12.27.2006

21.12.2006, Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí
Zákon o nemocenském pojištění byl odložen, přesto nás od 1.1.2007 čekají dílčí změny. Jaké to budou a na co si počkáme až do roku 2008 a 2009?

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila návrh zákona předloženého vládou do Poslanecké sněmovny dne 1. 9. 2006, jímž vláda zmírňovala rozpočtové dopady snížené sazby pojistného na nemocenské pojištění, a to ve znění pozměňovacích návrhů Senátu Parlamentu ČR. Hlavním z těchto pozměňovacích návrhů je odložení účinnosti nového zákona o nemocenském pojištění na 1. 1. 2008. Skutečnost, že bude o jeden rok odložena účinnost zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, znamená mj., že i v roce 2007:

bude platit dosavadní zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění, a v tomto roce nedojde ke snížení sazeb pojistného a nebude zavedena povinnost zaměstnavatelů poskytovat v době prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti náhradu mzdy (platu),
organizace (nad 25 zaměstnanců) budou poskytovat dávky nemocenského pojištění tak jako dosud (nemocenské budou poskytovat od prvního dne uznání pracovní neschopnosti),
malé organizace (do 25 zaměstnanců) budou tak jako dosud vyplňovat měsíčně dosavadní tiskopis „Přehled o vyměřovacích základech a pojistném malé organizace“, přijímat od zaměstnanců žádosti o dávky a posílat je okresní správě sociálního zabezpečení,
nadále budou platit jen dvě redukční hranice pro výpočet denního vyměřovacího základu. K 1. 1. 2007 se tyto redukční hranice (v souladu se zákonem č. 54/1956 Sb.) zvyšují z 510 Kč na 550 Kč a ze 730 Kč na 790 Kč, a to na základě nařízení vlády schváleného rovněž dne 12. prosince 2006. Okresní správy sociálního zabezpečení a organizace (nad 25 zaměstnanců) budou povinny přepočítat k 1. 1. 2007 výši dávek nemocenského pojištění, u nichž nárok přechází z roku 2006 do roku 2007, pokud byly vypočteny z vyššího denního vyměřovacího základu než 510 Kč, a u dávek přiznaných v roce 2007 postupovat podle těchto redukčních hranic.

I když bude účinnost zákona o nemocenském pojištění odložena, k 1. 1. 2007 nabudou účinnosti některé dílčí změny:

• nová úprava vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální zabezpečení (zákon č. 264/2006 Sb., tzv. doprovodný zákon k zákoníku práce),
žádosti o přiznání důchodu bude sepisovat vždy okresní (Pražská) správa sociálního zabezpečení, a to i v případě, kdy nemocenské pojištění svých zaměstnanců provádí zaměstnavatel,
sazba penále z dlužného pojistného na sociální zabezpečení se snižuje z částky 0,1% za každý kalendářní den prodlení na 0,05 % za každý den,
• mění se okruh dob, za které se neplatí penále z dlužného pojistného na sociální zabezpečení.

Teprve až v roce 2008

bude zaměstnavatel poskytovat náhradu mzdy (platu) v prvních 14 kalendářních dnech trvání pracovní neschopnosti,
zaměstnavatelům se sníží sazba pojistného na sociální zabezpečení o 1 procentní bod (z 26 % na 25 %), a od pojistného na sociální zabezpečení budou odečítat polovinu vyplacené náhrady mzdy (platu) při pracovní neschopnosti,
nemocenské bude náležet až od 15. kalendářního dne trvání pracovní neschopnosti,
nemocenské pojištění budou provádět (a dávky vyplácet) pouze okresní správy sociálního zabezpečení,
zruší se dělení zaměstnavatelů na organizace a malé organizace, povinnosti vyplývající z nemocenského pojištění budou stejné pro všechny zaměstnavatele bez ohledu na počet zaměstnanců.

V roce 2009

se sníží sazba pojistného na sociální zabezpečení zaměstnavatelům o dalších 0,9 procentního bodu (na 24,1%),
náhradu mzdy (platu) při pracovní neschopnosti bude vyplácet zaměstnavatel plně ze svých prostředků (s výjimkou případů v zákoně uvedených, kdy se bude ve výši poloviny odečítat v případech v zákoně uvedených).

Zákon, kterým se o rok odkládá účinnost zákona o nemocenském pojištění a výše uvedeným způsobem mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a některé další zákony, bude po podpisu prezidenta republiky uveřejněn ve Sbírce zákonů.


12.20.2006

Na základě novely prováděcího nařízení Komise č. 2454/93 k celnímu kodexu (č. 2913/92, vč. tzv. bezpečnostního dodatku č. 648/2005), bude ve všech státech EU spuštěn nový informační systém – Export Control System (ECS).

Systém ECS slouží pro rychlou elektronickou výměnu informací mezi celními úřady vývozu a výstupu zboží z území Společenství, a to mezi libovolnými státy EU. Principy vycházejí ze složitějšího a dnes ve 28 státech fungujícího systému NCTS. Členské státy se postupně připojí k ECS v období listopad 2006 až červen 2007.

Česká republika zahájí výměnu právně závazných informací o vývozu od 1. února 2007.

V České republice systém e-Vývoz, založený na ECS, mj. umožní hospodářským subjektům:

Ø předložit pouze elektronické celní prohlášení (do 1. 7. 2009 lze i písemně na tiskopisu JSD),

§ zpět je zaslána právně závazná elektronická zpráva o přijetí celního prohlášení nebo výzva k opravě (stejně jako celní prohlášení, podepsaná zaručeným elektronickým podpisem)

§ propojením svého firemního informačního systému s podáváním elektronických celních prohlášení lze ušetřit čas a racionalizovat procesy ve firmě,

Ø získat rychlé a právně závazné potvrzení o výstupu zboží z EU pro odpočet DPH,

§ to lze obdržet jako elektronicky podepsanou zprávu, která je také uznávána finančními úřady (viz změna § 30 zákona o DPH - č. 235/2004 Sb.),

§ nebo jako písemné potvrzení celním úřadem vývozu, který zboží propustil do režimu vývozu – tj. v místě sídla vaší firmy,

§ v obou případech je zajištěna elektronická výměna dat o výstupu zboží mezi celními a finančními úřady,

Ø eliminovat ztrátu dokladů nutných pro finanční orgány jako doklad o výstupu zboží,

Ø získat více informací k efektivnějšímu vytěžování dopravních prostředků,

Ø kdykoliv si ověřit aktuální stav vývozní deklarace na adrese www.customs.cz - Clo online – Zjištění stavu MRN,

Ø obrátit se po 24 hod. denně / 7 dnů v týdnu na helpdesk celní správy s žádostí o pomoc a procedurální i IT podporu vašich případů.

§ držitelé tohoto zjednodušeného postupu mají také, v rámci povolení, povinnost předkládat elektronické celní prohlášení.

Pro hladký náběh e-Vývozu doporučujeme v období od 5.12.2006 do 30.1.2007 si elektronický systém nezávazně vyzkoušet, a to v plném rozsahu. Detailnější informace budou v nejbližších dnech zveřejněny na Internetu CS.

Zahlcení celních úřadů písemnými celními prohlášeními by v únoru 2007 mohlo vést k podstatnému prodloužení odbavovací doby!

Software:

Zdarma a s podporou celní správy (helpdesk) je na www.customs.cz - Clo online – Web klient NCTS/e-Vývoz k dispozici aplikace pro vyplnění, podání elektronických celních prohlášení a získání potvrzení o výstupu zboží z EU.

Seznam komerčních aplikací, které jsou kompatibilní se systémem e-Vývoz, najdete na: www.customs.cz - Clo online – e-Vývoz/ECS – Informace pro deklarantskou veřejnost.

Aplikace obou výše uvedených typů budou obsahovat i změny, které nastávají zejména v celním sazebníku k 1.1.2007.

Žádost o povolení elektronické komunikace si lze stáhnout z adresy: www.customs.cz - Clo online – e-Vývoz/ECS

Zahájení ostrého provozu e-Vývozu od 1. února 2007


12.11.2006

Nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady

Kdo je výrobcem elektrozařízení?

Z definice výrobce uvedené v § 37g písm. e) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) vyplývá, že vedle faktického producenta elektrozařízení a toho, kdo prodává pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobená jinými dodavateli, jím je také ten, kdo v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do České republiky (dále jen „ČR“), nebo tato elektrozařízení uvádí v ČR na trh. Viz § 37g písm. e) zákona o odpadech
"výrobcem - fyzická nebo právnická osoba oprávněná k podnikání, která bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku 31n)

1. pod vlastní značkou vyrábí a prodává elektrozařízení, nebo
2. prodává pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobená jinými dodavateli, neobjevuje-li se na zařízení značka osoby podle bodu 1, nebo
3. v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do České republiky, nebo tato elektrozařízení uvádí v České republice na trh,“

Ve vztahu k uvádění elektrozařízení v ČR na trh uvádíme, že je třeba jej ve smyslu směrnice 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízení (dále jen „směrnice“) definovat tak, že jde o první převod elektrozařízení na území ČR provedený českým právním subjektem za účelem distribuce tohoto zařízení na území ČR. V tomto případě se jedná o elektrozařízení, která pochází z členských zemí EU. Pokud jde o dovoz elektrozařízení do České republiky, jedná se o přepravu ze všech zemí, které nejsou členy EU. Vzhledem k tomu, co se rozumí uvedením výrobku do oběhu podle § 4 písm. s) zákona o odpadech, má dopravce elektrozařízení povinnosti výrobce.
„uvedením výrobku do oběhu - úplatné nebo bezúplatné předání výrobku jiné osobě za účelem distribuce nebo použití. Za uvedení do oběhu se považuje též dovoz výrobku.“
Výrobci ve smyslu § 37g písm. e) zákona o odpadech mají možnost volby jak zajistit plnění povinnosti stanovené pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu. Jsou uvedeny v § 37h odst. 1 zákona o odpadech a zjednodušeně jde o tyto způsoby:
1. samostatně
2. společně s jiným výrobcem nebo výrobci
3. přenesením uvedených povinností na jinou, právnickou osobu

Uvedený výčet způsobů plnění povinností zcela vychází ze směrnice o OEEZ. Směrnice připouští vznik více kolektivních systémů, na jejichž provozovatele budou moci výrobci specifikované povinnosti přenést. Je tomu tak i z toho důvodu, že škála elektrozařízení, kterých se směrnice o OEEZ dotýká, je velice široká a zahrnuje 10 skupin.

Jaké jsou povinnosti výrobců elektrozařízení dle novely zákona o odpadech č. 7/2005 Sb.

Ustanovení § 37g písm. e) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) obsahuje definici výrobce. Pro účely tohoto zákona se tedy rozumí:
„výrobcem - fyzická nebo právnická osoba oprávněná k podnikání, která bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku 31n)
1. pod vlastní značkou vyrábí a prodává elektrozařízení, nebo
2. prodává pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobená jinými dodavateli, neobjevuje-li se na zařízení značka osoby podle bodu 1, nebo
3. v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do České republiky, nebo tato elektrozařízení uvádí v České republice na trh,“

Pokud jde o třetí část definice výrobce. Ve vztahu k směrnici 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, která byla transponována novelou zákona o odpadech č. 7/2005 Sb., platí, že pojem „uvádění elektrozařízení v ČR na trh“, je třeba definovat tak, že jde o první převod elektrozařízení na území ČR provedený českým právním subjektem za účelem distribuce tohoto zařízení na území ČR. V tomto případě se jedná o elektrozařízení, která pochází z členských zemí EU. Pokud jde o dovoz elektrozařízení do České republiky, jedná se o přepravu ze všech zemí, které nejsou členy EU. Vzhledem k tomu, co se rozumí uvedením výrobku do oběhu podle § 4 písm. s) zákona o odpadech, má dopravce elektrozařízení povinnosti výrobce.
Tedy, ten, kdo v rámci své podnikatelské činnosti svým jednáním nenaplňuje znaky uvedené v § 37g písm. e) zákona o odpadech není výrobcem elektrozařízení a nenese povinnosti pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu včetně povinnosti tato elektrozařízení označovat dle zákona o odpadech.
Z výše uvedeného vyplývá, že právo uvádět náklady na zpětný odběr, zpracování a odstranění elektrozařízení uvedených na trh do dne 13. srpna 2005 (tzv. historická elektrozařízení dle § 2 písm. a) vyhlášky č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady) odděleně, náleží podle ustanovení § 37n odst. 3 zákona o odpadech výrobci. Uvádí-li výrobce náklady odděleně, za podmínek uvedených v § 37n odst. 3 zákona o odpadech, je takto povinen je uvádět každý prodávající při prodeji v rámci své podnikatelské činnosti. Jedná se o příspěvek na historické elektrozařízení, jehož definice je uvedena v § 2 písm. k) vyhlášky č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady. Pro účely této vyhlášky se rozumí:
„příspěvkem na historické elektrozařízení – finanční částka, kterou výrobce přispívá do kolektivního systému na zajištění zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění kusu nebo kilogramu historického elektrozařízení.“
Předmětné ustanovení zákona o odpadech neřeší otázku formy a způsobu uvádění informace o příspěvku na historické elektrozařízení. K naplnění povinnosti postačí, když bude informace uvedena u výrobku nebo na samostatné vývěsce přístupné spotřebiteli. Na dokladu o zakoupení elektrozařízení má být uvedena jenom jedna cena, a to konečná cena výrobku, kterou se rozumí cena zahrnující příspěvek na historická elektrozařízení.

Co se rozumí pod slovy „místo prodeje nebo dodávky“ dle § 37k odst. 4 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o odpadech“)?

Ustanovení § 37k odst. 4 zákona o odpadech zní takto: „Poslední prodejce zajistí, aby spotřebitel měl při nákupu elektrozařízení možnost odevzdat ke zpětnému odběru použité elektrozařízení v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení, ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití.“
Součástí systému zpětného odběru elektrozařízení musí být rovněž možnost při nákupu nového elektrozařízení odevzdat použité elektrozařízení přímo prodejci nového elektrozařízení, jestliže jde o podobný typ a použití, tj. „kus za kus“. Značka výrobce prodávaného nebo zpětně odebíraného elektrozařízení při tom není relevantní. Příslušná směrnice č. 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ), která byla transponována zákonem č. 7/2005 Sb. (jedná se o novelu zákona o odpadech) klade důraz na to, aby vracení použitého elektrozařízení bylo pro konečného držitele co nejsnadnější. To úzce souvisí i s požadavkem, aby členské státy zajistily, že nejpozději do 31. prosince 2008 bude dosaženo míry sběru tříděných vyřazených elektrických a elektronických zařízení na 4 kg na osobu za rok z domácností.
Vzhledem k výše uvedenému je místem prodeje prodejna, kde koupíte zboží a místem dodávky např. Vaše bydliště, pokud jste si nové elektrozařízení objednal u posledního prodejce prostřednictvím internetu a zboží vám je dovezeno a současně máte doma staré elektrozařízení stejného počtu, podobného typu a použití, kterého se chcete zbavit.

Potřebuje poslední prodejce v případě zpětného odběru použitého elektrozařízení souhlas s provozováním zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech?

Pokud jde o zpětný odběr je třeba především vycházet z toho, že se jedná o zpětný odběr použitých výrobků nikoli o zpětný odběr odpadů. V části páté zákona o odpadech je upraven zpětný odběr některých výrobků. Mezi ně na základě ustanovení § 38 odst. 1 písm. f) patří elektrozařízení pocházející z domácností, která jsou v § 37g písm. f) definována takto:
„použité elektrozařízení pocházející z domácností nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný elektroodpad od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání,“
S realizací ustanovení § 37k odst. 4 zákona o odpadech nebudou s ohledem na ustanovení § 38 odst. 8 zákona o odpadech vznikat problémy na straně posledních prodejců. Podle § 38 odst. 8 se zpětně odebrané elektrozařízení pocházející z domácností stává odpadem ve chvíli předání osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění. Dokud se tak nestane, jedná se o nakládání s výrobkem nikoli s odpadem. Z toho důvodu nemusí mít poslední prodejci souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech.

Je prodejce v případě internetového prodeje elektrozařízení s možností dodání zboží přímo spotřebiteli povinen staré elektrozařízení převzít při předání nového výrobku?

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o odpadech“) upravuje rovněž povinnosti posledních prodejců v souvislosti se zpětným odběrem elektrozařízení. Ustanovení § 37k odst. 4 zákona o odpadech zní takto:
„Poslední prodejce zajistí, aby spotřebitel měl při nákupu elektrozařízení možnost odevzdat ke zpětnému odběru použité elektrozařízení v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení, ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití.“
Z výše uvedeného ustanovení vyplývá, že použité elektrozařízení pocházející z domácností, na které se dle § 38 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech vztahuje povinnost zpětného odběru, je poslední prodejce povinen přijmout od spotřebitele v místě prodeje ve stejném počtu kusů, v jakém si spotřebitel u posledního prodejce nakupuje nové elektrozařízení. Zároveň se musí jednat o elektrozařízení podobného typu a použití. Spotřebitel při tomto typu zpětného odběru (princip kus za kus) není poslednímu prodejci povinen prokazovat, zda elektrozařízení, které chce při nákupu nového elektrozařízení odevzat do zpětného odběru, koupil u tohoto posledního prodejce. Poslední prodejce tedy není oprávněn vyžadovat po spotřebiteli předložení účetního dokladu. Spotřebitel má být o způsobu zajištění zpětného odběru informován prostřednictvím internetu již v rámci nabídky dle § 38 odst. 4 a 5 zákona o odpadech. Pokud není spotřebitel informován již při prodeji, pak veškeré náklady na zajištění zpětného odběru je povinen hradit prodejce. V případě, že zboží dodává prodejcem najatá služba nebo dopravce, pak může internetový obchod jako poslední prodejce tuto službu využít i ke zpětnému odběru. V případě dodání zboží prostřednictvím dopravce není dopravce oprávněn účtovat spotřebiteli náklady na zpětný odběr výrobku v místě dodávky.

Jak lze nahlédnout do seznamu firem zaregistrovaných v Seznamu výrobců elektrozařízení?

Seznam výrobců elektrozařízení je na internetových stránkách MŽP, v rubrice Doporučujeme na titulní straně www.env.cz. Systém umožňuje elektronické podání návrhu na zápis a podává informace nejen o již zapsaných výrobcích, ale i o těch, kteří podali návrh na zápis, ale nebylo ukončeno správní řízení s přidělením evidenčního čísla výrobce. Zároveň slouží systém jako zdroj informací o legislativě a metodice v oblasti elektroodpadu. Aplikace REgistrace Výrobců ElektroZAřízení (REVEZA) zajišťuje pro potřeby Ministerstva životního prostředí evidenci povinných osob a jejich plnění povinnosti v souvislosti s přijetím směrnic 2002/96/ES o odpadech z elektrických a elektronických zařízení (dále jen směrnice o OEEZ) a 2002/95/ES o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních.
Požadavky pro práci s aplikací: internetový prohlížeč (doporučuje se Microsoft Internet Explorer verze 5.5 nebo vyšší ) a povolené spouštění Java Appletů

Jak vykládat pojem „uvedení elektrozařízení na trh v České republice“?

V souladu se směrnicí 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních se jím rozumí:
„první převod elektrozařízení na území České republiky provedený českým právním subjektem za účelem distribuce tohoto zařízení na území České republiky.“
Ad 1) Podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) není právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání (dále jen „osoba“), která nakoupí elektrozařízení v některém ze členských států EU, přeshraničně ho přepraví do České republiky a následně užívá výhradně pro svou vlastní potřebu, výrobcem ve smyslu ustanovení § 37g písm. e) zákona o odpadech.
Vzhledem k teritoriální působnosti zákona o odpadech nemá nikdo k takto přeshraničně přepraveným elektrozařízením povinnost výrobce. Držitel elektrozařízení, který se ho bude chtít v budoucnosti zbavit, je povinen postupovat dle ustanovení § 37k odst. 5 zákona o odpadech.
V případě dovozu elektrozařízení (tj. přepravy z nečlenských zemí EU do České republiky) je však podle výše uvedeného ustanovení zákona o odpadech výrobcem osoba přímo z toho titulu, že „v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do České republiky“ bez ohledu na to, jak s ním poté v České republice disponuje.
V níže uvedených případech (2, 3 a 4) dispozice s elektrozařízením vycházíme z toho, že osoba elektrozařízení přeshraničně přepravila do České republiky z některé z členských zemí EU.
Ad 2) Je-li předmětem podnikání osoby pronájem movité věci, pak pouhý pronájem elektrozařízení není činností výrobce podle § 37g písm. e) zákona o odpadech. Pokud je věc do České republiky dovezena, platí uvedené pod Ad 1).
Ad 3) Osoba, která v České republice elektrozařízení bezplatně zapůjčí jiné osobě není výrobcem podle § 37g písm. e) zákona o odpadech.
Ad 4) Osoba, která v České republice elektrozařízení daruje je výrobcem podle § 37g písm. e) zákona o odpadech. S ohledem na výklad pojmu „uvedení elektrozařízení na trh v České republice“ je třeba za první převod elektrozařízení považovat i darování, při kterém na základě darovací smlouvy rovněž dochází k přechodu vlastnického práva.

Za jakých okolností nese prodejce elektrozařízení povinnosti výrobce elektrozařízení?

Povinnost odvádět příspěvek na historické elektrozařízení pocházející z domácností (dále jen „PHE“) do kolektivních systémů mají výrobci elektrozařízení určených pro domácnosti v souladu s § 37n odst. 3 zákona zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) a v souladu s § 13 odst. 2 vyhlášky č. 352/2005 Sb. o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady (dále jen „vyhláška“). Výrobcem elektrozařízení podle § 37g písm. e) zákona o odpadech je zjednodušeně ten, který jako první uvedl elektrozařízení v České republice na trh. Distributor a poslední prodejce platí PHE jako součást ceny, za kterou elektrozařízení nakupuje, nezávisle na tom, zda je nebo není uváděn při prodeji viditelně (odděleně). Povinnost výrobců elektrozařízení odvádět PHE začala dne 13.8.2005 (podle § 89 zákona o odpadech).
Pokud prodejce prodává elektrozařízení pocházející od výrobců elektrozařízení, kteří splnili povinnost podat návrh na zápis do Seznamu výrobců elektrozařízení podle § 37i zákona o odpadech (dále jen „Seznam“), ale správní řízení ve věci posouzení podaného návrhu na zápis stále probíhá, hledí se na tohoto prodejce jako na prodejce, který prodává elektrozařízení výrobců, kteří již zapsáni v Seznamu jsou.
V případě, že prodejce prodává elektrozařízení uvedené na trh v České republice výrobcem elektrozařízení, který ani nepodal návrh na zápis do Seznamu ani v Seznamu není zapsán, nese prodejce („ten, kdo v rámci své podnikatelské činnosti prodává“) elektrozařízení odpovědnost za plnění povinností výrobce elektrozařízení podle § 37j odst. 4 zákona o odpadech.

Labels:


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Subscribe to Posts [Atom]