obratu jí nevstupují také přijaté prostředky např. ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, prostředků Evropské unie, pokud nejsou dotací k ceně, protože se nepovažují za úplatu za ekonomickou činnost.
Pokud osoba povinná k dani uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, nevzniká jí povinnost registrace.
V čl. II Přechodná ustanovení v odst. 5 zákon o DPH je stanoven způsob výpočtu obratu za „přechodné období", kdy osoba povinná k dani počítá obrat za kalendářní měsíce roku 2008 a 2009. Za kalendářní měsíce roku 2008 postupuje podle § 6 odst. 2 zákona platného do 31. 12. 2008, tzn. že osoba povinná k dani, která je účetní jednotkou, zahrnuje do obratu výnosy za uskutečněná plnění a za kalendářní měsíce roku 2009 postupuje podle § 6 odst. 2 zákona platného od 1. 1. 2009 a do obratu započítává úplaty za uskutečněná plnění bez ohledu na to, jak o nich účtuje.
Pokud obrat osoby povinné k dani nepřesáhne částku 1 mil. Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců, je osvobozena od uplatňování daně s tím, že se však může registrovat dobrovolně.
Územně samosprávné celky (dále jen obec) nejsou osobou povinnou k dani, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy, kdy vystupují jako správní orgány, a to i v případě, kdy za takovou činnost vybírají úhradu, ve formě místních, správních nebo jiných poplatků stanovených zvláštním právním předpisem. Jedná se o výkon působností v oblasti veřejné správy, kterou obec vykonává v rámci samostatné nebo přenesené působnosti.
Pokud obec prodává vlastní majetek nebo majetek, ke kterému má právo hospodaření a nakládá s ním jako vlastník, který používala k veřejnoprávní činnosti, nezapočítává se jí úplata do obratu, protože prodej takového majetku není předmětem daně. Obec takový majetek pořizovala a prodává jako osoba nepovinná k dani.
Obec, která vedle výkonu působnosti v oblasti veřejné správy uskutečňuje ekonomickou činnost, např. dodání zboží, poskytnutí služby, převod nemovitosti, nebo soustavné využívání hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmu, je osobou povinnou k dani, která sleduje obrat a při překročení stanoveného obratu je povinna se registrovat.
Obec se vždy považuje za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňuje plnění uvedené v příloze č.
3 zákona o DPH. Výčet plnění není vyčerpávající, protože uskutečnění ekonomické činnosti, která není uvedena v příloze (např. hospodaření s lesem, včetně prodeje výsledků z hospodaření - dřeva), je pro obec činností, kterou uskutečňuje jako osoba povinná k dani.
Obratem obce je souhrn úplat, částek, které jí náleží, tzn. které obdržela nebo má obdržet, za ekonomickou činnost (tj. za uskutečněná plnění v tuzemsku), bez ohledu na to, jak o nich účtuje (na výnosech nebo rozpočtových příjmech).
Některé příklady, kdy úplata za uskutečněné plnění vstupuje do obratu:
úplata za hlášení v místním rozhlase,
úplata za dodání zboží v informačním centru - prodej map, pohlednic, dárkových předmětů,
úplata z prodeje místních novin,
úplata za poskytování parkovacích služeb,
úplata za prodej stavebního pozemku (pro účely zákona o DPH se stavebním pozemkem rozumí nezastavěný pozemek, na kterém může být podle stavebního povolení nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby provedena stavba spojená se zemí pevným základem. Nezastavěným pozemkem se rozumí pozemek, na kterém není stavba jako věc.),
úplata za poskytnutí věcného břemene,
úplata za prodej nalezených věcí, které nejsou „investičním majetkem",
úplata za pronájem hmotného movitého majetku,
úplata za soustavné využívání hmotného nemovitého majetku - pronájem pozemku, pronájem staveb, bytů, nebytových prostor.
Některé příklady, kdy úplata za uskutečněné plnění nevstupuje do obratu:
úplata za zapůjčení hřiště, tělocvičny - pokud se jedná o zapůjčení hřiště osobám, které sportovní činnost vykonávají nebo právnickým osobám pro výkon sportovní činnosti jejich zaměstnanců, či členů (TVJ), nikoliv zapůjčení hřiště právnickým nebo fyzickým osobám k uskutečňování jejich ekonomické činnosti (jedná se o poskytování služby úzce související se sportem nebo tělesnou výchovou podle § 61d zákona o DPH,
úplata z provozování koupaliště - poskytování služby úzce související se sportem nebo tělesnou výchovou osobám, které sportovní nebo tělovýchovnou činnost vykonávají,
úplata ze vstupného do kina - provozování kulturního zařízení a prodej vstupenek (poskytnutí kulturních služeb a dodání souvisejícího zboží podle § 61e zákon o DPH),
úplata z půjčovného knih - činnost knihovny patří mezi poskytování kulturních služeb,
úplata za prodej „investičního" majetku, který je obchodním majetkem.
Jestliže obec uskutečňuje pouze plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51 ZDPH, není podle § 95 odst. 10 zákona o DPH oprávněna podat přihlášku k registraci. Jakmile začne uskutečňovat zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené s nárokem na odpočet daně, je povinna podat přihlášku k registraci, pokud její celkový obrat za plnění, která se do obratu započítávají, překročí 1 mil. Kč.
Příklad Pokud obec uskutečňuje ekonomickou činnost, která je plněním osvobozeným od daně bez nároku na odpočet daně, např. pronajímá byty, provozuje koupaliště a kino, sleduje obrat za pronájem bytů, ale není povinna se registrovat (i když by obrat za pronájem dosáhl 1 mil. Kč). Jakmile vedle pronájmu bytů uskuteční zdanitelné plnění s nárokem na odpočet daně (např. poskytnutí reklamy) je povinna se registrovat, jakmile obrat za pronájem bytů a poskytnutí reklamy v součtu překročí 1 mil. Kč.
3. Obec jako plátce
Pokud se obec stane plátcem, je povinna uplatňovat daň u uskutečněných plnění, která jsou předmětem daně (§ 2 ZDPH). V souladu se zákonem o DPH vystavuje doklady a uplatňuje správnou sazbu daně (snížená ve výši 9 %, základní ve výši 19 %) nebo osvobození od daně. O údajích vztahujících se k její daňové povinnosti vede evidenci pro daňové účely (§ 100 zákona DPH). Podle stanoveného zdaňovacího období (měsíční nebo čtvrtletní) podává daňové přiznání na formuláři ministerstva financí a daň je splatná ve stejné lhůtě jako podání daňového přiznání.
4. Nárok na odpočet daně při změně režimu podle § 74 zákona o DPH
Obec jako plátce má nárok na odpočet daně u zboží pořízeného za posledních 12 měsíců před datem registrace, které je k datu registrace jejím obchodním majetkem, a má nárok na odpočet daně u služeb, které jsou k datu registrace jejím obchodním majetkem.
5. Nárok na odpočet daně - § 72 zákon o DPH
Obec má nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, která použije k uskutečnění své ekonomické činnosti Plný nárok na odpočet daně má u přijatých zdanitelných plnění, která použije výhradně pro uskutečnění plnění v § 72 odst. 2 zákona o DPH. Nárok na odpočet daně nemá u plnění použitých k výkonu veřejné správy, plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně (např. pronájem bytů), při pořízení osobního automobilu nebo plnění použitých k reprezentaci.
Pokud plnění použije současně k výkonu veřejné správy a ekonomické činnosti, má nárok pouze v poměrné výši (§ 72 odst. 5 zákon o DPH). Zákon nestanoví konkrétní postup při určení poměrné výše a je na plátci, aby zvolil vhodné kriterium.
Jestliže přijatá zdanitelná plnění použije pro plnění, u kterých má plný nárok na odpočet daně, a plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, je povinen nárok na odpočet daně krátit (§ 72 odst. 4 zákon o DPH).
6. Obec jako osoba identifikovaná k dani
Obec je osobou identifikovanou k dani, pokud jako právnická osoba nepovinná k dani (neuskutečňuje ekonomickou činnost), pořizuje zboží z jiného členského státu v tuzemsku a hodnota pořízeného zboží bez daně v běžném kalendářním roce překročí částku 326 000 Kč. Podle § 97 odst. 1 zákona o DPH je osoba identifikovaná povinna podat místně příslušnému správci daně přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne překročení uvedené částky. Pokud obec pořizuje z jiného členského státu nový dopravní prostředek nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, je povinna se také zaregistrovat a osobou identifikovanou k dani se stává dnem prvního dodání tohoto zboží. Podle § 97 zákona o DPH je osoba identifikovaná k dani, která pořizuje nový dopravní prostředek nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, povinna předložit přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne prvního pořízení tohoto zboží. Jako osoba identifikovaná k dani (§ 96 zákon o DPH) je povinna přiznat a zaplatit daň správci daně podle § 108 zákon o DPH.
V případě, kdy je obec osobou identifikovanou k dani a začne uskutečňovat ekonomickou činnost, stává se podle § 94 odst. 16 zákon o DPH plátcem dnem zahájení ekonomické činnosti.
12.1.2009, Zdroj: Ministerstvo financí
Novelou zákona o DPH od 1. 1. 2009 dochází ke změnám ve stanovení obratu pro účely registrace a ve vymezení veřejnoprávních subjektů. Kdy úplata za uskutečněné plnění vstupuje do obratu?
S účinností od 1. 1. 2009 vstupuje v platnost zákon č. 302/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen zákon o DPH). Hlavním důvodem provedených úprav je zajištění aplikace Směrnice Rady 2006/112/ ES, o společném systému daně z přidané hodnoty, se kterou je ZDPH harmonizován.
1. Základní pojmy
Podle § 5 odst. 1 zákona o DPH jsou osobami povinnými k dani právnické nebo fyzické osoby, které samostatně uskutečňují ekonomickou činnost (bez ohledu na účel a výsledek uskutečňované činnosti). Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomickou činnost.
Podle § 5 odst. 2 zákona o DPH je ekonomickou činností soustavná činnost výrobců, obchodníků, osob poskytujících služby a další činnosti uvedené v tomto ustanovení. Za ekonomickou činnost se považuje soustavné využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmů.
Novelou zákona je zrušen pojem „veřejnoprávní subjekt" a jeho definice a dochází k úpravě § 5 odst. 3 zákona o DPH. Podle tohoto ustanovení mají specifické postavení - stát, kraje, obce, organizační složky státu, krajů a obcí, dobrovolné svazky obcí, hlavní město Praha a jeho městské části a právnické osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem nebo na základě zvláštního právního předpisu, které se při výkonu působností v oblasti veřejné správy nepovažují za osoby povinné k dani, a to i v případě, kdy za tento výkon přijímají úplatu.
V případech, kdy se vyjmenované subjekty považují za osoby nepovinné k dani, je třeba při hodnocení uskutečňovaných činností přihlížet k tomu, aby provádění činností uvedenými osobami nepovinnými k dani nevedlo k výraznému narušení hospodářské soutěže.
2. Obrat pro účely registrace
Další změnou, kterou novela přináší, je vymezení obratu v § 6 odst. 2 zákona o DPH. Do obratu vstupují úplaty včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží, tzn. částky, které obdržela nebo má obdržet za uskutečněné zdanitelné plnění v tuzemsku (zálohy vstupují do obratu až v okamžiku uskutečnění) nebo za plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně nebo za plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 (finanční činnosti), § 55 (pojišťovací činnosti) a § 56 zákona o DPH (převod a nájem pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor, nájem dalších zařízení), jestliže nejsou činností doplňkovou uskutečňovanou příležitostně.
Za příležitostnou činnost se považuje taková činnost, která není prováděna pravidelně, neexistuje ani předpoklad její soustavnosti, který je vyjádřen záměrnou opakovaností, na její uskutečňování není vyčleněný personál, náklady a úplata přijatá za takovou činnost je v porovnání s celkovým obratem minimální. Jedná se o činnost, která je uskutečněním něčeho výjimečného, nahodilého a nepředvídaného.
Zákon o DPH nerozlišuje mezi ekonomickou činností vykonávanou jako hlavní nebo vedlejší činnost, ale mezi uskutečněním ekonomické činnosti a výkonem působností v oblasti veřejné správy. Zákon o DPH nerozlišuje uskutečňování ekonomické činnosti pro osoby povinné k dani nebo nepovinné k dani.
Do obratu osoby povinné k dani se nezahrnuje úplata za prodej hmotného majetku a odpisovaného nehmotného majetku vymezeného v §§ 26 až 32a zákona o daních z příjmů a úplata za prodej pozemků, které jsou dlouhodobým hmotným majetkem podle zákona o účetnictví („investiční majetek").
Osoba povinná k dani nezahrnuje do obratu úplatu za to, co neslouží k ekonomické činnosti (úplata za výkon působností v oblasti veřejné správy), a úplatu za uskutečněná plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (poskytování výchovy a vzdělávání, zdravotnických služeb, sociální pomoci a ostatní plnění - např. poskytování služeb úzce souvisejících se sportem nebo kulturou).
Do obratu jí nevstupují také přijaté prostředky např. ze státního rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, prostředků Evropské unie, pokud nejsou dotací k ceně, protože se nepovažují za úplatu za ekonomickou činnost.
Pokud osoba povinná k dani uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, nevzniká jí povinnost registrace.
V čl. II Přechodná ustanovení v odst. 5 zákon o DPH je stanoven způsob výpočtu obratu za „přechodné období", kdy osoba povinná k dani počítá obrat za kalendářní měsíce roku 2008 a 2009. Za kalendářní měsíce roku 2008 postupuje podle § 6 odst. 2 zákona platného do 31. 12. 2008, tzn. že osoba povinná k dani, která je účetní jednotkou, zahrnuje do obratu výnosy za uskutečněná plnění a za kalendářní měsíce roku 2009 postupuje podle § 6 odst. 2 zákona platného od 1. 1. 2009 a do obratu započítává úplaty za uskutečněná plnění bez ohledu na to, jak o nich účtuje.
Pokud obrat osoby povinné k dani nepřesáhne částku 1 mil. Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců, je osvobozena od uplatňování daně s tím, že se však může registrovat dobrovolně.
Územně samosprávné celky (dále jen obec) nejsou osobou povinnou k dani, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy, kdy vystupují jako správní orgány, a to i v případě, kdy za takovou činnost vybírají úhradu, ve formě místních, správních nebo jiných poplatků stanovených zvláštním právním předpisem. Jedná se o výkon působností v oblasti veřejné správy, kterou obec vykonává v rámci samostatné nebo přenesené působnosti.
Pokud obec prodává vlastní majetek nebo majetek, ke kterému má právo hospodaření a nakládá s ním jako vlastník, který používala k veřejnoprávní činnosti, nezapočítává se jí úplata do obratu, protože prodej takového majetku není předmětem daně. Obec takový majetek pořizovala a prodává jako osoba nepovinná k dani.
Obec, která vedle výkonu působnosti v oblasti veřejné správy uskutečňuje ekonomickou činnost, např. dodání zboží, poskytnutí služby, převod nemovitosti, nebo soustavné využívání hmotného a nehmotného majetku za účelem získání příjmu, je osobou povinnou k dani, která sleduje obrat a při překročení stanoveného obratu je povinna se registrovat.
Obec se vždy považuje za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňuje plnění uvedené v příloze č.
3 zákona o DPH. Výčet plnění není vyčerpávající, protože uskutečnění ekonomické činnosti, která není uvedena v příloze (např. hospodaření s lesem, včetně prodeje výsledků z hospodaření - dřeva), je pro obec činností, kterou uskutečňuje jako osoba povinná k dani.
Obratem obce je souhrn úplat, částek, které jí náleží, tzn. které obdržela nebo má obdržet, za ekonomickou činnost (tj. za uskutečněná plnění v tuzemsku), bez ohledu na to, jak o nich účtuje (na výnosech nebo rozpočtových příjmech).
Některé příklady, kdy úplata za uskutečněné plnění vstupuje do obratu:
úplata za hlášení v místním rozhlase,
úplata za dodání zboží v informačním centru - prodej map, pohlednic, dárkových předmětů,
úplata z prodeje místních novin,
úplata za poskytování parkovacích služeb,
úplata za prodej stavebního pozemku (pro účely zákona o DPH se stavebním pozemkem rozumí nezastavěný pozemek, na kterém může být podle stavebního povolení nebo udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby provedena stavba spojená se zemí pevným základem. Nezastavěným pozemkem se rozumí pozemek, na kterém není stavba jako věc.),
úplata za poskytnutí věcného břemene,
úplata za prodej nalezených věcí, které nejsou „investičním majetkem",
úplata za pronájem hmotného movitého majetku,
úplata za soustavné využívání hmotného nemovitého majetku - pronájem pozemku, pronájem staveb, bytů, nebytových prostor.
Některé příklady, kdy úplata za uskutečněné plnění nevstupuje do obratu:
úplata za zapůjčení hřiště, tělocvičny - pokud se jedná o zapůjčení hřiště osobám, které sportovní činnost vykonávají nebo právnickým osobám pro výkon sportovní činnosti jejich zaměstnanců, či členů (TVJ), nikoliv zapůjčení hřiště právnickým nebo fyzickým osobám k uskutečňování jejich ekonomické činnosti (jedná se o poskytování služby úzce související se sportem nebo tělesnou výchovou podle § 61d zákona o DPH,
úplata z provozování koupaliště - poskytování služby úzce související se sportem nebo tělesnou výchovou osobám, které sportovní nebo tělovýchovnou činnost vykonávají,
úplata ze vstupného do kina - provozování kulturního zařízení a prodej vstupenek (poskytnutí kulturních služeb a dodání souvisejícího zboží podle § 61e zákon o DPH),
úplata z půjčovného knih - činnost knihovny patří mezi poskytování kulturních služeb,
úplata za prodej „investičního" majetku, který je obchodním majetkem.
Jestliže obec uskutečňuje pouze plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 51 ZDPH, není podle § 95 odst. 10 zákona o DPH oprávněna podat přihlášku k registraci. Jakmile začne uskutečňovat zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené s nárokem na odpočet daně, je povinna podat přihlášku k registraci, pokud její celkový obrat za plnění, která se do obratu započítávají, překročí 1 mil. Kč.
Příklad Pokud obec uskutečňuje ekonomickou činnost, která je plněním osvobozeným od daně bez nároku na odpočet daně, např. pronajímá byty, provozuje koupaliště a kino, sleduje obrat za pronájem bytů, ale není povinna se registrovat (i když by obrat za pronájem dosáhl 1 mil. Kč). Jakmile vedle pronájmu bytů uskuteční zdanitelné plnění s nárokem na odpočet daně (např. poskytnutí reklamy) je povinna se registrovat, jakmile obrat za pronájem bytů a poskytnutí reklamy v součtu překročí 1 mil. Kč.
3. Obec jako plátce
Pokud se obec stane plátcem, je povinna uplatňovat daň u uskutečněných plnění, která jsou předmětem daně (§ 2 ZDPH). V souladu se zákonem o DPH vystavuje doklady a uplatňuje správnou sazbu daně (snížená ve výši 9 %, základní ve výši 19 %) nebo osvobození od daně. O údajích vztahujících se k její daňové povinnosti vede evidenci pro daňové účely (§ 100 zákona DPH). Podle stanoveného zdaňovacího období (měsíční nebo čtvrtletní) podává daňové přiznání na formuláři ministerstva financí a daň je splatná ve stejné lhůtě jako podání daňového přiznání.
4. Nárok na odpočet daně při změně režimu podle § 74 zákona o DPH
Obec jako plátce má nárok na odpočet daně u zboží pořízeného za posledních 12 měsíců před datem registrace, které je k datu registrace jejím obchodním majetkem, a má nárok na odpočet daně u služeb, které jsou k datu registrace jejím obchodním majetkem.
5. Nárok na odpočet daně - § 72 zákon o DPH
Obec má nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění, která použije k uskutečnění své ekonomické činnosti Plný nárok na odpočet daně má u přijatých zdanitelných plnění, která použije výhradně pro uskutečnění plnění v § 72 odst. 2 zákona o DPH. Nárok na odpočet daně nemá u plnění použitých k výkonu veřejné správy, plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně (např. pronájem bytů), při pořízení osobního automobilu nebo plnění použitých k reprezentaci.
Pokud plnění použije současně k výkonu veřejné správy a ekonomické činnosti, má nárok pouze v poměrné výši (§ 72 odst. 5 zákon o DPH). Zákon nestanoví konkrétní postup při určení poměrné výše a je na plátci, aby zvolil vhodné kriterium.
Jestliže přijatá zdanitelná plnění použije pro plnění, u kterých má plný nárok na odpočet daně, a plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, je povinen nárok na odpočet daně krátit (§ 72 odst. 4 zákon o DPH).
6. Obec jako osoba identifikovaná k dani
Obec je osobou identifikovanou k dani, pokud jako právnická osoba nepovinná k dani (neuskutečňuje ekonomickou činnost), pořizuje zboží z jiného členského státu v tuzemsku a hodnota pořízeného zboží bez daně v běžném kalendářním roce překročí částku 326 000 Kč. Podle § 97 odst. 1 zákona o DPH je osoba identifikovaná povinna podat místně příslušnému správci daně přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne překročení uvedené částky. Pokud obec pořizuje z jiného členského státu nový dopravní prostředek nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, je povinna se také zaregistrovat a osobou identifikovanou k dani se stává dnem prvního dodání tohoto zboží. Podle § 97 zákona o DPH je osoba identifikovaná k dani, která pořizuje nový dopravní prostředek nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, povinna předložit přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne prvního pořízení tohoto zboží. Jako osoba identifikovaná k dani (§ 96 zákon o DPH) je povinna přiznat a zaplatit daň správci daně podle § 108 zákon o DPH.
V případě, kdy je obec osobou identifikovanou k dani a začne uskutečňovat ekonomickou činnost, stává se podle § 94 odst. 16 zákon o DPH plátcem dnem zahájení ekonomické činnosti.
1.12.2009
Oprava pokynu D-300: Vymezení vzdělávacích zařízení
Oprava pokynu D-300: Vymezení vzdělávacích zařízení
16.12.2008, Zdroj: Ministerstvo financí
Za vzdělávací zařízení se nově považuje i mateřská škola zapsaná do školského rejstříku, mateřské školy nezapsané do školského rejstříku jsou zařízeními pro uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob.
V bodě 15 k § 24 odst. 2 byly provedeny tyto změny:
15. Vzdělávacími zařízeními podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona se rozumějí pouze zařízení sloužící ke vzdělávání vlastních pracovníků. Za vzdělávací zařízení se považuje i mateřská škola zapsaná do školského rejstříku podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Mateřská škola nezapsaná do školského rejstříku podle školského zákona je pro účely zákona posuzována jako předškolní zařízení. Za vzdělávací zařízení se nepovažují mateřské školy. Daňovými výdaji jsou výdaje (náklady) související s provozem těchto vzdělávacích zařízení, pokud tato zařízení slouží pouze ke vzdělávání vlastních pracovníků. Jsou-li tato zařízení využívána také ke vzdělávání jiných osob nebo k jiným účelům, lze do daňových výdajů zahrnout pouze část provozních výdajů (nákladů) souvisejících se vzděláváním vlastních pracovníků, stanovenou podle vhodného kriteria (např. lůžkodny, doba trvání jednotlivých činností). Pro část výdajů (nákladů) vynaložených na vzdělávání jiných osob nebo na jiné účely platí ustanovení 25 odst. 1 písm. k) zákona a daňové výdaje se uznávají pouze do výše dosažených příjmů.
Bodě 3 k § 25 odst. 1 nově zní takto:
3. Za zařízení k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob podle § 25 odst. 1 písm. k) zákona se považují např. rekreační zařízení, předškolní zařízení (mateřské školy nezapsané do školského rejstříku podle školského zákona), kulturní zařízení, podniková bytová hospodářství, ubytovny
16.12.2008, Zdroj: Ministerstvo financí
Za vzdělávací zařízení se nově považuje i mateřská škola zapsaná do školského rejstříku, mateřské školy nezapsané do školského rejstříku jsou zařízeními pro uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob.
V bodě 15 k § 24 odst. 2 byly provedeny tyto změny:
15. Vzdělávacími zařízeními podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona se rozumějí pouze zařízení sloužící ke vzdělávání vlastních pracovníků. Za vzdělávací zařízení se považuje i mateřská škola zapsaná do školského rejstříku podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Mateřská škola nezapsaná do školského rejstříku podle školského zákona je pro účely zákona posuzována jako předškolní zařízení. Za vzdělávací zařízení se nepovažují mateřské školy. Daňovými výdaji jsou výdaje (náklady) související s provozem těchto vzdělávacích zařízení, pokud tato zařízení slouží pouze ke vzdělávání vlastních pracovníků. Jsou-li tato zařízení využívána také ke vzdělávání jiných osob nebo k jiným účelům, lze do daňových výdajů zahrnout pouze část provozních výdajů (nákladů) souvisejících se vzděláváním vlastních pracovníků, stanovenou podle vhodného kriteria (např. lůžkodny, doba trvání jednotlivých činností). Pro část výdajů (nákladů) vynaložených na vzdělávání jiných osob nebo na jiné účely platí ustanovení 25 odst. 1 písm. k) zákona a daňové výdaje se uznávají pouze do výše dosažených příjmů.
Bodě 3 k § 25 odst. 1 nově zní takto:
3. Za zařízení k uspokojování potřeb zaměstnanců nebo jiných osob podle § 25 odst. 1 písm. k) zákona se považují např. rekreační zařízení, předškolní zařízení (mateřské školy nezapsané do školského rejstříku podle školského zákona), kulturní zařízení, podniková bytová hospodářství, ubytovny
Výpočet částky slev na dani při zaměstnávání zaměstnanců se zdravotním postižením
Výpočet částky slev na dani při zaměstnávání zaměstnanců se zdravotním postižením
8.12.2008, Zdroj: Ministerstvo financí
Zákon o daních z příjmů umožňuje uplatnění slevy na dani pro fyzické či právnické osoby zaměstnávající pracovníky se zdravotním pojištěním. Jak se vypočítá průměrný roční přepočtený stav zaměstnanců?
Zaměstnavatel, na jehož pracovištích je stanovena 40hodinová týdenní pracovní doba, zaměstnával v průběhu zdaňovacího období kalendářního roku 2008, v němž roční fond pracovní doby připadající na plnou pracovní dobu činil při 253 pracovních dnech 2 024 pracovních hodin, 3 zaměstnance (A, B, C) se zdravotním postižením bez těžšího zdravotního postižení (se ZP bez TZP) a 2 zaměstnance (D, E) s těžším zdravotním postižením (s TZP), s následujícím využitím fondu pracovní doby:
zaměstnanec
se ZP bez TZP
s TZP
A*)
B*)
C*)
D**)
E***)
Počet hodin vyplývající z rozvržení pracovní doby nebo individuálně sjednané pracovní doby a délky trvání pracovního poměru z nich do délky trvání pracovního poměru nezapočteno z důvodu:
2 024
2 024
1 184
1 771
1 265
- mateřské nebo rodičovské dovolené
0
0
0
0
0
- dlouhodobého uvolnění pro výkon veřejné funkce
0
0
0
399
0
Neodpracované hodiny v důsledku neomluvené nepřítomnosti v práci
0
0
8
0
Neodpracované hodiny v důsledku nenapracovaného pracovního volna poskytnutého zaměstnavatelem bez náhrady mzdy, pokud zaměstnanec nemohl konat práci z jiných důležitých důvodů týkajících se jeho osoby
328
0
0
0
0
Neodpracované hodiny v důsledku pracovní neschopnosti, za níž nebyly poskytovány dávky nemocenského pojištění
0
48
0
0
260
Upravený počet hodin
1 696
1 976
1 184
1 372
1 005
*) Se zaměstnanci A, B a C byla sjednána 40hodinová týdenní pracovní doba; se zaměstnancem C byl pracovní poměr uzavřen dne 1. června 2008.
**) Se zaměstnancem D byla sjednána 35hodinová týdenní pracovní doba.
***) Se zaměstnancem E byla sjednána 25hodinová týdenní pracovní doba.
Výpočet průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců se ZP bez TZP:
Počet hodin vyplývající zaměstnancům se ZP bez TZP z rozvržení pracovní doby nebo z individuálně sjednané pracovní doby a z délky trvání pracovního poměru snížený o neodpracované hodiny v důsledku neomluvené nepřítomnosti v práci, nenapracovaného pracovního volna poskytnutého zaměstnavatelem bez náhrady mzdy pokud zaměstnanec nemohl konat práci z jiných důležitých důvodů týkajících se jeho osoby a pracovní neschopnosti, za níž nebyly poskytovány dávky nemocenského pojištění,
děleno
celkový roční fond pracovní doby připadající na jednoho zaměstnance pracujícího na plnou pracovní dobu stanovenou zvláštními právními předpisy,
tj. 4 856 / 2024 = 2,3992, zaokrouhleno 2,40 zaměstnance
Výpočet slevy za zaměstnávání zaměstnanců se ZP bez TZP:
2,40 x 18 000 = 43 200 Kč
Výpočet průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců s TZP:
počet hodin vyplývající zaměstnancům s TZP z rozvržení pracovní doby nebo z individuálně sjednané pracovní doby a z délky trvání pracovního poměru snížený o neodpracované hodiny v důsledku neomluvené nepřítomnosti v práci, nenapracovaného pracovního volna poskytnutého zaměstnavatelem bez náhrady mzdy, pokud zaměstnanec nemohl konat práci z jiných důležitých důvodů týkajících se jeho osoby a pracovní neschopnosti, za níž nebyly poskytovány dávky nemocenského pojištění,
děleno
celkový roční fond pracovní doby připadající na jednoho zaměstnance pracujícího na plnou pracovní dobu stanovenou zvláštními právními předpisy, tj. 2 377 / 2 024 = 1,1744, zaokrouhleno 1,17 zaměstnance.
Výpočet slevy za zaměstnávání zaměstnanců s TZP:
1,17 x 60 000 = 70 200 Kč
8.12.2008, Zdroj: Ministerstvo financí
Zákon o daních z příjmů umožňuje uplatnění slevy na dani pro fyzické či právnické osoby zaměstnávající pracovníky se zdravotním pojištěním. Jak se vypočítá průměrný roční přepočtený stav zaměstnanců?
Zaměstnavatel, na jehož pracovištích je stanovena 40hodinová týdenní pracovní doba, zaměstnával v průběhu zdaňovacího období kalendářního roku 2008, v němž roční fond pracovní doby připadající na plnou pracovní dobu činil při 253 pracovních dnech 2 024 pracovních hodin, 3 zaměstnance (A, B, C) se zdravotním postižením bez těžšího zdravotního postižení (se ZP bez TZP) a 2 zaměstnance (D, E) s těžším zdravotním postižením (s TZP), s následujícím využitím fondu pracovní doby:
zaměstnanec
se ZP bez TZP
s TZP
A*)
B*)
C*)
D**)
E***)
Počet hodin vyplývající z rozvržení pracovní doby nebo individuálně sjednané pracovní doby a délky trvání pracovního poměru z nich do délky trvání pracovního poměru nezapočteno z důvodu:
2 024
2 024
1 184
1 771
1 265
- mateřské nebo rodičovské dovolené
0
0
0
0
0
- dlouhodobého uvolnění pro výkon veřejné funkce
0
0
0
399
0
Neodpracované hodiny v důsledku neomluvené nepřítomnosti v práci
0
0
8
0
Neodpracované hodiny v důsledku nenapracovaného pracovního volna poskytnutého zaměstnavatelem bez náhrady mzdy, pokud zaměstnanec nemohl konat práci z jiných důležitých důvodů týkajících se jeho osoby
328
0
0
0
0
Neodpracované hodiny v důsledku pracovní neschopnosti, za níž nebyly poskytovány dávky nemocenského pojištění
0
48
0
0
260
Upravený počet hodin
1 696
1 976
1 184
1 372
1 005
*) Se zaměstnanci A, B a C byla sjednána 40hodinová týdenní pracovní doba; se zaměstnancem C byl pracovní poměr uzavřen dne 1. června 2008.
**) Se zaměstnancem D byla sjednána 35hodinová týdenní pracovní doba.
***) Se zaměstnancem E byla sjednána 25hodinová týdenní pracovní doba.
Výpočet průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců se ZP bez TZP:
Počet hodin vyplývající zaměstnancům se ZP bez TZP z rozvržení pracovní doby nebo z individuálně sjednané pracovní doby a z délky trvání pracovního poměru snížený o neodpracované hodiny v důsledku neomluvené nepřítomnosti v práci, nenapracovaného pracovního volna poskytnutého zaměstnavatelem bez náhrady mzdy pokud zaměstnanec nemohl konat práci z jiných důležitých důvodů týkajících se jeho osoby a pracovní neschopnosti, za níž nebyly poskytovány dávky nemocenského pojištění,
děleno
celkový roční fond pracovní doby připadající na jednoho zaměstnance pracujícího na plnou pracovní dobu stanovenou zvláštními právními předpisy,
tj. 4 856 / 2024 = 2,3992, zaokrouhleno 2,40 zaměstnance
Výpočet slevy za zaměstnávání zaměstnanců se ZP bez TZP:
2,40 x 18 000 = 43 200 Kč
Výpočet průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců s TZP:
počet hodin vyplývající zaměstnancům s TZP z rozvržení pracovní doby nebo z individuálně sjednané pracovní doby a z délky trvání pracovního poměru snížený o neodpracované hodiny v důsledku neomluvené nepřítomnosti v práci, nenapracovaného pracovního volna poskytnutého zaměstnavatelem bez náhrady mzdy, pokud zaměstnanec nemohl konat práci z jiných důležitých důvodů týkajících se jeho osoby a pracovní neschopnosti, za níž nebyly poskytovány dávky nemocenského pojištění,
děleno
celkový roční fond pracovní doby připadající na jednoho zaměstnance pracujícího na plnou pracovní dobu stanovenou zvláštními právními předpisy, tj. 2 377 / 2 024 = 1,1744, zaokrouhleno 1,17 zaměstnance.
Výpočet slevy za zaměstnávání zaměstnanců s TZP:
1,17 x 60 000 = 70 200 Kč
Praktické pomůcky poplatníkům k vyplnění daňového přiznání k dani silniční
Praktické pomůcky poplatníkům k vyplnění daňového přiznání k dani silniční za rok 2008
5.1.2009, Zdroj: Ministerstvo financí
V daňovém přiznání k dani silniční za rok 2008 nelze uplatnit snížení daně u většího počtu návěsů, než kolik je uvedeno tahačů.
Vzhledem ke změnám zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, účinným od 4. 7. 2008 pro zdaňovací období roku 2008, připravila daňová správa ČR poplatníkům daně silniční aktuálně několik praktických pomůcek vhodných ke zjednodušení vyplnění daňového přiznání k dani silniční za zdaňovací období roku 2008.
Daňová kalkulačka
Na stránkách Ministerstva financí ČR je připravena tzv. daňová kalkulačka (výpočet procentní sazby odpovídající nároku na snížení daně podle data první registrace silničních vozidel).
Vysvětlení k problematice uplatnění nároku na snížení daně silniční u návěsů nebo tandemových přívěsů
Snížení daně podle § 6 odstavce 6 a 7 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění účinném k 4. 7. 2008, se u jednoho poplatníka vztahuje na počet návěsů a tandemových přívěsů odpovídajících počtu tažných vozidel splňujících podmínky pro snížení. Vzhledem k účinnosti dosavadního znění ustanovení § 6 odst. 9 citovaného zákona ještě pro zdaňovací období roku 2008 lze přiznat nárok na snížení sazby daně podle novelizovaných odstavců 6 a 7 tohoto ustanovení u návěsů nebo tandemových přívěsů pouze v počtu odpovídajícím počtu tahačů nebo tandemových nákladních vozidel splňujících podmínky pro uvedené snížení daně. S ohledem na novelizované znění odst. 6 a 7, které je již účinné pro zdaňovací období 2008, však může mít návěs (tandemový přívěs) jiné procentuální snížení sazby daně než tahač, neboť může mít jiné datum první registrace.
Zjednodušeně řečeno musí v daňovém přiznání k dani silniční za rok 2008 korespondovat počet návěsů (nebo tandemových přívěsů) splňujících podmínky pro snížení daně s počtem tahačů (nebo tandemových nákladních vozidel) splňujících podmínky pro snížení daně - tj. tzv. párování. Nelze uplatnit snížení daně u většího počtu návěsů (nebo tandemových přívěsů), než kolik je uvedeno tahačů (nebo tandemových nákladních vozidel) splňujících podmínky pro snížení daně.
Tabulka možných alternativ:
č.
tahač
návěs
snížení - tahač
snížení - návěs
1
starý
nový
ne
ne
2
nový
starý
ano
ne
3
nový
nový
ano
ano
4
starý
starý
ne
ne
legenda:
starý = vozidlo s datem první registrace vyšším než 108 kalendářních měsíců zpětně
nový = vozidlo s datem první registrace nižším než 108 kalendářních měsíců zpětně
Pozn.: výše nároku na uplatnění snížení daně u návěsů (nebo tandemových přívěsů) se počítá od data první registrace uvedené v technických dokladech k vozidlům (stejně jako u tahače, resp. tandemového nákladního vozidla). Datum první registrace tahače (nebo tandemového nákladního vozidla) návěs (nebo tandemový přívěs) nepřebírá. Každá z části jízdní soupravy (ať již tažná nebo tažená) se posuzuje samostatně podle vlastního data první registrace.
Příklad - „párování":
Poplatník je provozovatelem 15 tahačů a 20 návěsů, z toho 12 návěsů splňuje podmínky pro snížení daně podle § 6 odst. 6 a 7 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění účinném k 4. 7. 2008, a 8 návěsů tyto podmínky nesplňuje.
V daňovém přiznání k dani silniční za zdaňovací období roku 2008 je uvedeno 10 tahačů splňujících podmínky pro uplatnění snížení daně a 5 tahačů tyto podmínky nesplňujících.
V tomto přiznání může být uplatněno snížení daně pouze u 10 návěsů.
5.1.2009, Zdroj: Ministerstvo financí
V daňovém přiznání k dani silniční za rok 2008 nelze uplatnit snížení daně u většího počtu návěsů, než kolik je uvedeno tahačů.
Vzhledem ke změnám zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, účinným od 4. 7. 2008 pro zdaňovací období roku 2008, připravila daňová správa ČR poplatníkům daně silniční aktuálně několik praktických pomůcek vhodných ke zjednodušení vyplnění daňového přiznání k dani silniční za zdaňovací období roku 2008.
Daňová kalkulačka
Na stránkách Ministerstva financí ČR je připravena tzv. daňová kalkulačka (výpočet procentní sazby odpovídající nároku na snížení daně podle data první registrace silničních vozidel).
Vysvětlení k problematice uplatnění nároku na snížení daně silniční u návěsů nebo tandemových přívěsů
Snížení daně podle § 6 odstavce 6 a 7 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění účinném k 4. 7. 2008, se u jednoho poplatníka vztahuje na počet návěsů a tandemových přívěsů odpovídajících počtu tažných vozidel splňujících podmínky pro snížení. Vzhledem k účinnosti dosavadního znění ustanovení § 6 odst. 9 citovaného zákona ještě pro zdaňovací období roku 2008 lze přiznat nárok na snížení sazby daně podle novelizovaných odstavců 6 a 7 tohoto ustanovení u návěsů nebo tandemových přívěsů pouze v počtu odpovídajícím počtu tahačů nebo tandemových nákladních vozidel splňujících podmínky pro uvedené snížení daně. S ohledem na novelizované znění odst. 6 a 7, které je již účinné pro zdaňovací období 2008, však může mít návěs (tandemový přívěs) jiné procentuální snížení sazby daně než tahač, neboť může mít jiné datum první registrace.
Zjednodušeně řečeno musí v daňovém přiznání k dani silniční za rok 2008 korespondovat počet návěsů (nebo tandemových přívěsů) splňujících podmínky pro snížení daně s počtem tahačů (nebo tandemových nákladních vozidel) splňujících podmínky pro snížení daně - tj. tzv. párování. Nelze uplatnit snížení daně u většího počtu návěsů (nebo tandemových přívěsů), než kolik je uvedeno tahačů (nebo tandemových nákladních vozidel) splňujících podmínky pro snížení daně.
Tabulka možných alternativ:
č.
tahač
návěs
snížení - tahač
snížení - návěs
1
starý
nový
ne
ne
2
nový
starý
ano
ne
3
nový
nový
ano
ano
4
starý
starý
ne
ne
legenda:
starý = vozidlo s datem první registrace vyšším než 108 kalendářních měsíců zpětně
nový = vozidlo s datem první registrace nižším než 108 kalendářních měsíců zpětně
Pozn.: výše nároku na uplatnění snížení daně u návěsů (nebo tandemových přívěsů) se počítá od data první registrace uvedené v technických dokladech k vozidlům (stejně jako u tahače, resp. tandemového nákladního vozidla). Datum první registrace tahače (nebo tandemového nákladního vozidla) návěs (nebo tandemový přívěs) nepřebírá. Každá z části jízdní soupravy (ať již tažná nebo tažená) se posuzuje samostatně podle vlastního data první registrace.
Příklad - „párování":
Poplatník je provozovatelem 15 tahačů a 20 návěsů, z toho 12 návěsů splňuje podmínky pro snížení daně podle § 6 odst. 6 a 7 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění účinném k 4. 7. 2008, a 8 návěsů tyto podmínky nesplňuje.
V daňovém přiznání k dani silniční za zdaňovací období roku 2008 je uvedeno 10 tahačů splňujících podmínky pro uplatnění snížení daně a 5 tahačů tyto podmínky nesplňujících.
V tomto přiznání může být uplatněno snížení daně pouze u 10 návěsů.
1.09.2009
Nemocenské pojištění zahraničních zaměstnanců
Nemocenské pojištění zahraničních zaměstnanců
5.12.2008, Zdroj: ČSSZ
S účinností od 1. 1. 2009 může být nemocenského pojištění nově účasten též zahraniční zaměstnanec, a to na základě podané přihlášky.
Zahraničním zaměstnancem, který je novou kategorií pojištěnce, se rozumí zaměstnanec činný na území České republiky ve prospěch zahraničního zaměstnavatele, tzn. zaměstnavatele, který má sídlo na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení.
Účast zahraničního zaměstnance na nemocenském pojištění v České republice je dobrovolná. Nemocenského pojištění je zahraniční zaměstnanec účasten, pokud se k pojištění přihlásil na předepsaném tiskopise, a to ode dne, který zahraniční zaměstnanec uvedl v přihlášce k účasti na nemocenském pojištění. Pojištění však vzniká nejdříve dnem, ve kterém byla tato přihláška podána.
Účast zahraničního zaměstnance na nemocenském pojištění zaniká:
dnem skončení zaměstnání na území České republiky,
prvním dnem kalendářního měsíce, za který nebylo ve stanovené lhůtě nebo výši zaplaceno pojistné,
dnem uvedeným v odhlášce z pojištění, nejdříve však dnem, ve kterém byla tato odhláška podána,
dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody.
Nemocenské pojištění zahraničního zaměstnance provádí okresní (Pražská) správa sociálního zabezpečení určená buď místem trvalého nebo hlášeného pobytu zahraničního zaměstnance nebo místem, kde se na území České republiky zdržuje.
Zahraničnímu zaměstnanci náleží z pojištění pouze dvě dávky:
nemocenské, a to od 15. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti, pokud byl zahraniční zaměstnanec bezprostředně přede dnem vzniku dočasné pracovní neschopnosti účasten tohoto pojištění alespoň tři měsíce,
peněžitá pomoc v mateřství, a to nejdříve od počátku 8 týdne před očekávaným dnem porodu, pokud účast na nemocenském pojištění trvala v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství, alespoň po dobu 270 kalendářních dnů a zároveň musí být účasten/a pojištění jako zahraniční zaměstnanec po dobu alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce přede dnem počátku podpůrčí doby.
Pojistné na nemocenské pojištění platí zahraniční zaměstnanec měsíčně, a to ve výši 2,4 % z vyměřovacího základu. Vyměřovacím základem zahraničního zaměstnance pro pojistné na nemocenské pojištění je částka, kterou si zahraniční zaměstnanec určí. Tento měsíční základ však nemůže být nižší než dvojnásobek částky rozhodné pro účast zaměstnance na nemocenském pojištění, přičemž rozhodný příjem činí 2 000 Kč. Z uvedeného vyplývá, že při určování měsíčního vyměřovacího základu je zahraniční zaměstnanec omezen jen jeho minimální hranicí. Vyměřovací základ tak musí činit po 1. 1. 2009 alespoň 4 000 Kč a pojistné z tohoto vyměřovacího základu 96 Kč měsíčně. Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
Pojistné se platí za celé kalendářní měsíce na účet příslušné správy sociálního zabezpečení, s výjimkou kalendářních měsíců, ve kterých měl zahraniční zaměstnanec po celý měsíc nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství z nemocenského pojištění zahraničního zaměstnance. Za období nároku na výplatu nemocenského se považuje rovněž doba prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti, za které se nemocenské nevyplácí. Pojistné na nemocenské pojištění je splatné od 1. do 20. dne kalendářního měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, za který se toto pojistné platí.
Pokud bylo pojistné zaplaceno po uplynutí lhůty nebo ve stanovené lhůtě, ale v nižší částce, než mělo být zaplaceno, považuje se toto pojistné za přeplatek, neboť účast na pojištění skončila (viz výše). Při vracení takto vzniklého přeplatku na pojistném na nemocenském pojištění zahraničního zaměstnance je příslušná OSSZ/PSSZ povinna zahraničnímu zaměstnanci písemně oznámit den a důvod zániku jeho účasti na nemocenském pojištění. Přeplatek na pojistném je příslušná okresní správa sociálního zabezpečení povinna vrátit plátci pojistného do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila.
5.12.2008, Zdroj: ČSSZ
S účinností od 1. 1. 2009 může být nemocenského pojištění nově účasten též zahraniční zaměstnanec, a to na základě podané přihlášky.
Zahraničním zaměstnancem, který je novou kategorií pojištěnce, se rozumí zaměstnanec činný na území České republiky ve prospěch zahraničního zaměstnavatele, tzn. zaměstnavatele, který má sídlo na území státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení.
Účast zahraničního zaměstnance na nemocenském pojištění v České republice je dobrovolná. Nemocenského pojištění je zahraniční zaměstnanec účasten, pokud se k pojištění přihlásil na předepsaném tiskopise, a to ode dne, který zahraniční zaměstnanec uvedl v přihlášce k účasti na nemocenském pojištění. Pojištění však vzniká nejdříve dnem, ve kterém byla tato přihláška podána.
Účast zahraničního zaměstnance na nemocenském pojištění zaniká:
dnem skončení zaměstnání na území České republiky,
prvním dnem kalendářního měsíce, za který nebylo ve stanovené lhůtě nebo výši zaplaceno pojistné,
dnem uvedeným v odhlášce z pojištění, nejdříve však dnem, ve kterém byla tato odhláška podána,
dnem nástupu výkonu trestu odnětí svobody.
Nemocenské pojištění zahraničního zaměstnance provádí okresní (Pražská) správa sociálního zabezpečení určená buď místem trvalého nebo hlášeného pobytu zahraničního zaměstnance nebo místem, kde se na území České republiky zdržuje.
Zahraničnímu zaměstnanci náleží z pojištění pouze dvě dávky:
nemocenské, a to od 15. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti, pokud byl zahraniční zaměstnanec bezprostředně přede dnem vzniku dočasné pracovní neschopnosti účasten tohoto pojištění alespoň tři měsíce,
peněžitá pomoc v mateřství, a to nejdříve od počátku 8 týdne před očekávaným dnem porodu, pokud účast na nemocenském pojištění trvala v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství, alespoň po dobu 270 kalendářních dnů a zároveň musí být účasten/a pojištění jako zahraniční zaměstnanec po dobu alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce přede dnem počátku podpůrčí doby.
Pojistné na nemocenské pojištění platí zahraniční zaměstnanec měsíčně, a to ve výši 2,4 % z vyměřovacího základu. Vyměřovacím základem zahraničního zaměstnance pro pojistné na nemocenské pojištění je částka, kterou si zahraniční zaměstnanec určí. Tento měsíční základ však nemůže být nižší než dvojnásobek částky rozhodné pro účast zaměstnance na nemocenském pojištění, přičemž rozhodný příjem činí 2 000 Kč. Z uvedeného vyplývá, že při určování měsíčního vyměřovacího základu je zahraniční zaměstnanec omezen jen jeho minimální hranicí. Vyměřovací základ tak musí činit po 1. 1. 2009 alespoň 4 000 Kč a pojistné z tohoto vyměřovacího základu 96 Kč měsíčně. Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
Pojistné se platí za celé kalendářní měsíce na účet příslušné správy sociálního zabezpečení, s výjimkou kalendářních měsíců, ve kterých měl zahraniční zaměstnanec po celý měsíc nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství z nemocenského pojištění zahraničního zaměstnance. Za období nároku na výplatu nemocenského se považuje rovněž doba prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti, za které se nemocenské nevyplácí. Pojistné na nemocenské pojištění je splatné od 1. do 20. dne kalendářního měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, za který se toto pojistné platí.
Pokud bylo pojistné zaplaceno po uplynutí lhůty nebo ve stanovené lhůtě, ale v nižší částce, než mělo být zaplaceno, považuje se toto pojistné za přeplatek, neboť účast na pojištění skončila (viz výše). Při vracení takto vzniklého přeplatku na pojistném na nemocenském pojištění zahraničního zaměstnance je příslušná OSSZ/PSSZ povinna zahraničnímu zaměstnanci písemně oznámit den a důvod zániku jeho účasti na nemocenském pojištění. Přeplatek na pojistném je příslušná okresní správa sociálního zabezpečení povinna vrátit plátci pojistného do jednoho měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila.
Kontrola dočasné pracovní neschopnosti
Kontrola dočasné pracovní neschopnosti
6.1.2009, Zdroj: ČSSZ
Nový zákon o nemocenském pojištění přináší změny týkající se povinností lidí, kteří budou pobírat nemocenské, a zpřísňuje sankce a pokuty za jejich porušení.
Během dočasné pracovní neschopnosti budou muset lidé dodržovat stanovený režim, nově nazvaný „režim dočasně práceneschopného pojištěnce". Bude zahrnovat:
Léčebný režim, který stanoví ošetřující lékař při rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Při změně zdravotního stavu bude moci ošetřující lékař léčebný režim změnit. Jeho součástí bude i povinnost dočasně práceneschopného pojištěnce poskytnout součinnost při zdravotním výkonu a kontrole průběhu léčebného procesu.
Povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu uvedeném na dokladu o pracovní neschopnosti a dodržovat dobu povolených vycházek.
Povolení vycházek, včetně jejich rozsahu a doby, pokud zdravotní stav pojištěnce a stanovený léčebný režim tyto vycházky nevylučuje. O rozsahu a době povolených vycházek bude rozhodovat ošetřující lékař.
Povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti bude možné pouze s předchozím souhlasem ošetřujícího lékaře.
Provádění pracovní rehabilitace, pokud ji zabezpečuje úřad práce.
Práceneschopný bude muset umožnit kontrolu dodržování režimu. Svůj byt opatří zvonkem a jmenovkou, uvede platnou adresu pobytu ošetřujícímu lékaři. Kontrolu dodržování režimu budou stejně jako dosud provádět pověření zaměstnanci OSSZ na základě vlastního výběru nebo na základě podnětu ošetřujícího lékaře, úřadu práce, posudkového lékaře ČSSZ či jiného orgánu nebo fyzické osoby. Podnět ke kontrole bude moci dát také zaměstnavatel, který bude mít podezření, že jeho zaměstnanec, pobírající nemocenské, nedodržuje stanovený režim, tj. vykonává jinou činnost, nezdržuje v místě pobytu nebo nedodržuje stanovený režim vycházek.
Nově bude moci zaměstnavatel v době, kdy bude vyplácet práceneschopnému náhradu mzdy, sám kontrolovat dodržování stanoveného režimu, nebo o to bude moci požádat příslušnou okresní, v Praze Pražskou, v Brně Městskou správu sociálního zabezpečení. Pověření kontrolní pracovníci OSSZ se budou muset prokázat „Průkazem zaměstnance orgánu nemocenského pojištění pověřeného kontrolou", práceneschopní občané budou povinni prokázat svou totožnost a předložit doklad o pracovní neschopnosti, do kterého pověřený pracovník zaznamená datum a čas kontroly a svůj podpis.
Pokud práceneschopný pojištěnec poruší režim stanovený v době pracovní neschopnosti ošetřujícím lékařem, bude mu moci správa sociálního zabezpečení nemocenské snížit nebo zcela odebrat nejdéle však na sto kalendářních dnů. Nový zákon rovněž umožní snížit nebo odejmout i již vyplacené nemocenské. Obdobně bude mít podle zákoníku práce možnost snížit nebo odejmout v prvních 14 kalendářních dnech náhradu mzdy zaměstnavatel.
Nová právní úprava zavádí další sankce za závažné porušení režimu. Pokud práceneschopný neposkytne součinnost při kontrole, bude mu moci správa sociálního zabezpečení uložit též pokutu až do výše 10 000 Kč. Nemocnému, který zvlášť závažným způsobem poruší stanovený režim, bude moci správa sociálního zabezpečení za tento přestupek uložit pokutu až 20 000 Kč. O krácení, či odnětí nemocenského i o uložení pokuty v případě, že dojde k porušení režimu dočasně práceneschopného pojištěnce, rozhodne příslušná správa sociálního zabezpečení.
Nový zákon také přesněji stanoví povinnosti ošetřujících lékařů a dalších zdravotnických zařízení při posuzování zdravotního stavu a potvrzování údajů pro nemocenské dávky. Rovněž přinese zvýšení sankcí za jejich porušování. Nesplnění stanovených povinností se bude považovat za správní delikt, za který bude moci příslušná správa sociálního zabezpečení uložit pokutu. Krajním sankčním opatřením bude zákaz rozhodování ve věcech dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování až na dva roky. Případný zákaz vydá správa sociálního zabezpečení, a to v situaci, kdy ošetřující lékař opakovaně v jednom roce nerozhodne o ukončení neodůvodněné dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování ve třech případech, o nichž pak kvůli nesprávnému postupu musel rozhodnout orgán nemocenského pojištění.
6.1.2009, Zdroj: ČSSZ
Nový zákon o nemocenském pojištění přináší změny týkající se povinností lidí, kteří budou pobírat nemocenské, a zpřísňuje sankce a pokuty za jejich porušení.
Během dočasné pracovní neschopnosti budou muset lidé dodržovat stanovený režim, nově nazvaný „režim dočasně práceneschopného pojištěnce". Bude zahrnovat:
Léčebný režim, který stanoví ošetřující lékař při rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Při změně zdravotního stavu bude moci ošetřující lékař léčebný režim změnit. Jeho součástí bude i povinnost dočasně práceneschopného pojištěnce poskytnout součinnost při zdravotním výkonu a kontrole průběhu léčebného procesu.
Povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu uvedeném na dokladu o pracovní neschopnosti a dodržovat dobu povolených vycházek.
Povolení vycházek, včetně jejich rozsahu a doby, pokud zdravotní stav pojištěnce a stanovený léčebný režim tyto vycházky nevylučuje. O rozsahu a době povolených vycházek bude rozhodovat ošetřující lékař.
Povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti bude možné pouze s předchozím souhlasem ošetřujícího lékaře.
Provádění pracovní rehabilitace, pokud ji zabezpečuje úřad práce.
Práceneschopný bude muset umožnit kontrolu dodržování režimu. Svůj byt opatří zvonkem a jmenovkou, uvede platnou adresu pobytu ošetřujícímu lékaři. Kontrolu dodržování režimu budou stejně jako dosud provádět pověření zaměstnanci OSSZ na základě vlastního výběru nebo na základě podnětu ošetřujícího lékaře, úřadu práce, posudkového lékaře ČSSZ či jiného orgánu nebo fyzické osoby. Podnět ke kontrole bude moci dát také zaměstnavatel, který bude mít podezření, že jeho zaměstnanec, pobírající nemocenské, nedodržuje stanovený režim, tj. vykonává jinou činnost, nezdržuje v místě pobytu nebo nedodržuje stanovený režim vycházek.
Nově bude moci zaměstnavatel v době, kdy bude vyplácet práceneschopnému náhradu mzdy, sám kontrolovat dodržování stanoveného režimu, nebo o to bude moci požádat příslušnou okresní, v Praze Pražskou, v Brně Městskou správu sociálního zabezpečení. Pověření kontrolní pracovníci OSSZ se budou muset prokázat „Průkazem zaměstnance orgánu nemocenského pojištění pověřeného kontrolou", práceneschopní občané budou povinni prokázat svou totožnost a předložit doklad o pracovní neschopnosti, do kterého pověřený pracovník zaznamená datum a čas kontroly a svůj podpis.
Pokud práceneschopný pojištěnec poruší režim stanovený v době pracovní neschopnosti ošetřujícím lékařem, bude mu moci správa sociálního zabezpečení nemocenské snížit nebo zcela odebrat nejdéle však na sto kalendářních dnů. Nový zákon rovněž umožní snížit nebo odejmout i již vyplacené nemocenské. Obdobně bude mít podle zákoníku práce možnost snížit nebo odejmout v prvních 14 kalendářních dnech náhradu mzdy zaměstnavatel.
Nová právní úprava zavádí další sankce za závažné porušení režimu. Pokud práceneschopný neposkytne součinnost při kontrole, bude mu moci správa sociálního zabezpečení uložit též pokutu až do výše 10 000 Kč. Nemocnému, který zvlášť závažným způsobem poruší stanovený režim, bude moci správa sociálního zabezpečení za tento přestupek uložit pokutu až 20 000 Kč. O krácení, či odnětí nemocenského i o uložení pokuty v případě, že dojde k porušení režimu dočasně práceneschopného pojištěnce, rozhodne příslušná správa sociálního zabezpečení.
Nový zákon také přesněji stanoví povinnosti ošetřujících lékařů a dalších zdravotnických zařízení při posuzování zdravotního stavu a potvrzování údajů pro nemocenské dávky. Rovněž přinese zvýšení sankcí za jejich porušování. Nesplnění stanovených povinností se bude považovat za správní delikt, za který bude moci příslušná správa sociálního zabezpečení uložit pokutu. Krajním sankčním opatřením bude zákaz rozhodování ve věcech dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování až na dva roky. Případný zákaz vydá správa sociálního zabezpečení, a to v situaci, kdy ošetřující lékař opakovaně v jednom roce nerozhodne o ukončení neodůvodněné dočasné pracovní neschopnosti nebo potřeby ošetřování ve třech případech, o nichž pak kvůli nesprávnému postupu musel rozhodnout orgán nemocenského pojištění.
Novinky v důchodovém pojištění od 1. 1. 2009
Novinky v důchodovém pojištění od 1. 1. 2009
6.1.2009, Zdroj: ČSSZ
Od 1. ledna 2009 se mění některé právní předpisy, které přinášejí také změny v důchodovém pojištění.
Pojistné na dobrovolné důchodové pojištění. Dochází k podstatnému snížení minimální výše pojistného na dobrovolné důchodové pojištění. Nejnižší vyměřovací základ, z něhož se bude toto pojistné hradit, bude od 1. 1. 2009 částka 5 889 Kč a minimální měsíční pojistné na dobrovolné důchodové pojištění bude činit 28 % z této částky, tj. 1 649 Kč, (pro srovnání: minimální měsíční pojistné v roce 2008 činí celkem 2 800 Kč, tedy 28 % z částky 10 000 Kč, která je pro rok 2008 nejnižším vyměřovacím základem pro odvod pojistného na dobrovolné důchodové pojištění). Pokud se člověk rozhodne, že si doplatí dobrovolné důchodové pojištění, platí ho vždy za celé kalendářní měsíce. Přihlašuje-li se osoba k dobrovolnému pojištění zpětně za kalendářní roky předcházející roku doplacení pojistného, použijí se pro stanovení minimální výše pojistného pravidla platná pro kalendářní rok, v němž je pojistné hrazeno.
Pojištění osob vykonávající činnost na základě autorskoprávních vztahů, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost
Mění se podmínky účasti na pojištění OSVČ - osob, které vykonávají uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě autorskoprávních vztahů a pojištění osob vykonávajících činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení příjmu. Nově se bude tato činnost považovat za výkon samostatné výdělečné činnosti (SVČ) vždy, aniž by podmínkou bylo prohlášení o soustavnosti výkonu této činnosti tak jako dosud. Osoby, které před 1. lednem 2009 nevykonávaly uvedenou činnost, dle svého prohlášení, soustavně, jsou považovány za OSVČ nejdříve od 1. 1. 2009. Tyto osoby, pokud vykonávaly samostatnou výdělečnou činnost před 31. 12. 2008 a konají ji dále po 1. 1. 2009, jsou povinny splnit povinnosti spojené se zahájením SVČ. Nejpozději do 8. února 2009 oznámí správě sociálního zabezpečení, příslušné podle místa trvalého bydliště, zahájení činnosti na předepsaném tiskopisu „Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti".
Žádost o důchod
Sepsat žádost o důchod až čtyři měsíce před požadovaným dnem přiznání důchodu je možné od 21. 8. 2008 (dosud byla tato možnost 3 měsíce). Je-li žádost podána dříve než čtyři měsíce před požadovaným dnem přiznání důchodu, řízení o důchod se přeruší, případně zastaví. Žádosti o důchod sepisují okresní (v Praze Pražská, v Brně Městská) správy sociálního zabezpečení.
Valorizace procentní výměry důchodů
Od 1. ledna 2009 se zvýší všechny procentní výměry důchodů vyplácených z českého důchodového systému. Rozhodla o tom vláda svým nařízením č. 363/2008 Sb. Procentní výměra důchodu, která je individuální a zjednodušeně řečeno závisí na výši příjmů a dobách důchodového pojištění každého člověka, vzroste o 4,4 %. Navýšení procentní výměry se týká všech důchodů přiznaných před 1. lednem 2009. Základní výměra vypláceného důchodu se nemění.
6.1.2009, Zdroj: ČSSZ
Od 1. ledna 2009 se mění některé právní předpisy, které přinášejí také změny v důchodovém pojištění.
Pojistné na dobrovolné důchodové pojištění. Dochází k podstatnému snížení minimální výše pojistného na dobrovolné důchodové pojištění. Nejnižší vyměřovací základ, z něhož se bude toto pojistné hradit, bude od 1. 1. 2009 částka 5 889 Kč a minimální měsíční pojistné na dobrovolné důchodové pojištění bude činit 28 % z této částky, tj. 1 649 Kč, (pro srovnání: minimální měsíční pojistné v roce 2008 činí celkem 2 800 Kč, tedy 28 % z částky 10 000 Kč, která je pro rok 2008 nejnižším vyměřovacím základem pro odvod pojistného na dobrovolné důchodové pojištění). Pokud se člověk rozhodne, že si doplatí dobrovolné důchodové pojištění, platí ho vždy za celé kalendářní měsíce. Přihlašuje-li se osoba k dobrovolnému pojištění zpětně za kalendářní roky předcházející roku doplacení pojistného, použijí se pro stanovení minimální výše pojistného pravidla platná pro kalendářní rok, v němž je pojistné hrazeno.
Pojištění osob vykonávající činnost na základě autorskoprávních vztahů, vlastním jménem a na vlastní odpovědnost
Mění se podmínky účasti na pojištění OSVČ - osob, které vykonávají uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě autorskoprávních vztahů a pojištění osob vykonávajících činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení příjmu. Nově se bude tato činnost považovat za výkon samostatné výdělečné činnosti (SVČ) vždy, aniž by podmínkou bylo prohlášení o soustavnosti výkonu této činnosti tak jako dosud. Osoby, které před 1. lednem 2009 nevykonávaly uvedenou činnost, dle svého prohlášení, soustavně, jsou považovány za OSVČ nejdříve od 1. 1. 2009. Tyto osoby, pokud vykonávaly samostatnou výdělečnou činnost před 31. 12. 2008 a konají ji dále po 1. 1. 2009, jsou povinny splnit povinnosti spojené se zahájením SVČ. Nejpozději do 8. února 2009 oznámí správě sociálního zabezpečení, příslušné podle místa trvalého bydliště, zahájení činnosti na předepsaném tiskopisu „Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti".
Žádost o důchod
Sepsat žádost o důchod až čtyři měsíce před požadovaným dnem přiznání důchodu je možné od 21. 8. 2008 (dosud byla tato možnost 3 měsíce). Je-li žádost podána dříve než čtyři měsíce před požadovaným dnem přiznání důchodu, řízení o důchod se přeruší, případně zastaví. Žádosti o důchod sepisují okresní (v Praze Pražská, v Brně Městská) správy sociálního zabezpečení.
Valorizace procentní výměry důchodů
Od 1. ledna 2009 se zvýší všechny procentní výměry důchodů vyplácených z českého důchodového systému. Rozhodla o tom vláda svým nařízením č. 363/2008 Sb. Procentní výměra důchodu, která je individuální a zjednodušeně řečeno závisí na výši příjmů a dobách důchodového pojištění každého člověka, vzroste o 4,4 %. Navýšení procentní výměry se týká všech důchodů přiznaných před 1. lednem 2009. Základní výměra vypláceného důchodu se nemění.
Subscribe to Posts [Atom]
