2.23.2011

Kdo má nárok na ošetřovné?

16.2.2011, Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení

Nárok na ošetřovné má při splnění stanovených podmínek zaměstnanec, pokud nemůže vykonávat zaměstnání z důvodu ošetřování nemocného člena domácnosti. Náleží také v případě, kdy zaměstnanec nemůže pracovat, neboť musí pečovat o zdravé dítě mladší 10 let, protože školské nebo dětské zařízení bylo uzavřeno (z důvodu epidemie, havárie či jiné nepředvídané události), dítěti byla nařízena karanténa, nebo osoba, která jinak o dítě pečuje, sama onemocněla. Při péči o dítě starší 10 let z důvodu uzavření školy ošetřovné nenáleží.

Při onemocnění dítěte nebo jiného člena rodiny, při péči o dítě do 10 let věku z důvodu, že mu byla nařízena karanténa nebo proto, že osoba, která jinak o dítě pečuje onemocněla, se nárok na dávku uplatňuje tiskopisem „Rozhodnutí o potřebě ošetřování (péči)“, který vystavuje ošetřující lékař osoby, která onemocněla, v případě nařízení karantény též orgán ochrany veřejného zdraví (dále jen ošetřující lékař). Tiskopis má 2 propisovací díly. Při vzniku potřeby ošetřování předá ošetřující lékař pojištěnci (popř. osobě, která onemocněla, byla jí nařízena karanténa) první díl tohoto rozhodnutí, a to:
díl - Rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování (péče) - žádost o ošetřovné, kterým zaměstnanec uplatňuje nárok na ošetřovné a po doplnění části B ho předá svému zaměstnavateli. Pro výplatu dávky musí zaměstnanec ještě doložit trvání potřeby ošetřování. Tuto skutečnost dokládá
dílem – Rozhodnutí o ukončení potřeby ošetřování (péče), který zaměstnanci předá ošetřující lékař (orgán ochrany veřejného zdraví) při ukončení potřeby ošetřování; ošetřující lékař může rozhodnout o ukončení potřeby ošetřování nejvýše tři kalendářní dny dopředu ode dne, kdy vyšetřením zjistil, že potřeba ošetřování (péče) pominula, resp. pomine.

Potvrzením o trvání potřeby ošetřování (péče) v případech, kdy ošetřování trvá delší dobu. Tento tiskopis ošetřující lékař vystaví i v případě vystřídání ošetřujících osob, a to ke dni, který předchází dni, od kterého ošetřování (péči) přebrala jiná osoba.
I tyto tiskopisy předává zaměstnanec neprodleně svému zaměstnavateli.
Vznikne-li nárok na ošetřovné při péči o dítě do 10 let z důvodu uzavření dětského výchovného zařízení, zaměstnanec jej uplatní na tiskopisu „Žádost o ošetřovné při péči o dítě do 10 let z důvodu uzavření výchovné zařízení (školy)“. Tento tiskopis mu vydá ve 2 vyhotoveních výchovné zařízení (škola), do které dítě chodí. Zaměstnanec doplní část B. tiskopisu a předá jej neprodleně svému zaměstnavateli. (Druhý díl tohoto tiskopisu slouží pro uplatnění nároku v případě vystřídání v péči o dítě, jinak se nepoužije.)

Zaměstnavatel vyplní v tiskopise, v rubrice „záznamy zaměstnavatele“, které dny v průběhu potřeby ošetřování zaměstnanec pracoval a kdy nastoupil do zaměstnání. Doklady k uplatnění nároku na dávku spolu s vyplněným tiskopisem „Příloha k žádosti o dávku nemocenského pojištění“ předá neprodleně příslušné OSSZ.
Ošetřovné je dávka nemocenského pojištění a vyplácí ji od prvního dne ošetřování příslušná okresní správa sociálního zabezpečení (v Praze Pražská správa sociálního zabezpečení, v Brně Městská správa sociálního zabezpečení - OSSZ/PSSZ/MSSZ) po dobu nejdéle 9 kalendářních dní. Popřípadě 16 kalendářních dní u osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku. Rodiče či jiné oprávněné osoby se přitom mohou v ošetřování vystřídat (vystřídání v péči je možné jen jednou).
Doba poskytování ošetřovného se tímto vystřídáním neprodlužuje.

Jak vysoké bude ošetřovné?
Výše ošetřovného od prvního kalendářního dne činí 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den. Denní vyměřovací základ je průměrný denní příjem v tzv. rozhodném období. Rozhodné období je zpravidla 12 kalendářních měsíců před měsícem, ve kterém vznikla sociální událost.

Příjmy v tomto období se sečtou, vydělí se počtem kalendářních dnů a získaná částka tvoří denní vyměřovací základ (DVZ). Ten se stanoveným postupem redukuje a z redukovaného denního vyměřovacího základu se počítají dávky nemocenského pojištění. Z částky do první redukční hranice (825 Kč) se u ošetřovného počítá 90 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží.

Redukční hranice od 1. 1. 2011 činí:
redukční hranice 825 Kč,
redukční hranice 1 237 Kč,
redukční hranice 2 474 Kč.

Příklad
Vyměřovací základ zaměstnance v rozhodném období byl 258 000 Kč. DVZ před redukcí činí 706,85 Kč (258 000 Kč : 365 dnů). Z částky do první redukční hranice, která v roce 2011 činí 825 Kč, se započítává 90 % (706,85 Kč x 90 % = 636,17 Kč), zaokrouhleno na celé koruny 637 Kč. Denní dávka bude činit 383 Kč za kalendářní cen (637 Kč x 60 % = 382,20 Kč, zaokrouhleno na celé Kč).

Při 9 kalendářních dnech ošetřování náleží dávka ve výši 3 447 Kč (383 Kč x 9 dní).
Některé skupiny pojištěnců nemají vzhledem k charakteru vykonávané činnosti na ošetřovné nárok (např. lidé, kteří pracují na základě dohody o pracovní činnosti, lidé, kteří pracují z domova, zahraniční zaměstnanci a OSVČ).

Labels:


Změna Přehledu o příjmech a výdajích za rok 2010

22.2.2011, Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení

Nejpozději do pondělí 2. května 2011 musí každá osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), která alespoň část roku 2010 vykonávala samostatnou výdělečnou činnost a jejíž daňové přiznání nezpracovává daňový poradce, podat Přehled o příjmech a výdajích za rok 2010.

Pokud daňové přiznání zpracovává daňový poradce a OSVČ tuto skutečnost doloží nejpozději do 2. května 2011 u místně příslušné okresní správy sociálního zabezpečení, Pražské správy sociálního zabezpečení či Městské správy sociálního zabezpečení Brno (OSSZ/PSSZ/MSSZ), posunuje se termín podání přehledu na 1. srpna 2011.

Dále je možné podat přehled do jednoho měsíce po uplynutí lhůty, kterou byla finančním úřadem prodloužena lhůta pro odevzdání daňového přiznání. Finanční úřad může na žádost plátce daně, jeho daňového poradce, či z vlastního podnětu lhůtu pro podání přiznání prodloužit, zpravidla nejdéle o tři měsíce. Pouze v odůvodněných případech (například jsou-li součástí příjmů i příjmy zdaňované v zahraničí), může být lhůta prodloužena až o deset měsíců. V případě, že OSVČ není povinna podávat daňové přiznání, musí přehled podat nejpozději do pondělí 1. srpna 2011.
Tiskopis Přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2010 a podrobný návod k vyplnění jsou k dispozici na jednotlivých OSSZ/PSSZ/MSSZ a na webových stránkách ČSSZ na adrese: http://www.cssz.cz/cz/tiskopisy/osvc.htm. Návod obsahuje základní informace o platné právní úpravě a jeho součástí jsou tiskopisy „Potvrzení o době trvání zaměstnání za rok 2010“ a „Potvrzení o studiu“. Obsahuje také Podrobný přehled důvodů výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti, které je či není potřeba ČSSZ dokládat.
ČSSZ umožňuje také podávat přehled elektronicky přes Portál veřejné správy (PVS): http://www.cssz.cz/cz/e-podani/druhy-e-podani/e-podani-prehledu-o-prijmech-a-vydajich-osvc-za-rok-2010/ Přehled lze podat i do datové schránky příslušné správy sociálního zabezpečení.

Samostatná výdělečná činnost (SVČ) se dělí na hlavní a vedlejší. Zda OSVČ vykonává hlavní či vedlejší SVČ má vliv na povinnost platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění, doplatek pojistného. OSVČ vykonávající hlavní SVČ platí zálohy na pojistné na důchodové pojištění vždy, tedy i když jsou ve ztrátě. OSVČ vykonávající vedlejší SVČ vzniká povinnost platit pojistné a následně i zálohy v případě, že její příjmy po odpočtu výdajů činily v roce 2010 alespoň 56 901 Kč. Tato rozhodná částka je stanovena pro výkon činnosti po dobu 12 kalendářních měsíců. Z ní se odečte 1/12 za každý kalendářní měsíc, ve kterém OSVČ nevykonávala vedlejší činnost, měla nárok na výplatu nemocenského nebo PPM z nemocenského pojištění OSVČ.

Pokud chce být OSVČ považována za OSVČ vykonávající SVČ vedlejší, musí vždy oznámit zákonný důvod (důvody) příslušné OSSZ/PSSZ/MSSZ, a to nejpozději spolu s Přehledem o příjmech a výdajích za rok 2010, pokud skutečnost již neoznámila dříve. Doložení se nevyžaduje v případech, kdy potřebné údaje má OSSZ nebo ČSSZ ve své evidenci nebo má možnost si je obstarat v elektronické podobě. Jestliže ČSSZ nemá skutečnosti o výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti ve své evidenci, je OSVČ povinna tento důvod (důvody) doložit, a to nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl přehled podán. Pokud OSVČ povinně dokládané důvody vedlejší SVČ nejpozději do této lhůty nedoloží, bude její činnost v roce 2010 považována za hlavní, neboť k pozdějšímu doložení těchto důvodů nelze přihlédnout.

Od 1. 1. 2011 je OSVČ vykonávající vedlejší činnost a účastná nemocenského pojištění, považována za OSVČ vykonávající hlavní činnost a je tedy povinna platit zálohy na pojistné.
OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost bude v měsíci podání Přehledu za rok 2010 a následující měsíce platit minimálně 1 807 Kč. Pro OSVČ vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost bude minimální záloha na pojistné na důchodové pojištění v měsíci podání Přehledu za rok 2010 a následující měsíce činit 723 Kč. Tento podnikatel bude v roce 2011 povinen platit zálohy na pojistné, pokud se přihlásí k účasti na pojištění na rok 2011 nebo pokud jeho příjem po odpočtu výdajů byl v roce 2010 alespoň 56 901 Kč (výkon činnosti po 12 kalendářních měsíců).
Minimální měsíční vyměřovací základ v měsíci podání Přehledu za rok 2010 činí 6 185 Kč pro OSVČ vykonávající hlavní SVČ, pro OSVČ vykonávající vedlejší SVČ pak 2 474 Kč.
OSVČ si od 1. 1. 2011 určuje měsíční vyměřovací základ pro zálohu na důchodové pojištění. Měsíční vyměřovací základ nemůže být nižší než 50 % průměrného daňového základu dosaženého v předchozím kalendářním roce, nejméně však ve výši stanoveného minima a nemůže být vyšší než 1/12 maximálního vyměřovacího základu.
Maximální vyměřovací základ za rok 2010 pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti činí částka ve výši 72násobku průměrné mzdy, tj. 1 707 048 Kč.
OSVČ může platit zálohy na delší než měsíční období, ale vždy jen do budoucna a nejdéle do konce kalendářního roku. Platbu záloh na pojistné do budoucna musí OSVČ oznámit příslušné správě sociálního zabezpečení. Uvede, za které měsíce a jakou částku za jednotlivé měsíce platí. V praxi to také znamená, že nebude již možné pro rok 2011 použít přeplatek na úhradu záloh až do června následujícího roku, jako tomu bylo nyní, ale nejdéle do prosince 2011.
Účast na nemocenském pojištění u OSVČ zůstává nadále dobrovolná. Pojistné na nemocenské pojištění se neplatí společně se zálohou na důchodové pojištění a na výši pojistného nemá vliv příjem dosažený v předcházejícím kalendářním roce. Splatnost pojistného na nemocenské pojištění je od 1. do 20. dne následujícího měsíce.
Od 1. 1. 2011 se změnila sazba pojistného na nemocenské pojištění OSVČ, a to z 1,4 % na 2,3 %. Z tohoto důvodu se zvyšuje minimální platba pojistného na nemocenské pojištění, přestože minimální měsíční základ zůstává nezměněn. Od měsíce ledna 2011 je stanovena minimální platba ve výši 92 Kč (v roce 2010 to byla částka 56 Kč). Pokud si OSVČ nezvýšila platbu pojistného na nemocenské pojištění nejpozději do 21. 2. 2011, kdy bylo splatné pojistné za měsíc leden 2011, alespoň na částku 92 Kč, zanikne jí účast na nemocenském pojištění dnem 1. 1. 2011.
Pokud OSVČ nepodá přehled včas nebo vůbec, může jí za to OSSZ uložit pokutu až 20 000 Kč nebo - při opětovném nesplnění povinnosti - až 100 000 Kč. Doplatek na pojistném musí OSVČ zaplatit nejpozději do 8 dnů ode dne, kdy byl nebo měl být podán přehled za předchozí kalendářní rok. Pokud OSVČ nezaplatí pojistné ve stanovené lhůtě, nebo ho zaplatí v nižší výši, než měla, vzniká jí povinnost platit penále. Sazba penále za každý kalendářní den, ve kterém dluh na pojistném trvá, činí 0,05 %. Penále se platí ode dne následujícího po dni splatnosti pojistného do dne úhrady dluhu včetně tohoto dne. Penále ze záloh se naposledy platí za den, ve kterém byl nebo měl být podán přehled (pokud nebyla záloha uhrazena dříve).

Labels:


2.21.2011

Změna termínu pro podání daňového přiznání

4. 2. 2011

Od 1. 1. 2011 s účinností daňového řádu dochází u některých daňových přiznání, hlášení nebo vyúčtování k posunu termínu pro jejich podání.

Tato změna vychází z ustanovení daňového řádu týkajícího se počítání lhůt stanovených podle týdnů, měsíců a let. Lhůta nově běží až ode dne následujícího po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek.
Uvedená změna se netýká lhůt počítaných na dny, což je např. lhůta pro podání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty, či lhůt, které jsou pevně stanoveny zákonem!

Nová úprava pozitivně ovlivní termín k podání přiznání k dani z příjmů, a to včetně termínu její splatnosti. Poslední možnost k včasnému podání přiznání a zároveň i splatnost daně se posouvají o jeden den z posledního březnového dne na 1. 4. 2011.

Totéž platí i pro ty, kteří mají termín k podání přiznání posunutý z důvodů, že jim daňové přiznání zpracovává a podává daňový poradce nebo mají zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem. Tito poplatníci musí podat přiznání k dani z příjmů a daň zaplatit až do 1. 7. 2011, namísto 30. 6., jak tomu bylo doposud.

Změna se zároveň dotkne vyúčtování daně z příjmů vybírané srážkou, které je nutné podat do 1. 5. 2011 (namísto 30. 4. 2011), a vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti, které je nutné podat do 1. 3. 2011 (nikoliv do 28. 2. 2011).

Labels:


Doplňující informace k vyúčtování a k žádostem o daňové bonusy

Termín pro podání:

Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti za zdaňovací období 2010 se podává podle § 38j odst. 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“zákon“), kde je uvedeno, že plátce daně je povinen podat vyúčtování do dvou měsíců po uplynutí kalendářního roku, pokud plátce daně podá vyúčtování elektronicky, je lhůta pro podání do 20.března. V této souvislosti je však nutno vzít v úvahu počítání času podle § 33 odst.1 zákona č. 280/2009 Sb. Odkaz na externí web, daňový řád (dále jen „daňový řád“), který stanoví, že lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, a končí uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na jeho poslední den.

Pro názornost lze uvést následující příklad: pokud se vyúčtování podává do dvou měsíců po uplynutí kalendářního roku tj. za zdaňovací období 2010 do 28.2.2011 nastane rozhodná skutečnost, kterou je v případě plátce daně - konec zdaňovacího období. Počátek lhůty počíná běžet následující den, tedy 1.1.2011. Lhůta končí dnem, který se číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh této lhůty. Nově je tak posledním dnem lhůty pro podání vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních 1. 3. a nikoliv 28.2.

Stejný princip se uplatní u termínu pro podání vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně.

Posun lhůty pro podání se však nevztahuje na podání elektronická podle § 38j odst. 5 zákona, kde je pevně stanovené datum.

Dodatečné vyúčtování:

Za zdaňovací období roku 2009 a předcházející zdaňovací období nelze podat dodatečné vyúčtování, tzn. poprvé lze podat dodatečné vyúčtování ( pozn. ale i opravné řádné a opravné dodatečné) ke zdaňovacímu období 2010

Doplňující údaje k vyplnění tiskopisu vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti:

  • Sl. 4 vyúčtování – v případě, že plátce daně provádí opravy ročního zúčtování záloh za rok 2009 v průběhu zdaňovacího období 2010, platí pravidlo uvedené v pokynech v poznámce pod sloupcem 5, tzn. opravu zohlední v původním měsíci výplaty přeplatku z ročního zúčtování
  • Přeplatky z ročního zúčtování ve sloupci 4 již plátce nerozepisuje podle toho jak je umořoval proti sraženým zálohám, ale v měsíci jejich výplaty poplatníkům (zaměstnancům) uvede ve sloupci 4 celou částku
  • Hodnota ve sl. 8 a 9 může být i záporná (viz. pokyny k vyúčtování)
  • Řádek 10 části II. – v případě, že plátce vykáže na řádku 10 přeplatek (kladná částka), je možné o vratitelný přeplatek požádat příslušného správce daně formou žádosti, a to bez ohledu na skutečnost, že přeplatek na dani vznikl z titulu daňových bonusů (žádost podle § 155 odst. 2 daňového řádu) – poznámka: již není nutné přikládat k vyúčtování „žádosti o daňové bonusy“, jak tomu bylo dosud. V případě, že plátce požaduje převést přeplatek na úhradu nedoplatku na jiné dani u téhož správce daně, nepodává žádost vůbec, správce daně tak učiní z úřední povinnosti (podle § 154 odst.2 daňového řádu)
  • V textu přílohy č. 3 a přílohy č. 4 je uvedeno, že do těchto tiskopisů se uvádějí „opravy provedené v běžném zdaňovacím období“, tím se rozumí všechny opravy, které plátce provede do podání řádného vyúčtování
  • Uvedené přílohy se vyplňují vždy, když plátce daně provede opravy na záloze, na dani či na daňovém bonusu, tj. opravy podle § 38i zákona (bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o opravy za běžné zdaňovací období ve sloupcích 1-5, či předcházející roky ve sloupcích 6 a 7 vyúčtování), a to při podání jak řádného, tak dodatečného vyúčtování

Doplňující údaje k žádostem o daňové bonusy (žádost podle § 35d odst. 5 a 9 zákona):

§ 154 daňového řádu

(1) Přeplatek je částka, o kterou úhrn plateb a vratek na kreditní straně osobního daňového účtu převyšuje úhrn předpisů a odpisů na debetní straně osobního daňového účtu.

(2) Správce daně převede přeplatek na úhradu případného nedoplatku téhož daňového subjektu na jiném osobním daňovém účtu, popřípadě na úhradu nedoplatku podle odstavce 4. Není-li takového nedoplatku, stává se přeplatek vratitelným přeplatkem a zůstává jako platba na dosud neuhrazenou daň na osobním daňovém účtu, na kterém je evidován. Pokud existuje odůvodněný předpoklad, že dojde do 10 dnů ode dne, kdy má být přeplatek na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu použit, ke vzniku povinnosti uhradit daň na stejném osobním daňovém účtu, přeplatek se na úhradu nedoplatku na jiném osobním daňovém účtu nepoužije.

(3) Jsou-li nedoplatky evidovány na více osobních daňových účtech, upřednostní správce daně při převodu přeplatku na jiný osobní daňový účet úhradu nákladů řízení a zbylý přeplatek použije na úhradu nedoplatků postupně podle jednotlivých skupin uvedených v § 152 odst. 1 bez ohledu na to, na jakém osobním daňovém účtu se nacházejí.

(4) Přeplatek se použije i na úhradu nedoplatku téhož daňového subjektu u jiného správce daně, u něhož je nedoplatek evidován, vyžádá-li si ho správce daně tak, aby žádost došla správci daně, u něhož je evidován přeplatek, ještě před vystavením příkazu k jeho vrácení, nejpozději však do dne, kdy uplyne lhůta stanovená pro jeho vrácení. K žádosti se připojí výkaz nedoplatků, které mají být přeplatkem uhrazeny; pokud se požadavek uplatní prostřednictvím propojených informačních systémů, stačí předložit výkaz nedoplatků dodatečně do 30 dnů od uplatnění požadavku na úhradu nedoplatků prostřednictvím těchto systémů. Žádosti se vyhoví i v případě, že přeplatek vznikne do 30 dnů ode dne vyžádání. Bylo-li správci daně doručeno více žádostí, provede se úhrada v pořadí, v jakém správci daně žádosti došly. Úhrada nedoplatků evidovaných u správce daně, u něhož je evidován přeplatek, má přednost.

(5) O převedení přeplatku podle odstavců 2 a 4, jehož výše přesahuje částku 1 000 Kč, se daňový subjekt vyrozumí. Za den úhrady nedoplatku převodem přeplatku se považuje den, který následuje po dni vzniku přeplatku, pokud tento nastal po dni vzniku nedoplatku; jinak den vzniku nedoplatku.

§ 155 daňového řádu

(1) Daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně, u něhož má vratitelný přeplatek, o použití tohoto přeplatku na úhradu nedoplatku, který má u jiného správce daně, nebo na úhradu nedoplatku jiného daňového subjektu u téhož nebo jiného správce daně. Je-li této žádosti vyhověno, považuje se za den úhrady nedoplatku den, kdy došla žádost správci daně.

(2) Správce daně vrátí daňovému subjektu vratitelný přeplatek na základě žádosti daňového subjektu o vrácení vratitelného přeplatku, nebo pokud tak stanoví zákon. Správce daně vratitelný přeplatek nižší než 100 Kč daňovému subjektu vrátí jen ve výjimečných případech tak, aby byla zajištěna zásada hospodárnosti.

(3) Pokud v době podání žádosti o vrácení vratitelného přeplatku dosahuje vratitelný přeplatek nejméně částku 100 Kč, poukáže jej správce daně do 30 dnů ode dne obdržení žádosti podle odstavce 2, v opačném případě žádosti vyhoví, pouze pokud vratitelný přeplatek této částky dosáhne do 60 dnů ode dne podání žádosti; lhůta pro jeho vrácení počíná běžet až ode dne následujícího po dosažení této částky. Je-li daňový subjekt u správce daně registrován, je povinen určit k vrácení přeplatku jeden z účtů u poskytovatelů platebních služeb uvedených v registraci.

(4) Proti rozhodnutí správce daně o žádosti podle odstavců 1 a 2 se lze odvolat do 15 dnů ode dne jeho doručení. Vyhoví-li správce daně v plném rozsahu této žádosti, rozhodnutí daňovému subjektu neoznamuje, pokud o to není v žádosti výslovně požádán. Za den vydání rozhodnutí o žádosti, které bylo v plném rozsahu vyhověno, a současně za den jeho oznámení daňovému subjektu se považuje den, který následuje po dni doručení žádosti správci daně; proti tomuto rozhodnutí nelze uplatnit opravné prostředky.

(5) Je-li poukazován správcem daně vratitelný přeplatek na žádost po lhůtě stanovené v odstavci 3 nebo po lhůtě stanovené zákonem pro vrácení vratitelného přeplatku, který se vrací bez žádosti, náleží daňovému subjektu úrok z vratitelného přeplatku, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Tento úrok daňovému subjektu náleží ode dne následujícího po dni, ve kterém uplynula stanovená lhůta pro vrácení vratitelného přeplatku, do dne jeho poukázání daňovému subjektu. Úrok se nepřizná, nepřesahuje-li 100 Kč. O výši úroku rozhodne správce daně bezodkladně po vrácení tohoto přeplatku.

(6) Za den poukázání vratitelného přeplatku se považuje den, kdy došlo k jeho odepsání z účtu správce daně. Vratitelný přeplatek poukazuje správce daně v české měně ve výši, v jaké byl evidován, a to bezhotovostním převodem na účet vedený u poskytovatele platebních služeb nebo poštovním poukazem; v případě bezhotovostního převodu na účet vedený u poskytovatele platebních služeb mimo území států Evropské unie hradí náklady převodu daňový subjekt.

(7) Nepožádá-li daňový subjekt o vrácení vratitelného přeplatku do 6 let od konce roku, ve kterém přeplatek vznikl, přeplatek zaniká a stává se příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správce daně, který o něm evidoval.

Labels:


Pokyn Generálního finančního ředitelství GFŘ-D-2

K vyjasnění pochybností a sjednocení postupu při výpočtu daně z příjmů
právnických osob a vyplnění tiskopisu daňového přiznání za zdaňovací období,
které započalo v roce 2010, u poplatníků, kteří v průběhu zdaňovacího, resp.
účetního období, odpisují majetek metodou komponentního odpisování

Pro zajištění správného stanovení základu daně z příjmů a vyplnění tiskopisu
daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob u poplatníků, kteří v průběhu
zdaňovacího, resp. účetního období, které započalo v roce 2010, odpisují majetek metodou
komponentního odpisování podle Vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádí některá
ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní
jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví (dále jen
„Vyhláška“), vydává Generální finanční ředitelství následující pokyn:
Zákonem č. 346/2010 Sb., kterým byla provedena novela zákona č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), je
s účinností od 1.1.2010 v § 23 odst. 2 písm. a) stanoven postup pro zjištění základu daně
u poplatníků, kteří odpisují majetek metodou komponentního odpisování podle § 56a
Vyhlášky. Ustanovení § 23 odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů nově stanovuje, že pro
zjištění základu daně u poplatníků, kteří odpisují majetek metodou komponentního odpisování
podle právních předpisů upravujících účetnictví, se vychází z výsledku hospodaření bez vlivu
této účetní metody odpisování.

Pro stanovení daňové povinnosti a vyplnění tiskopisu daňového přiznání bude
realizován tento postup:
Na řádku č. 10 přiznání k dani z příjmů právnických osob (dále jen „tiskopis
přiznání“) bude uveden výsledek hospodaření vykázaný ve výkazu zisku a ztrát tak, jak jej
definuje poučení k tiskopisu.
Tento výsledek hospodaření se bude dále upravovat ve smyslu ustanovení § 23 odst. 2
zákona o daních z příjmů formou korekcí na dalších řádcích tiskopisu přiznání.

Odpisy
Na řádcích č. 50 a č. 150 budou zachyceny rozdíly mezi veškerými účetními a
veškerými daňovými odpisy v jedné částce. Poplatník pak následně bude muset doložit a
prokázat, z jakých částek se celková položka skládá.

Další náklady související s majetkem odpisovaným metodou
komponentního odpisování
Jedná se ve smyslu účetních předpisů zejména o částky související s vyřazením
komponenty, pořízením nové komponenty a o částky dalších položek, které ve smyslu zákona
o daních z příjmů mají charakter daňových nákladů.
Pokud zákon o daních z příjmů uznává jako daňový výdaj (náklad) ostatní částky,
které však v souvislosti s metodou komponentního odpisování nejsou účetním nákladem ve
smyslu účetních předpisů, tzn. nejsou součástí výsledku hospodaření uvedeném na ř. 10
tiskopisu přiznání, budou uvedeny na ř. 160 tiskopisu přiznání. Na druhou stranu, pokud např.
při výměně komponenty vznikne v účetnictví náklad (např. zůstatková cena), který zákon o
daních z příjmů neuznává za daňový výdaj (náklad), je nutno jej uvést na ř. 40 tiskopisu
přiznání.

Prodej komponenty
V případě prodeje komponenty nebo aktivace zásob z vyřazených komponent
v průběhu doby odpisování majetku jako celku bude zahrnut celý výnos do účetních výnosů a
tímto způsobem bude zahrnut rovněž do výsledku hospodaření zachyceného na ř. 10 tiskopisu
přiznání, resp. do základu daně.
Na řádcích 40, 50, 150 a 160 tiskopisu přiznání se uvádí souhrnné údaje a není nutné
u jednotlivých řádků uvádět samostatné údaje za jednotlivé majetky, u kterých bude
uplatňována metoda komponentního odpisování.

Upozornění:
Postup uvedený v tomto sdělení se nevztahuje na účetní jednotky (daňové subjekty),
které účtují a sestavují účetní závěrku podle mezinárodních účetních standardů.

Labels:


2.04.2011

Pokyn GFŘ-D-1: Stanovení jednotných kurzů za zdaňovací období 2010 podle § 38 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění

Poplatníci, kteří nevedou účetnictví, použijí pro přepočet cizí měny jednotný kurz stanovený podle § 38 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění.

Pro přepočet cizích měn neuváděných v kurzovním lístku se použije přepočet přes třetí měnu, kterou si mezi sebou poplatníci dohodnou, případně lze využít služeb znalců se specializací na devizovou problematiku.

Stanovený jednotný kurz měn uváděných v kurzovním lístku ČNB:

země měna množství kód jednotný kurz
Austrálie dolar 1 AUD 17,58
Brazílie real 1 BRL 10,9
Bulharsko lev 1 BGN 12,92
Čína renminbi 1 CNY 2,84
Dánsko koruna 1 DKK 3,39
EMU euro 1 EUR 25,27
Estonsko koruna 1 EEK 1,62
Filipíny peso 100 PHP 42,55
Hongkong dolar 1 HKD 2,47
Chorvatsko kuna 1 HRK 3,46
Indie rupie 100 INR 42
Indonesie rupie 1000 IDR 2,11
Japonsko jen 100 JPY 21,99
Jihoafrická rep. rand 1 ZAR 2,62
Jižní Korea won 100 KRW 1,65
Kanada dolar 1 CAD 18,52
Litva litas 1 LTL 7,32
Lotyšsko lat 1 LVL 35,64
Maďarsko forint 100 HUF 9,15
Malajsie ringgit 1 MYR 5,97
Mexiko peso 1 MXN 1,51
MMF SDR 1 XDR 29,19
Norsko koruna 1 NOK 3,16
Nový Zéland dolar 1 NZD 13,79
Polsko zlotý 1 PLN 6,31
Rumunsko nové leu 1 RON 6
Rusko rubl 100 RUB 62,93
Singapur dolar 1 SGD 14,1
Švédsko koruna 1 SEK 2,66
Švýcarsko frank 1 CHF 18,48
Thajsko baht 100 THB 60,56
Turecko nová lira 1 TRY 12,64
USA dolar 1 USD 19,17
Velká Británie libra 1 GBP 29,54

Labels:


Sdělení Generálního finančního ředitelství k aplikaci ustanovení Čl. I bodu 2 a Čl. II bodu 2 zákona č. 402/2010 Sb.

  1. Právní úprava

    Zákonem č. 402/2010 Sb.odkaz na externí web, kterým byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (dále jen „zákon č. 402/2010 Sb.“), byl s účinností od 1. ledna 2011 zaveden odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření (dále jen „odvod“). Předmětem odvodu je elektřina vyrobená ze slunečního záření v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v zařízení uvedeném do provozu v letech 2009 a 2010. Od odvodu je osvobozena elektřina vyrobená ze slunečního záření ve výrobně elektřiny s instalovaným výkonem výrobny do 30 kW, která je umístěna na střešní konstrukci nebo obvodové zdi jedné budovy spojené se zemí pevným základem evidované v katastru nemovitostí. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny ze slunečního záření (dále jen „poplatník“). Plátcem odvodu je provozovatel přenosové soustavy, resp. provozovatel regionální distribuční soustavy (dále jen „plátce“), který je povinen odvod provést z částek hrazených výrobci formou výkupní ceny nebo zeleného bonusu.

  2. Poplatník odvodu - výrobce

    Poplatník odvodu bude i po účinnosti zákona č. 402/2010 Sb. vystavovat doklady na výkupní cenu, resp. zelený bonus, obdobně jako do konce roku 2010. Z legislativy upravující odvod nevyplývá povinnost na dokladech uvádět další údaje. Případná povinnost uvádět na dokladech další údaje může nicméně vyplývat ze smluvních podmínek upravujících vztahy mezi plátcem a poplatníkem.

    Příslušná částka za výkupní cenu nebo zelený bonus bude na dokladu vystaveném poplatníkem uváděna i nadále v hrubé výši, tj. ve výši nesnížené o odvod. Výpočet výše odvodu, jeho sražení a odvedení je povinností plátce.

    Sražená částka odvodu je pro poplatníka, který vede účetnictví daňově uznatelným nákladem podle § 24 odst. 2 písm. p) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších předpisů, a to v období, do něhož v souladu s předpisy upravujícími daně z příjmů spadá příjem (výnos) z prodeje elektřiny, resp. ze zeleného bonusu, který je předmětem odvodu.

    Pro řádné splnění zákonné povinnosti odvodu plátcem je nezbytná součinnost poplatníka s plátcem, tzn,, že poplatník plátci ve vlastním zájmu poskytne bez zbytečných odkladů informace, prokazující, že elektřina vyrobená poplatníkem není předmětem odvodu (v návaznosti na datum uvedení zařízení do provozu) nebo že se na ni vztahuje osvobození (v návaznosti na výkon a umístění zařízení).

  3. Plátce odvodu - distributor

    Plátce provede srážku odvodu podle § 7a a násl. zákona č. 402/2010 Sb. Základem odvodu podle § 7c cit. zákona jsou částky fakturované poplatníkem plátci bez DPH v předmětném odvodovém období. O částku odvodu bude snížena úhrada poplatníkovi.

    Plátce je povinen odvod ze základu odvodu provést do 25 dnů po skončení odvodového období (tj. kalendářního měsíce), ve kterém v souladu s platnými účetními předpisy o základu odvodu účtoval. Ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu.

    Pro zaokrouhlení odvodu se uplatní § 146 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád v platném znění (dále jen „daňový řád“) s tím, že základ odvodu a odvod bude stanoven odděleně za každý jednotlivý doklad.

    V případě, že poplatník údaje prokazující nárok na osvobození od odvodu, resp. skutečnost, že elektřina není předmětem odvodu, poskytne plátci až následně poté, co byl z platby odvod plátcem sražen a odveden, bude nutné postupovat v souladu s příslušnými ustanoveními daňového řádu.

    Plátce splní svoji povinnost podávat vyúčtování doručením tiskopisu Vyúčtování odvodu z elektřiny ze slunečního záření MFin 5537 – vzor č.1 místně příslušnému správci daně.

Labels: ,


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Subscribe to Posts [Atom]