Při kontrole velkého daňového subjektu zabývajícího se výrobou automobilových dílů a součástek bylo zjištěno, že daňový subjekt zaúčtoval v prosinci roku 2006 na jednotlivé analytické účty (účtové skupiny 549) do výdajů (nákladů) manka zjištěná inventarizací majetku k 29. 12. 2006. Jednalo se o manka na materiálových zásobách, na polotovarech, a na hotových výrobcích. Tyto výdaje (náklady) daňový subjekt označil z pohledu daně z příjmů právnických osob jako nedaňové jejich uvedením na řádek 40 daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2006.
Správce daně dále v průběhu kontroly ověřil, že ztráta majetku (manka) byla zjištěna inventurou, a že daňový subjekt v návaznosti na tato zjištěná manka neprovedl žádný z úkonů, který je se zjištěním manka obvykle spojen, tj. nevyvodil odpovědnost vůči pracovníkům hmotně odpovědným za zásoby (neúčtoval o předpisu náhrad manka) ani nepřijal jiná opatření k zamezení podobných inventurních rozdílů. Označení předmětného manka jako nedaňového výdaje (nákladu) posoudil správce daně tak, že se jedná o manka nad normu přirozených úbytků zásob.
Z podkladů pro sestavení daňových přiznání k DPH vyplynulo, že daňový subjekt neodvedl z částek manka DPH, ač tak učinit měl ve smyslu ustanovení §13 odst.4 písm.a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále je ZDPH), protože o majetku vyčísleném jako manko neprokázal, že byl použit pro účely související s uskutečňováním jeho ekonomických činností.
Daňový subjekt svůj postup zdůvodnil tím, že podle jeho názoru je manko ve výši 12,5 mil. Kč nevýznamným zlomkem obratu skladu, a že výši manka a jeho dopady z pohledu DPH nelze posuzovat dle absolutní částky manka, ale naopak je nutno vzít v úvahu podíl na celkovém obratu skladu. V tomto případě se jedná o 3,5 promile.
Dále daňový subjekt konstatoval, že vzhledem k množství a rozmanitosti druhů zboží, které pro svou výrobu potřebuje a skladuje a k množství a objemům každodenních dodávek, je nemožné vést sklad tak, aby nedocházelo k žádným inventarizačním rozdílům, a že výrazná část inventarizačních rozdílů pramení z nesrovnalostí již při dodávkách do skladu. Další příčinou vzniku manka je, dle tvrzení daňového subjektu, zničení či poškození zásob v důsledku chybného nastavení zařízení, na kterém jsou zpracovávány a rovněž tak zničené kusy materiálu, které se znehodnotí při standardním chodu výrobního procesu. Část manka rovněž vzniká z důvodu nekvalitních dodávek.
Tato tvrzení však byla v rozporu se skutečností zachycenou v účetnictví daňového subjektu, protože zničené či poškozené kusy materiálu při výrobě byly průběžně během roku účtovány podle protokolů o zničených a poškozených zásobách a na účty účtové skupiny 549 účtoval daňový subjekt částky pouze dne 29. 12. 2006, a to manka zjištěná při inventarizaci majetku, tj. rozdíly mezi skutečným stavem a stavem účetním, nikoliv průběžně znehodnocované zásoby při výrobě. Tvrzení, že inventurou zjištěné manko je jen nevýznamným zlomkem obratu skladu, je nepřípadné, protože uskutečnění zdanitelného plnění dle ZDPH nelze posuzovat podle výše částky, ale podle toho, zda se o zdanitelné plnění jedná či nikoliv. Dodatečná povinnost odvodu DPH ve výši 1,9 mil. Kč vyčíslené z uvedeného manka pak nepochybně nevýznamnou částkou není. Rovněž tvrzení o nesrovnalostech při dodávkách materiálu nebyla pro posouzení věci relevantní, protože pokud k nim docházelo, měly být řešeny, např.reklamačním řízením a nikoli na úkor daňových povinností.
Daňový subjekt se opětovně několikrát k problematice manka vyjadřoval, zejména ke způsobu jeho vzniku s tím, že se jedná o technologické ztráty vznikající v procesu výroby a tedy s ekonomickou činností související, přičemž tak konal způsobem značně popírajícím základní zásady daňového řízení.
Ke změně právního posouzení celé záležitosti ze strany správce daně nedošlo, byla doměřena daň v částce 1,9 mil. Kč. Daňový subjekt neuplatnil opravné prostředky.

Labels: Daňová kontrola