Výklad pojmu „bytové potřeby“ pro účely uplatnění úroků z úvěrů jako nezdanitelné části základu daně z příjmů fyzických osob (§15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů).

Ministerstvo financí vědomo si skutečnosti, že při aplikaci bytové potřeby uvedené v ustanovení § 15 odst. 3 písm. h) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), mohou vznikat určité interpretační potíže, sděluje následující:Smyslem a cílem právní úpravy daní z příjmů je zvýhodnit takové fyzické osoby, které uspokojují svou potřebu bydlení způsoby uvedenými v § 15 odst. 3 písm. a) až g) zákona o daních z příjmů, přičemž způsob úvěrového financování by neměl být podstatný.S ohledem na smysl a cíl právní úpravy daňových úlev na bytové potřeby lze za bytovou potřebu považovat i splácení úvěrů na splacení následných hypotéčních úvěrů či úvěrů ze stavebního spoření, kterými byly refinancovány předchozí úvěry na finacování bytových potřeb podle § 15 odst. 3 písm. a) až h) zákona o daních z příjmů.