Cílem informace k ustanovení § 36a zákona o DPH, který se týká stanovení základu
daně ve výši ceny obvyklé ve zvláštních případech, je sjednocení výkladu a zejména jeho
aplikace v praxi. Současně upozorňujeme na to, že v současné době jsou v Poslanecké
sněmovně předloženy dva pozměňovací návrhy, z nichž jeden se týká zrušení § 36a
(sněmovní tisk 959) a druhý se týká úpravy textu § 36a v tom smyslu, že by se neaplikoval u
plnění poskytovaných pro zaměstnance (sněmovní tisk 838).
Ustanovení § 36a je implementací článku 80 směrnice Rady 2006/112/ES, jehož cílem
je stanovit základ daně ve výši ceny obvyklé ve zvláštních případech, za účelem zamezení
možné spekulaci při stanovení daňové povinnosti a tím zabránění možným daňovým únikům.
Zvláštními případy se rozumí situace, kdy osoba, pro kterou se plnění uskutečnilo, je osobou
uvedenou v § 36a odst. 3 ve vztahu k osobě uskutečňující plnění (dále jen osoby ve zvláštním
vztahu k plátci) a současně jsou splněny podmínky uvedené v § 36a odst. 1 a 2.
1. Cena obvyklá
Pro účely zákona o DPH se pro stanovení ceny obvyklé vychází ze zákona č. 151/1997
Sb., o oceňování majetku.
Cenou obvyklou se rozumí cena, která by byla dosažena při prodeji stejného,
popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém
obchodním styku v tuzemsku ke dni uskutečnění plnění. Při stanovení ceny obvyklé se berou
v úvahu všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, např. snížení ceny při výprodeji
sezónního zboží. Avšak nepromítají se vlivy mimořádných okolností, např. finanční potíže
kupujícího či prodávajícího, přírodní a jiné kalamity.
Pokud nelze ani obvyklou cenu srovnatelného dodání zboží, převodu nemovitosti a
poskytnutí služby zjistit, pro účely stanovení základu daně podle § 36a se v souladu s čl. 72
směrnice Rady 2006/112/ES vychází z nákladového způsobu oceňování podle zákona o
oceňování majetku, který vychází z nákladů, které by bylo nutno vynaložit na dodání zboží
nebo převod nemovitosti, v případě služby na její poskytnutí, ke dni uskutečnění plnění.
Cena obvyklá v praxi
V souvislosti s cenou obvyklou se používají pojmy např. „stejný obchodní stupeň“
„podmínky volné hospodářské soutěže“ či „okolnosti, které mají vliv na cenu“, jejichž
smyslem je nastavit podmínky tak, aby obvyklá cena byla cenou, za kterou může
spotřebitel uvedené zboží běžně na trhu pořídit.
V případě pojmu „stejný obchodní stupeň“ se posuzuje, zda se dodání zboží, převod
nemovitosti nebo poskytnutí služby uskutečňuje pro
- konečného spotřebitele,
- výrobce zboží,
- osobu uprostřed distribučního řetězce (např. pro velkoobchod) nebo
- poskytovatele služby.
Pojmem „obvyklý obchodní styk“ se rozumí podmínky volné hospodářské soutěže.
V praxi se však ceny liší, například tržní cena daného zboží konečnému spotřebiteli je
rozdílná při jeho dodání v internetovém obchodě ve srovnání s běžným obchodem nebo
zásilkovým prodejem. V takovém případě rozdílné ceny jsou běžně dostupnými cenami
daného zboží na trhu a jako obvyklou cenu pro účely stanovení základu daně podle § 36a lze
vybrat libovolnou z těchto cen.
Obvyklou cenou je tedy cena vycházející z rozmezí konkrétních cen existujících na
stejném obchodním stupni v podmínkách volné hospodářské soutěže při dodání nebo
poskytnutí plnění nezávislému odběrateli v tuzemsku ke dni uskutečnění plnění.
2. Osoby ve zvláštním vztahu k plátci
Pro účely stanovení základu daně ve výši obvyklé ceny jsou osobami ve zvláštním
vztahu k plátci:
- Kapitálově spojené osoby
Jedná se o osoby podle § 5a odst. 3, z nichž se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí
na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, anebo se jedna osoba přímo nebo nepřímo
podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech více osob, a přitom tento podíl pro účely § 36a
představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob.
Pozn.: Podrobný výklad kapitálově spojených osob je zveřejněn na webových
stránkách MF v informaci týkající se skupiny.
- Jinak spojené osoby
Jedná se o osoby podle § 5a odst. 4, na jejichž vedení se podílí alespoň jedna shodná
osoba. Pro účely § 36a jinak spojené osoby nejsou osoby, kdy je jedna osoba členem
dozorčích rad obou osob.
Pozn.: Podrobný výklad jinak spojených osob je zveřejněn na webových stránkách
MF v informaci týkající se skupiny.
- Osoby blízké
Jedná se o osoby uvedené v § 116 Občanského zákoníku, viz. citace:
㤠116
Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru
rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu,
kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.“
- Osoby v pracovně právním vztahu nebo v jiném obdobném vztahu
V případě pracovně právního vztahu se jedná zejména o vztah zaměstnance a
zaměstnavatele na základě uzavřené pracovní smlouvy podle Zákoníku práce, viz. částečná
citace § 33:
㤠33
(1) Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem,
není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.
(2) Jestliže zvláštní právní předpis nebo stanovy vyžadují, aby se obsazení pracovního místa
uskutečnilo na základě volby příslušným orgánem, považuje se zvolení za předpoklad, který
předchází sjednání pracovní smlouvy.
(3) Jmenováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech
stanovených zvláštním právním předpisem...“
Může se jednat i o další obdobné vztahy, například o dohody o pracích konaných
mimo pracovní poměr, dále o vztahy uzavřené například podle zákona č. 218/2002 o službě
státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních
zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), podle zákona č. 198/2002 o
dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě) a další.
- Osoby, které podnikají s plátcem společně na základě smlouvy o sdružení nebo
jiné obdobné smlouvy.
Jedná se zejména o sdružení fyzických osob podle § 829 a násl. občanského zákoníku
za účelem společného podnikání. Viz. citace:
㤠829
(1) Několik osob se může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení sjednaného účelu.
(2) Sdružení nemají způsobilost k právům a povinnostem.“
3. Případy, ve kterých je základ daně v úrovni ceny obvyklé
Ustanovení § 36a se uplatní pouze u plnění poskytnutá za úplatu pro osoby ve
zvláštním vztahu k plátci, a to pouze v následujících případech
- Základ daně ve výši ceny obvyklé bez daně plátce použije v případech uvedených v §
36a odst. 1 písm. a), kdy plátce poskytl zdanitelné plnění pro osobu, která nemá nárok
na odpočet daně (např. zaměstnanec) nebo nemá nárok na odpočet daně v plné výši a
výše úplaty za zdanitelné plnění je nižší než je cena obvyklá.
- Základ daně ve výši ceny obvyklé bez daně plátce použije v případech uvedených v §
36a odst. 1 písm. b), kdy plátce, který má povinnost krátit nárok na odpočet daně
podle § 72 odst. 4 zákona o DPH, poskytl zdanitelné plnění za úplatu vyšší než je cena
obvyklá.
- Povinnost použít cenu obvyklou jako hodnotu plnění osvobozeného od daně bez
nároku na odpočet daně se vztahuje i na ustanovení § 36a odst. 2, kdy plátce, který je
povinen krátit nárok na odpočet daně podle § 72 odst. 4 zákona o DPH, uskutečnil
plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně za úplatu nižší než je cena
obvyklá.
4. Případy, na které se ustanovení § 36a nevztahuje
Ustanovení § 36a se nepoužije například u
- bezúplatných plnění,
- plnění, která nejsou poskytnuta osobám ve zvláštním vztahu k plátci,
- zdanitelných plnění, která jsou poskytnuta osobám ve zvláštním vztahu k plátci,
jestliže má odběratel i dodavatel plný nárok na odpočet daně,
- u plnění osvobozených od daně, nemá-li dodavatel nárok na odpočet daně (tj.
uskutečňuje-li v daném kalendářním roce pouze plnění bez nároku na odpočet
daně),
- u plnění mezi zaměstnavatelem a rodinnými příslušníky zaměstnanců, kteří sami
(tj. rodinní příslušníci) nejsou s tímto zaměstnavatelem v pracovněprávním nebo
obdobném vztahu,
- plnění mezi členy skupiny (§ 5a).
§ 36a
Základ daně ve zvláštních případech -
- stanovení ceny obvyklé v příkladech
Příklad – prodej zboží distributorům
Společnost, plátce A, která má povinnost krátit nárok na odpočet daně podle § 72 odst. 4
zákona o DPH, vyrábí zboží, které prodává distributorům, plátcům B a C, plátce C je osobou
uvedenou v § 36a odst. 3 zákona o DPH.
Jakým způsobem bude stanoven základ daně v jednotlivých případech?
V případě dodání zboží společnosti B je sjednána úplata za 1 sadu zboží, kdy je
základ daně 30 Kč
daň 6 Kč
celkem 36 Kč
V případě dodání zboží společností A distributorovi C je cena za 1 sadu zboží stanovena ve
výši 100 Kč. Protože úplata je vyšší než je cena obvyklá a protože společnost A má povinnost
krátit nárok na odpočet daně podle § 72 odst. 4 zákona o DPH a protože se v případě
společnosti C jedná o osobu uvedenou v § 36a odst. 3 zákona o DPH, bude základ daně
stanoven z ceny obvyklé bez daně. Cenou obvyklou je v daném případě cena, za kterou je
zboží dodáváno jiným distributorům, např. společnosti B.
Příklad – prodej zboží distributorům a ve vlastní prodejně
Plátce, vyrábí textilní výrobky. Tyto produkty prodává
1. distributorům, kteří dál dodávají textilní výrobky do obchodní sítě po celé republice,
2. všem zákazníkům (mimo zaměstnance) za nižší ceny než na běžném trhu ve své
podnikové prodejně a
3. svým zaměstnancům za tzv. zaměstnanecké ceny.
Jakým způsobem bude stanoven základ daně v jednotlivých případech?
ad 1)
V případě dodání zboží distributorovi je sjednána úplata, kdy je
základ daně 40 Kč
daň 8 Kč
celkem 48 Kč
ad 2)
V případě prodeje zboží ve vlastní podnikové prodejně, kde nakupují běžní zákazníci za
zvýhodněnou cenu, kdy je
základ daně 60 Kč
daň 12 Kč
celkem 72 Kč
ad 3)
Při prodeji zboží zaměstnancům je stanovena tzv. zaměstnanecká cena ve výši 24 Kč.
Zaměstnanec je osobu uvedenou v §36a odst. 3 zákona o DPH, který nemá nárok na odpočet
daně a sjednaná úplata je nižší než cena obvyklá. Proto v tomto případě bude základ daně
stanoven z ceny obvyklé bez daně. V daném případě je cenou obvyklou cena, za kterou je
zboží prodáváno v podnikové prodejně běžným zákazníkům.
Příklad – prodej zboží v běžném obchodě a prostřednictvím internetu
Plátce zabývající se obchodní činností prodává zboží
1. v běžných obchodech a
2. prostřednictvím internetu zákazníkům,
zákazníkům a svým zaměstnancům za tzv. zaměstnanecké ceny.
Jakým způsobem bude stanoven základ daně v jednotlivých případech?
ad 1)
Prodej v běžném obchodě
V případě prodeje zboží v běžném obchodě zákazníkům je sjednaná úplata ve výši, kdy je
základ daně 3 000 Kč
daň 600 Kč
celkem 3 600 Kč
V případě prodeje zboží zaměstnancům je stanovena tzv. zaměstnanecká cena ve výši 1 000
Kč. Základ daně v daném případě bude vycházet z § 36a zákona o DPH, tj. z ceny obvyklé
bez daně. Cenou obvyklou je cena uplatňována v běžném obchodě pro běžné zákazníky.
ad 2)
Prodej prostřednictvím internetu
V případě prodeje zboží prostřednictvím internetového obchodu zákazníkům je sjednaná
úplata,
kdy je
základ daně 2 850 Kč
daň 570 Kč
celkem 3 420 Kč
V případě prodeje zaměstnancům přes internetový obchod je stanovena tzv. zaměstnanecká
cena ve výši 1 000 Kč. Základ daně v daném případě bude vycházet z § 36a zákona o DPH, tj.
z ceny obvyklé bez daně. Cenou obvyklou je v daném případě cena uplatňována
v internetovém obchodě pro běžné zákazníky.
Příklad – poskytnutí služby - opravy automobilů
Plátce poskytuje opravy automobilů
1. zákazníkům a
2. svým zaměstnancům za tzv. zaměstnanecké ceny.
Jakým způsobem bude stanoven základ daně v jednotlivých případech?
ad 1)
Společnost uskutečnila výměnu rozvodů u automobilu běžného zákazníka za sjednanou
úplatu, kdy je
základ daně 9 800 Kč
daň 1 960 Kč
celkem 11 760 Kč
ad 2)
V případě výměny rozvodů u automobilu zaměstnance plátce je stanovena úplata ve výši
5 000 Kč. Základ daně bude stanoven podle § 36a z ceny obvyklé bez daně, tj. ve výši 9 800
Kč a daň ve výši 1 960 Kč, protože cenou obvyklou je cena uplatňována u běžných
zákazníků.
Příklad - závodní stravování
Plátce, který se zabývá výrobou koženého zboží, zajišťuje také obědy formou vlastního
závodního stravování pro
1. zaměstnance společnosti K,
2. své zaměstnance.
Jakým způsobem bude stanoven základ daně v jednotlivých případech?
ad 1)
V případě poskytování stravování zaměstnancům společnosti K je sjednaná úplata, kdy je
základ daně 70 Kč
daň 14 Kč
celkem 84 Kč
ad 2)
V případě poskytování stravování vlastním zaměstnancům je cena obědu ve výši 72 Kč.
Plátce poskytuje svým zaměstnancům z FKSP příspěvek na oběd ve výši 50 Kč.
Základ daně v daném případě je stanoven podle § 36a zákona o DPH z ceny obvyklé bez
daně, tj. z ceny, za kterou je prodáván oběd zaměstnanci společnosti K, kdy základ daně je ve
výši 70 Kč a daň je ve výši 14 Kč.
Příklad – poskytnutí stravovacích služeb
Restaurace, plátce, poskytuje stravovací služby formou nabídky poledního menu
1. běžným zákazníkům,
2. zaměstnancům společnosti N za zvýhodněné ceny, i když se nejedná se o
osobu
uvedenou v § 36a odst. 3 a
3. svým zaměstnancům za tzv. zaměstnanecké ceny.
Jakým způsobem bude stanoven základ daně v jednotlivých případech?
ad 1)
V případě poskytování poledního menu zákazníkům je sjednána úplata, kdy je
základ daně 80 Kč
daň 16 Kč
celkem 96 Kč
ad 2)
V případě poskytování stravovacích služeb zaměstnancům společnosti N, je stanoven základ
daně podle § 36 zákona o DPH, i když je menu poskytováno za zvýhodněnou cenu, ale
nejedná se o osobu uvedenou v § 36a odst. 3 zákona o DPH. Úplata za polední menu je
základ daně 60 Kč
daň 12 Kč
celkem 72 Kč
ad 3)
V případě, kdy je poskytována strava zaměstnancům za tzv. zaměstnanecké ceny v celkové
výši 60 Kč, vzniká povinnost stanovit základ daně podle § 36a zákona o DPH, protože se
jedná o osoby uvedené v § 36a odst. 3 zákona o DPH.
Základ daně je v tomto případě stanoven z ceny obvyklé bez daně, kterou je některá z cen pro
běžné zákazníky nebo cena pro zaměstnance společnosti N.
Příklad – poskytnutí stravovacích služeb
Výrobní podnik, plátce, zajišťuje stravování výhradně pro své zaměstnance externí firmou,
kdy za oběd zaplatí celkem 60 Kč,
základ daně 50 Kč
daň 10 Kč.
Zaměstnanec hradí svému zaměstnavateli 30 Kč, zbývající částku 30,- Kč přispívá výrobní
podnik zaměstnanci.
Jak bude stanoven základ daně?
Základ daně je v daném případě stanoven ve výši celkových nákladů na pořízení oběda, tj. ve
výši 50 Kč v souladu s čl. 72 směrnice Rady 2006/112/ES.

Labels: DPH

Novelou zákona o daních z příjmů č. 216/2009 Sb. byl do § 36 doplněn odstavec 7, který umožňuje poplatníkům – nerezidentům České republiky nahradit zdanění některých druhů příjmů srážkovou daní postupem, kdy podají daňové přiznání a mohou si tak snížit základ daně o související výdaje /náklady:

„(7) Zahrnou-li do daňového přiznání poplatníci uvedení v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4, kteří jsou daňovými rezidenty členského státu Evropské unie nebo dalších států, které tvoří Evropský hospodářský prostor, příjmy uvedené v § 22 odst. 1 písm. c), f) nebo g) bodech 1, 2, 4, 5, 6 nebo 12, započte se sražená daň na jejich celkovou daňovou povinnost vztahující se k příjmům ze zdrojů na území České republiky, za které v České republice podávají daňové přiznání. Pokud nelze sraženou daň nebo její část započítat na tuto jejich celkovou daňovou povinnost proto, že poplatníkovi vznikla daňová povinnost ve výši nula nebo vykázal daňovou ztrátu anebo jeho celková daňová povinnost je nižší než daň sražená, vznikne ve výši daňové povinnosti, kterou nelze započítat, přeplatek 35e). Nezahrne-li poplatník příjmy uvedené v § 22 odst. 1 písm. c), f) nebo g) bodech 1, 2, 4, 5, 6 nebo 12 do daňového přiznání do konce lhůty stanovené zvláštním právním předpisem 28b), použije se obdobně § 38e odst. 7.“

Od kterého zdaňovacího období je tento postup možné uplatnit?

Toto ustanovení se poprvé použije za zdaňovací období započaté v roce 2009 (u fyzických osob za období od 1.1.2009 do 31.12.2009)

Na které osoby (poplatníky) se toto ustanovení vztahuje?

Toto ustanovení se vztahuje na poplatníky fyzické osoby uvedené v § 2 odst. 3 ZDP a právnické osoby § 17 odst. 4 ZDP – nerezidenty. Tyto osoby musí být daňovými rezidenty států Evropské unie nebo dalších států, které tvoří Evropský hospodářský prostor (Island, Norsko, Lichtenštejnsko)

Na které druhy příjmů se toto ustanovení vztahuje?

Toto ustanovení je možné použít u příjmů zde vyjmenovaných v § 22 ZDP, a to:
„Odst. 1 písm. c) příjmy ze služeb s výjimkou provádění stavebně montážních projektů, příjmy z obchodního, technického nebo jiného poradenství, řídicí a zprostředkovatelské činnosti a obdobných činností poskytovaných na území České republiky,

Odst. 1 písm. f) příjmy
1. z nezávislé činnosti, např. architekta, lékaře, inženýra, právníka, vědce, učitele, umělce, daňového či účetního poradce a podobných profesí, vykonávané na území České republiky,
2. z osobně vykonávané činnosti na území České republiky nebo zde zhodnocované veřejně vystupujícího umělce, sportovce, artisty a spoluúčinkujících osob, bez ohledu na to, komu tyto příjmy plynou a z jakého právního vztahu,

Odst. 1 písm g) příjmy z úhrad od poplatníků uvedených v § 2 odst. 2 a § 17 odst. 3 a od stálých provozoven poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4, kterými jsou
1. náhrady za poskytnutí práva na užití nebo za užití předmětu průmyslového vlastnictví, počítačových programů (software), výrobně technických a jiných hospodářsky využitelných poznatků (know-how),
2. náhrady za poskytnutí práva na užití nebo za užití práva autorského nebo práva příbuzného právu autorskému,
4. úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů a půjček a obdobné příjmy plynoucí z jiných obchodních vztahů, z vkladů a z investičních nástrojů podle zvláštního právního předpisu, upravujícího podnikání na kapitálovém trhu 71),
5. příjmy z užívání movité věci nebo její části umístěné na území České republiky,
6. odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob,
12. sankce ze závazkových vztahů.“

Postup dle § 36 odst. 7 ZDP lze použít jak při dosažení pouze jednoho z uvedených druhů příjmů, tak při jejich kombinaci.

Lze k vykazovanému příjmu uplatnit výdaje nebo náklady ?

Pokud ZDP tuto možnost nevylučuje (vylučuje např. u odměn členů statutárních orgánů, nebo úroků příp. jiných výnosů z poskytnutých úvěrů a půjček), může poplatník uplatnit výdaje ve skutečné výši nebo může postupovat podle § 7 odst. 7 ZDP a uplatnit výdaje stanovené procentem z tohoto příjmu.
Při zjištění základu daně lze vycházet z účetnictví (viz zákon č. 563/1991 Sb. o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů), daňové evidence (§ 7b ZDP) nebo ze záznamů o příjmech a výdajích. Obecně platí, že výdaje resp. náklady musí být prokazatelně vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení tohoto příjmu.
Pokud je poplatníkem fyzická osoba, může namísto vedení evidence uplatnit výdaje procentem dle § 7 odst. 7 ZDP.

Jak prokázat výši příjmu a výši již zaplacené (sražené) daně?

Poplatník prokáže výši příjmu a výši sražené daně předložením

potvrzení o sražení daně § 38d odst. 7 ZDP (viz formulář MF č. 25 5231 MFin 5231 vzor č. 8). O toto potvrzení může poplatník požádat přímo nebo prostřednictvím plátce daně finanční úřad, u kterého je veden příslušný plátce daně. Toto potvrzení je finančním úřadem vydáváno plátci, který jej pak poskytne poplatníkovi.
nebo

v případě příjmů ze závislé činnosti potvrzení ve smyslu § 38j odst. 3 ZDP, které vystaví plátce daně (zaměstnavatel) na žádost poplatníka.
Zmíněná potvrzení je nejlépe přiložit k daňovému přiznání, neboť správnost výše stanovené daně prokazuje poplatník. Navíc přiložení adekvátních dokladů urychlí postup při vrácení přeplatku, který by uplatněním postupu podle § 36 odst. 7 ZDP mohl vzniknout.

Kdy je poplatník povinen podat daňové přiznání?

Lhůty pro podání daňové přiznání jsou stanoveny v § 40 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSDP).
Dle tohoto ustanovení musí být daňové přiznání podáno nejpozději:

1.do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období;
2.lhůta se prodlužuje na 6 měsíců, pokud přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce. (v tomto případě je však třeba doručit na příslušný finanční úřad v původní tříměsíční lhůtě plnou moc pro tohoto daňového poradce).
Nejpozději lze takto podat daňové přiznání ve lhůtě pro vyměření daně, tzn. nejdéle do tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost.

Jak a komu podat daňové přiznání (místní příslušnost)?

Daňové přiznání se podává na tiskopise vydaném Ministerstvem financí. Tento tiskopis je dostupný na webových stránkách České daňové právy pod odkazem daňové tiskopisy.
Pro cizince je také dostupný překlad formuláře do angličtiny; anglická verze však slouží pouze jako pomůcka pro cizince, ale pro účely platného podání daňového přiznání je třeba vyplnit českou verzi! Vizuálně i obsahově jsou obě verze totožné.
Daňové přiznání lze podat také elektronicky prostřednictvím webových stránek České daňové správy na adrese: Daně elektronicky – EPO elektronické podání – Elektronické podání pro daňovou správu.

Daňové přiznání se podává místně příslušnému správci daně – finančnímu úřadu. Místní příslušnost správce daně je stanovena podle § 4 ZSDP následovně:

§ 4 odst. 1: u právnické osoby místem jejího sídla v České republice, u fyzické osoby bydlištěm v České republice, jinak místem, kde se převážně zdržuje;
§ 4 odst. 3: nelze-li určit místní příslušnost dle výše uvedeného odstavce, řídí se místem, v němž daňový subjekt vykonává na území České republiky hlavní část své činnosti - seznam a působnost finančních úřadu viz příloha zákona č. 531/1990 Sb. o územních finančních orgánech.
§ 4 odst. 4: nelze-li určit místní příslušnost na základě výše uvedeného, je příslušným správcem daně Finanční úřad pro Prahu l, Štěpánská 28, Praha 1, PSČ 112 33;
§ 4 odst. 10: v případech příjmů pasivního charakteru (např. výplata licenčních poplatků, úroků apod.) se místní příslušnost řídí sídlem plátce daně.
Jak se postupuje v případě, kdy poplatník nepodá daňové přiznání?

Pokud poplatník daňové přiznání dle § 36 odst. 7 ZDP ve lhůtě pro vyměření daně nepodá, je následně sražená a zaplacená daň považována za vyměřenou a uhrazenou.

Labels: Daně

Pěstitelské pálení(11.02.2010)

Ministerstvo financí zpracovalo materiál „Hodnocení dopadů regulace“ v rámci legislativních prací na připravované novele zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. V této novele bude upravováno tzv. „pěstitelské pálení“, důvody jsou uvedeny níže. Vzhledem k tomu, že dotčenými subjekty jsou i pěstitelé, je jim tímto způsobem dána možnost vyjádřit se k níže uvedeným variantám řešení na níže uvedené mailové adresy do 1. března 2010.

Hodnocení dopadů regulace

1.Důvod předložení

NázevNávrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

Novela zákona reaguje na rozsudek č. 7 Ats 95/2008 – 43 ze dne 2. 4. 2009 Nejvyššího správního soudu ČR, který zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v záležitosti dodanění provozovatele pěstitelské pálenice, u kterého byla zjištěna výroba většího množství etanolu pro jednoho pěstitele, než je 30 l etanolu obsaženého v ovocných destilátech z pěstitelského pálení

Pro úpravu pěstitelského pálení vyjednala Česká republika při jednáních o přistoupení ČR k Evropské unii trvalou výjimku, která byla zapracována do článku 22 směrnice 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů. Zcela jednoznačně ze znění článku 22 uvedené směrnice vyplývá, že „členské státy mohou uplatňovat sníženou sazbu spotřební daně, která není nižší než 50 % základní vnitrostátní sazby spotřební daně z lihu, pro líh vyrobený pěstitelskými pálenicemi. Uplatnění snížené sazby se omezuje na 30 litrů ovocných destilátů vyrobených na domácnost pěstitele ročně, určených výhradně pro osobní spotřebu.“

Výše spotřební daně z lihu obsaženého v ovocných destilátech z pěstitelského pálení je stanovena v § 70 zákona, tedy 14 300 Kč/hl etanolu. Základní sazba daně z lihu činí 28 500 Kč/hl etanolu.

Pěstitelské pálení je upraveno zákonem č. 61/1997 Sb., o lihu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o lihu“), zejména v jeho § 4. Zákon o lihu stanoví, že „pěstitel si může nechat vypálit v jednom výrobním období nejvýše 30 l etanolu zdaněného sazbou spotřební daně stanovené pro ovocné destiláty z pěstitelského pálení podle zákona o spotřební dani“ z ovoce vypěstovaného na vlastním pozemku.

Nejvyššímu správnímu soudu se provázání zákona a zákona o lihu jevilo jako nedostatečné a ve zmíněném rozhodnutí rozhodl tak, že sazba spotřební daně pro pěstitelské pálení v § 72 zákona je řešena odkazem na zákon o lihu a v zákoně není přímo stanoveno, že v případě lihu obsaženého v ovocných destilátech z pěstitelského pálení se jedná pouze o množství 30 l etanolu. Ze zákona o lihu ani ze zákona podle rozsudku přímo nevyplývá, že pokud provozovatel pěstitelské pálenice vyrobí pro pěstitele více než 30 l etanolu, nejedná se již o pěstitelské pálení a že provozovatel musí líh zdanit vyšší sazbou.

Při postupu podle tohoto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu není zajištěno splnění podmínky množstevního limitu, za kterých je Česká republika oprávněna využívat trvalou výjimku pro pěstitelské pálení.

Dále uvedené údaje správce spotřební daně jsou zpracovány za období 1.7.2008 až 30.6.2009 (poslední známá pěstitelská kampaň). Údaje o počtu správních deliktů zahrnují částečně i období pěstitelské kampaně 2007-2008.

1. počet pěstitelských pálenic v ČR a rozdělení do velikostních skupin podle množství vyrobeného lihu

Velikost pěstitelské pálenice podle množství vyrobeného ovocného destilátu Počet

• nad 400 hl 5
• nad 300 hl 11
• nad 200 hl 15
• nad 100 hl 81
• pod 100 hl 327
• celkem 439

2. pěstitelské pálenice, které jsou zároveň ovocným lihovarem

Počet
cca 40

3. počet pěstitelů a hrubé rozdělení podle velikosti výroby pálenice
Počet pěstitelů využívajících služeb pěstitelského pálení 217368

Počet pěstitelských pálenic 439
Průměrný počet pěstitelů na pálenici cca 495

4. počet případů, kdy si pěstitel nechal vyrobit množství větší, než 30 l etanolu
Počet případů 1172

Množství etanolu v hl 424,3

Průměrné množství na jednoho pěstitele v hl 0,362

5. počet případů, kdy si pěstitel nechal vyrobit větší množství, než je 30 l etanolu tak, že si nechal vyrobit destilát ve více pálenicích

Počet případů, kdy bylo za sledované období vyrobeno množství přesahující 30 l na pěstitele u několika pěstitelských pálenic 545

Z výše uvedených údajů správce daně vyplývá, že v praxi dochází k porušování množstevního limitu lihu obsaženého v ovocných destilátech z pěstitelského pálení. Pěstitel si buď v jedné provozovně nechá vypálit nadlimitní množství etanolu (viz tabulka 4), nebo si dá vypálit ovoce do více pálenic a v celkovém součtu také přesáhne stanovený limit (tabulka 5).

Při překročení množstevního limitu v uvedeném období pěstitelské kampaně (s částečným zahrnutím údajů za předchozí kampaň 2007 – 2008) v celkovém množství o 424,3 hl etanolu se jedná o částku daně přibližně 5,6 mil Kč. Výpočet je proveden se sazbou daně platnou ve sledovaném období, tedy základní sazba spotřební daně 26 500 Kč/hl etanolu, snížená sazba spotřební daně 13 300 Kč/hl etanolu.

Identifikace cílů, kterých má být dosaženo
Konkrétním cílem úpravy pěstitelského pálení je zajištění splnění jedné z podmínek Evropské unie pro pěstitelské pálení, ovšem z daňového hlediska se jedná o splnění podmínky zásadní. Při výrobě ovocných destilátů z pěstitelského pálení zajistit správný výběr spotřební daně se sníženou sazbou nejvýše do stanoveného množstevního limitu. Jedná se tedy o nápravu rozporu s předpisem EU.

Identifikace rizik spojených s nečinností
Při nezajištění řádného výběru spotřební daně z lihu obsaženého v ovocných destilátech z pěstitelského pálení ve stanoveném množstevním limitu se jedná o nesprávnou transpozici článku 22 směrnice 92/83/EHS ze dne 19. října 1992 o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů. Cílem zákonné úpravy je tedy odstranit rozpor s touto směrnicí.

Návrh variant řešení
Návrh možných řešení včetně varianty „nulové“

Varianta A (nulová varianta)
Pokud nebude upravena nesprávná transpozice směrnice, Česká republika neplní své závazky vůči Evropské unii. V případě, kdy implementace směrnice není řádně provedena, vystavuje se Česká republika riziku zahájení řízení pro neplnění povinností ze strany Evropské komise na základě článku 258 Smlouvy o fungování EU. Toto řízení může vyústit až v předložení žaloby k soudnímu dvoru ES a následným finančním sankcím.

Varianta B
Provést úpravu v § 72 zákona tak, že se doplní o ustanovení, ve kterém bude výslovně řečeno, že snížená sazba pro destiláty ovocné z pěstitelského pálení se uplatní za podmínek stanovených v zákonu o lihu, maximálně do výše 30 l etanolu pro jednoho pěstitele.

V § 4 zákona o lihu se podmínka, která stanoví, že pěstitel si může nechat vyrobit pouze 30 litrů etanolu se sníženou sazbu daně doplní o ustanovení, že pokud dojde k výrobě nad 30 litrů etanolu, je pěstitel povinen odebrat si také toto množství, ale se základní sazbou spotřební daně. Tato povinnost bude mimo jiné doplněna jako další náležitost prohlášení pěstitele podle § 4 odst. 7 zákona o lihu. Navazovala by úprava správních deliktů – doplněno o případ, kdy pěstitel si neodebere destilát zdaněný vyšší sazbou daně (nad 30 l).

Varianta C
Provést úpravu v § 72 zákona tak, že se doplní o ustanovení, ve kterém bude výslovně řečeno, že snížená sazba pro destiláty ovocné z pěstitelského pálení se uplatní za podmínek stanovených v zákonu o lihu, maximálně do výše 30 l etanolu pro jednoho pěstitele.

V § 4 zákona o lihu se podmínka, která stanoví, že pěstitel si může nechat vyrobit pouze 30 litrů etanolu se sníženou sazbu daně, doplní o ustanovení, že množství nad 30 l etanolu se zlikviduje.

Varianta D
Zrušit ustanovení týkající se snížené sazby spotřební daně pro líh obsažený v ovocných destilátech z pěstitelského pálení v zákoně a v zákoně o lihu vypustit úpravu týkající se odkazu na zákon, který stanoví, že se 30 l etanolu zdaňuje sníženou sazbou spotřební daně.

Dotčené subjekty
provozovatelů pěstitelských pálenic,
pěstitelů,
celních orgánů.

Vyhodnocení nákladů a přínosů
Identifikace všech nákladů a přínosů všech variant

Varianta A
Tato varianta by znamenala pro ČR náklady spojené s případným soudním řízením a penalizace ze strany Evropské unie.

Varianta B
Klady

pěstitelské pálení bude upraveno v souladu s trvalou výjimkou, zejména zajištění použití snížené sazby spotřební daně pouze do stanoveného limitu,

zvýšení právní jistoty provozovatelů pěstitelských pálenic,

zákonné ošetření skutečnosti, že v praxi dochází k překročení limitu pro uplatnění snížené sazby spotřební daně a podle rozsudku Nejvyššího správního soudu není zajištěno, aby nadlimitní množství etanolu bylo zdaněno základní sazbou daně,

zvýšení příjmů do státního rozpočtu tím, že nadlimitní množství lihu obsaženého v destilátech z pěstitelského pálení bude zdaňováno vyšší sazbou spotřební daně. Např. při překročení množstevního limitu ve výše uvedeném období pěstitelské kampaně (s částečným zahrnutím údajů za předchozí kampaň 2007 – 2008) v celkovém množství o 424,3 hl etanolu by se jednalo o částku daně přibližně 5,6 mil Kč. Výpočet je proveden se sazbou daně platnou ve sledovaném období, tedy základní sazba spotřební daně 26 500 Kč/hl etanolu, snížená sazba spotřební daně 13 300 Kč/hl etanolu.

Zápory
Do zákona o lihu bude navrženo zapracovat přestupek za neodebrání nadlimitního množství lihu obsaženého v ovocných destilátech z pěstitelského pálení zdaněného základní sazbou daně. Součástí rozhodnutí o přestupku může být stanovení podmínky, aby pěstitel splnil zákonnou podmínku odebrání nadlimitního množství. Při neodebrání nadlimitního množství lihu obsaženého v ovocných destilátech z pěstitelského pálení by vznikly provozovateli pěstitelské pálenice náklady na jeho likvidaci, neboť destilát nesmí být předmětem dalšího prodeje. Ovocný destilát je možno zlikvidovat (znehodnotit) za přítomnosti zaměstnance celního úřadu vypuštěním do odpadní jímky (obdobně jako úkapy a dokapy nebo lutrové vody). Podmínkou likvidace je, že dojde k dokonalému smísení se splaškovými vodami nebo znehodnocovacím prostředkem. V případě likvidace neodebraného/nevydaného destilátu by dále měl provozovatel pálenice k tíži náklady, které vynaložil na výrobu destilátu (spotřeba energií na destilaci, mzdové náklady apod.). Dle typu destilačního zařízení a způsobu zpracování suroviny (ovoce/kvas) se orientačně jedná o částku cca 70 - 90 Kč na litr etanolu.

Varianta C

Klady
pěstitelské pálení bude upraveno v souladu s trvalou výjimkou, zejména zajištění použití snížené sazby spotřební daně pouze do stanoveného limitu,

zvýšení právní jistoty provozovatelů pěstitelských pálenic,

zákonné ošetření skutečnosti, že v praxi dochází k překročení limitu pro uplatnění snížené sazby spotřební daně a podle rozsudku Nejvyššího správního soudu není zajištěno, aby nadlimitní množství etanolu bylo zdaněno základní sazbou daně,

zákon o lihu a zákon by jednoznačně stanovil, že pěstitelským pálením s použitím snížené sazby spotřební daně je výroba maximálně do výše 30 l etanolu pro jednoho pěstitele,

v návaznosti na výše uvedený bod bude z obou zákonů jasné, že množství destilátů vyrobené nad stanovený limit je nutno zlikvidovat.

Zápory
zavedení povinnosti likvidace nadlimitního množství lihu obsaženého v ovocných destilátech z pěstitelského pálení a s tím spojené náklady na likvidaci; ovocný destilát je možno zlikvidovat (znehodnotit) za přítomnosti zaměstnance celního úřadu vypuštěním do odpadní jímky (obdobně jako úkapy a dokapy nebo lutrové vody). Podmínkou likvidace je, že dojde k dokonalému smísení se splaškovými vodami nebo znehodnocovacím prostředkem,

v případě likvidace neodebraného/nevydaného destilátu by dále provozovatel pálenice nesl k tíži náklady, které vynaložil na výrobu destilátu (spotřeba energií na destilaci, mzdové náklady apod.). Dle typu destilačního zařízení a způsobu zpracování suroviny (ovoce/kvas) se orientačně jedná o částku cca 70 - 90 Kč na litr etanolu.

Varianta D
Klady

vzhledem k tomu, že by byla uplatňována pouze jedna sazba spotřební daně z lihu, došlo by ke zvýšení příjmu do státního rozpočtu. Příjem spotřební daně do státního rozpočtu z pěstitelského pálení byl za rok 2008 cca 0,3 mld. Kč, za rok 2009 cca 0,4 mld Kč. Pokud by veškerý líh obsažený v ovocných destilátech z pěstitelského pálení byl zdaněn základní sazbou daně, příjem do státního rozpočtu by mohl být až dvojnásobný (navíc při výpočtu byla použita nižší sazba daně, platná do 31. 12. 2009),

v souvislosti s výše uvedeným bodem by nebyla nesprávně transponována a uplatňována trvalá výjimka ČR pro pěstitelské pálení,

tím by nemohlo dojít k případným sankcím EU vůči ČR.

Zápory
zrušení mnohaleté tradiční výroby „rodinných“ ovocných destilátů,

nebezpečí vzrůstu tzv. „pálení na černo“ se zdravotním rizikem,

v souvislosti s uplatňováním jedné sazby spotřební daně z lihu snížení zájmu pěstitelů o pěstitelské pálení a tím možný zánik řady pěstitelských pálenic s následkem zvýšených výdajů pro provozovatele pěstitelských pálenic.

Konzultace
Variantní řešení A až D již bylo částečně projednáno s Ministerstvem zemědělství, nicméně konzultace budou pokračovat. Dále bude oslovena Unie destilatérů, která sdružuje provozovatele pěstitelských pálenic, a správce spotřební daně. Vzhledem k navrhovaným úpravám, které se týkají pěstitelů, bude RIA vyvěšena na webových stránkách Ministerstva financí.

Návrh řešení
Zhodnocení variant a výběr nejvhodnějšího řešení

Vzhledem k tomu, že RIA se nachází ve stádiu před konzultacemi s dotčenými subjekty, vyjadřuje tento bod pouze názor Ministerstva financí, odboru 18.

O variantě A a D bude Ministerstvo financí uvažovat v případech, že konzultace nepovedou k požadovanému cíli a bude ohroženo přijetí novely zákona o spotřebních daních. Základním cílem této novely je implementace směrnice týkající se tabákových výrobků s povinností ČR zajistit účinnost úpravy k 1. 1. 2011. Pokud v průběhu projednávání budou vzneseny další požadavky na úpravy v zákoně o lihu, nebude se Ministerstvo financí k těmto úpravám vyjadřovat, protože zmíněný zákon je v gesci Ministerstva zemědělství, které nepovažuje jeho novelizaci za prioritu a opakovaně tato novelizace nebyla ze strany gestora zařazena do Plánu legislativních prací vlády. Ministerstvo financí doporučí tedy předkladateli dalších úprav, aby se se svými požadavky obrátil na gestora zákona o lihu, tedy Ministerstvo zemědělství. Pokud by mělo Ministerstvo financí rozhodovat pouze mezi variantami A a D, přiklánělo by se k variantě D z toho důvodu, že varianta A nezajišťuje řádnou transpozici směrnice 92/83/EHS, zejména jejího článku 22.

Při posuzování kladů a záporů variant B a C dospělo Ministerstvo financí k názoru, že preferuje variantu B. Tato varianta přináší větší právní jistotu provozovatelům pěstitelských pálenic, a reaguje na stav uplatňovaný v praxi před rozsudkem Nejvyššího správního soudu.

Implementace a vynucování

Bod C
Nově navrhované úpravy budou provedeny formou novely zákona a zákona o lihu a jejich vynucování bude probíhat standardně prostřednictvím správce spotřební daně.

Přezkum účinnosti

Účinnost předloženého návrhu novely zákona bude ověřována v praxi s tím, že kontrola fungování nové právní úpravy bude prováděna celními orgány.

Kontakty a prohlášení schválení hodnocení dopadů
Osoby, které zpracovaly závěrečnou zprávu RIA Jméno a příjmení:

Ing. Jana Dlouhá
Ing. Veronika Boušová

Útvar, ve kterém pracují:
Ministerstvo financí Letenská 15
118 10 Praha 1257 044 276
odbor 18 - Legislativa nepřímých daní
oddělení 182 - Legislativa spotřebních daní

Telefon: 257 044 276, 257 044 420, 257 042 575.
E-mail:
jana.dlouha@mfcr.cz
veronika.bousova@mfcr.cz

Labels: Návrhy zákonů