12.11.2006

Nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady

Kdo je výrobcem elektrozařízení?

Z definice výrobce uvedené v § 37g písm. e) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) vyplývá, že vedle faktického producenta elektrozařízení a toho, kdo prodává pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobená jinými dodavateli, jím je také ten, kdo v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do České republiky (dále jen „ČR“), nebo tato elektrozařízení uvádí v ČR na trh. Viz § 37g písm. e) zákona o odpadech
"výrobcem - fyzická nebo právnická osoba oprávněná k podnikání, která bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku 31n)

1. pod vlastní značkou vyrábí a prodává elektrozařízení, nebo
2. prodává pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobená jinými dodavateli, neobjevuje-li se na zařízení značka osoby podle bodu 1, nebo
3. v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do České republiky, nebo tato elektrozařízení uvádí v České republice na trh,“

Ve vztahu k uvádění elektrozařízení v ČR na trh uvádíme, že je třeba jej ve smyslu směrnice 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízení (dále jen „směrnice“) definovat tak, že jde o první převod elektrozařízení na území ČR provedený českým právním subjektem za účelem distribuce tohoto zařízení na území ČR. V tomto případě se jedná o elektrozařízení, která pochází z členských zemí EU. Pokud jde o dovoz elektrozařízení do České republiky, jedná se o přepravu ze všech zemí, které nejsou členy EU. Vzhledem k tomu, co se rozumí uvedením výrobku do oběhu podle § 4 písm. s) zákona o odpadech, má dopravce elektrozařízení povinnosti výrobce.
„uvedením výrobku do oběhu - úplatné nebo bezúplatné předání výrobku jiné osobě za účelem distribuce nebo použití. Za uvedení do oběhu se považuje též dovoz výrobku.“
Výrobci ve smyslu § 37g písm. e) zákona o odpadech mají možnost volby jak zajistit plnění povinnosti stanovené pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu. Jsou uvedeny v § 37h odst. 1 zákona o odpadech a zjednodušeně jde o tyto způsoby:
1. samostatně
2. společně s jiným výrobcem nebo výrobci
3. přenesením uvedených povinností na jinou, právnickou osobu

Uvedený výčet způsobů plnění povinností zcela vychází ze směrnice o OEEZ. Směrnice připouští vznik více kolektivních systémů, na jejichž provozovatele budou moci výrobci specifikované povinnosti přenést. Je tomu tak i z toho důvodu, že škála elektrozařízení, kterých se směrnice o OEEZ dotýká, je velice široká a zahrnuje 10 skupin.

Jaké jsou povinnosti výrobců elektrozařízení dle novely zákona o odpadech č. 7/2005 Sb.

Ustanovení § 37g písm. e) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) obsahuje definici výrobce. Pro účely tohoto zákona se tedy rozumí:
„výrobcem - fyzická nebo právnická osoba oprávněná k podnikání, která bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na dálku 31n)
1. pod vlastní značkou vyrábí a prodává elektrozařízení, nebo
2. prodává pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobená jinými dodavateli, neobjevuje-li se na zařízení značka osoby podle bodu 1, nebo
3. v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do České republiky, nebo tato elektrozařízení uvádí v České republice na trh,“

Pokud jde o třetí část definice výrobce. Ve vztahu k směrnici 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, která byla transponována novelou zákona o odpadech č. 7/2005 Sb., platí, že pojem „uvádění elektrozařízení v ČR na trh“, je třeba definovat tak, že jde o první převod elektrozařízení na území ČR provedený českým právním subjektem za účelem distribuce tohoto zařízení na území ČR. V tomto případě se jedná o elektrozařízení, která pochází z členských zemí EU. Pokud jde o dovoz elektrozařízení do České republiky, jedná se o přepravu ze všech zemí, které nejsou členy EU. Vzhledem k tomu, co se rozumí uvedením výrobku do oběhu podle § 4 písm. s) zákona o odpadech, má dopravce elektrozařízení povinnosti výrobce.
Tedy, ten, kdo v rámci své podnikatelské činnosti svým jednáním nenaplňuje znaky uvedené v § 37g písm. e) zákona o odpadech není výrobcem elektrozařízení a nenese povinnosti pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu včetně povinnosti tato elektrozařízení označovat dle zákona o odpadech.
Z výše uvedeného vyplývá, že právo uvádět náklady na zpětný odběr, zpracování a odstranění elektrozařízení uvedených na trh do dne 13. srpna 2005 (tzv. historická elektrozařízení dle § 2 písm. a) vyhlášky č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady) odděleně, náleží podle ustanovení § 37n odst. 3 zákona o odpadech výrobci. Uvádí-li výrobce náklady odděleně, za podmínek uvedených v § 37n odst. 3 zákona o odpadech, je takto povinen je uvádět každý prodávající při prodeji v rámci své podnikatelské činnosti. Jedná se o příspěvek na historické elektrozařízení, jehož definice je uvedena v § 2 písm. k) vyhlášky č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady. Pro účely této vyhlášky se rozumí:
„příspěvkem na historické elektrozařízení – finanční částka, kterou výrobce přispívá do kolektivního systému na zajištění zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění kusu nebo kilogramu historického elektrozařízení.“
Předmětné ustanovení zákona o odpadech neřeší otázku formy a způsobu uvádění informace o příspěvku na historické elektrozařízení. K naplnění povinnosti postačí, když bude informace uvedena u výrobku nebo na samostatné vývěsce přístupné spotřebiteli. Na dokladu o zakoupení elektrozařízení má být uvedena jenom jedna cena, a to konečná cena výrobku, kterou se rozumí cena zahrnující příspěvek na historická elektrozařízení.

Co se rozumí pod slovy „místo prodeje nebo dodávky“ dle § 37k odst. 4 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o odpadech“)?

Ustanovení § 37k odst. 4 zákona o odpadech zní takto: „Poslední prodejce zajistí, aby spotřebitel měl při nákupu elektrozařízení možnost odevzdat ke zpětnému odběru použité elektrozařízení v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení, ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití.“
Součástí systému zpětného odběru elektrozařízení musí být rovněž možnost při nákupu nového elektrozařízení odevzdat použité elektrozařízení přímo prodejci nového elektrozařízení, jestliže jde o podobný typ a použití, tj. „kus za kus“. Značka výrobce prodávaného nebo zpětně odebíraného elektrozařízení při tom není relevantní. Příslušná směrnice č. 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ), která byla transponována zákonem č. 7/2005 Sb. (jedná se o novelu zákona o odpadech) klade důraz na to, aby vracení použitého elektrozařízení bylo pro konečného držitele co nejsnadnější. To úzce souvisí i s požadavkem, aby členské státy zajistily, že nejpozději do 31. prosince 2008 bude dosaženo míry sběru tříděných vyřazených elektrických a elektronických zařízení na 4 kg na osobu za rok z domácností.
Vzhledem k výše uvedenému je místem prodeje prodejna, kde koupíte zboží a místem dodávky např. Vaše bydliště, pokud jste si nové elektrozařízení objednal u posledního prodejce prostřednictvím internetu a zboží vám je dovezeno a současně máte doma staré elektrozařízení stejného počtu, podobného typu a použití, kterého se chcete zbavit.

Potřebuje poslední prodejce v případě zpětného odběru použitého elektrozařízení souhlas s provozováním zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech?

Pokud jde o zpětný odběr je třeba především vycházet z toho, že se jedná o zpětný odběr použitých výrobků nikoli o zpětný odběr odpadů. V části páté zákona o odpadech je upraven zpětný odběr některých výrobků. Mezi ně na základě ustanovení § 38 odst. 1 písm. f) patří elektrozařízení pocházející z domácností, která jsou v § 37g písm. f) definována takto:
„použité elektrozařízení pocházející z domácností nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný elektroodpad od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání,“
S realizací ustanovení § 37k odst. 4 zákona o odpadech nebudou s ohledem na ustanovení § 38 odst. 8 zákona o odpadech vznikat problémy na straně posledních prodejců. Podle § 38 odst. 8 se zpětně odebrané elektrozařízení pocházející z domácností stává odpadem ve chvíli předání osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění. Dokud se tak nestane, jedná se o nakládání s výrobkem nikoli s odpadem. Z toho důvodu nemusí mít poslední prodejci souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech.

Je prodejce v případě internetového prodeje elektrozařízení s možností dodání zboží přímo spotřebiteli povinen staré elektrozařízení převzít při předání nového výrobku?

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o odpadech“) upravuje rovněž povinnosti posledních prodejců v souvislosti se zpětným odběrem elektrozařízení. Ustanovení § 37k odst. 4 zákona o odpadech zní takto:
„Poslední prodejce zajistí, aby spotřebitel měl při nákupu elektrozařízení možnost odevzdat ke zpětnému odběru použité elektrozařízení v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení, ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití.“
Z výše uvedeného ustanovení vyplývá, že použité elektrozařízení pocházející z domácností, na které se dle § 38 odst. 1 písm. f) zákona o odpadech vztahuje povinnost zpětného odběru, je poslední prodejce povinen přijmout od spotřebitele v místě prodeje ve stejném počtu kusů, v jakém si spotřebitel u posledního prodejce nakupuje nové elektrozařízení. Zároveň se musí jednat o elektrozařízení podobného typu a použití. Spotřebitel při tomto typu zpětného odběru (princip kus za kus) není poslednímu prodejci povinen prokazovat, zda elektrozařízení, které chce při nákupu nového elektrozařízení odevzat do zpětného odběru, koupil u tohoto posledního prodejce. Poslední prodejce tedy není oprávněn vyžadovat po spotřebiteli předložení účetního dokladu. Spotřebitel má být o způsobu zajištění zpětného odběru informován prostřednictvím internetu již v rámci nabídky dle § 38 odst. 4 a 5 zákona o odpadech. Pokud není spotřebitel informován již při prodeji, pak veškeré náklady na zajištění zpětného odběru je povinen hradit prodejce. V případě, že zboží dodává prodejcem najatá služba nebo dopravce, pak může internetový obchod jako poslední prodejce tuto službu využít i ke zpětnému odběru. V případě dodání zboží prostřednictvím dopravce není dopravce oprávněn účtovat spotřebiteli náklady na zpětný odběr výrobku v místě dodávky.

Jak lze nahlédnout do seznamu firem zaregistrovaných v Seznamu výrobců elektrozařízení?

Seznam výrobců elektrozařízení je na internetových stránkách MŽP, v rubrice Doporučujeme na titulní straně www.env.cz. Systém umožňuje elektronické podání návrhu na zápis a podává informace nejen o již zapsaných výrobcích, ale i o těch, kteří podali návrh na zápis, ale nebylo ukončeno správní řízení s přidělením evidenčního čísla výrobce. Zároveň slouží systém jako zdroj informací o legislativě a metodice v oblasti elektroodpadu. Aplikace REgistrace Výrobců ElektroZAřízení (REVEZA) zajišťuje pro potřeby Ministerstva životního prostředí evidenci povinných osob a jejich plnění povinnosti v souvislosti s přijetím směrnic 2002/96/ES o odpadech z elektrických a elektronických zařízení (dále jen směrnice o OEEZ) a 2002/95/ES o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních.
Požadavky pro práci s aplikací: internetový prohlížeč (doporučuje se Microsoft Internet Explorer verze 5.5 nebo vyšší ) a povolené spouštění Java Appletů

Jak vykládat pojem „uvedení elektrozařízení na trh v České republice“?

V souladu se směrnicí 2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních se jím rozumí:
„první převod elektrozařízení na území České republiky provedený českým právním subjektem za účelem distribuce tohoto zařízení na území České republiky.“
Ad 1) Podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) není právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání (dále jen „osoba“), která nakoupí elektrozařízení v některém ze členských států EU, přeshraničně ho přepraví do České republiky a následně užívá výhradně pro svou vlastní potřebu, výrobcem ve smyslu ustanovení § 37g písm. e) zákona o odpadech.
Vzhledem k teritoriální působnosti zákona o odpadech nemá nikdo k takto přeshraničně přepraveným elektrozařízením povinnost výrobce. Držitel elektrozařízení, který se ho bude chtít v budoucnosti zbavit, je povinen postupovat dle ustanovení § 37k odst. 5 zákona o odpadech.
V případě dovozu elektrozařízení (tj. přepravy z nečlenských zemí EU do České republiky) je však podle výše uvedeného ustanovení zákona o odpadech výrobcem osoba přímo z toho titulu, že „v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do České republiky“ bez ohledu na to, jak s ním poté v České republice disponuje.
V níže uvedených případech (2, 3 a 4) dispozice s elektrozařízením vycházíme z toho, že osoba elektrozařízení přeshraničně přepravila do České republiky z některé z členských zemí EU.
Ad 2) Je-li předmětem podnikání osoby pronájem movité věci, pak pouhý pronájem elektrozařízení není činností výrobce podle § 37g písm. e) zákona o odpadech. Pokud je věc do České republiky dovezena, platí uvedené pod Ad 1).
Ad 3) Osoba, která v České republice elektrozařízení bezplatně zapůjčí jiné osobě není výrobcem podle § 37g písm. e) zákona o odpadech.
Ad 4) Osoba, která v České republice elektrozařízení daruje je výrobcem podle § 37g písm. e) zákona o odpadech. S ohledem na výklad pojmu „uvedení elektrozařízení na trh v České republice“ je třeba za první převod elektrozařízení považovat i darování, při kterém na základě darovací smlouvy rovněž dochází k přechodu vlastnického práva.

Za jakých okolností nese prodejce elektrozařízení povinnosti výrobce elektrozařízení?

Povinnost odvádět příspěvek na historické elektrozařízení pocházející z domácností (dále jen „PHE“) do kolektivních systémů mají výrobci elektrozařízení určených pro domácnosti v souladu s § 37n odst. 3 zákona zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“) a v souladu s § 13 odst. 2 vyhlášky č. 352/2005 Sb. o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady (dále jen „vyhláška“). Výrobcem elektrozařízení podle § 37g písm. e) zákona o odpadech je zjednodušeně ten, který jako první uvedl elektrozařízení v České republice na trh. Distributor a poslední prodejce platí PHE jako součást ceny, za kterou elektrozařízení nakupuje, nezávisle na tom, zda je nebo není uváděn při prodeji viditelně (odděleně). Povinnost výrobců elektrozařízení odvádět PHE začala dne 13.8.2005 (podle § 89 zákona o odpadech).
Pokud prodejce prodává elektrozařízení pocházející od výrobců elektrozařízení, kteří splnili povinnost podat návrh na zápis do Seznamu výrobců elektrozařízení podle § 37i zákona o odpadech (dále jen „Seznam“), ale správní řízení ve věci posouzení podaného návrhu na zápis stále probíhá, hledí se na tohoto prodejce jako na prodejce, který prodává elektrozařízení výrobců, kteří již zapsáni v Seznamu jsou.
V případě, že prodejce prodává elektrozařízení uvedené na trh v České republice výrobcem elektrozařízení, který ani nepodal návrh na zápis do Seznamu ani v Seznamu není zapsán, nese prodejce („ten, kdo v rámci své podnikatelské činnosti prodává“) elektrozařízení odpovědnost za plnění povinností výrobce elektrozařízení podle § 37j odst. 4 zákona o odpadech.

Labels:


Comments: Post a Comment

Subscribe to Post Comments [Atom]





<< Home

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Subscribe to Posts [Atom]