Na základě četných dotazů k aplikaci § 24 odst. 2 písm. j) bodu 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném od 1. 1. 2008 (dále jen „zákon o daních z příjmů“), podle kterého může zaměstnavatel uplatnit v základu daně z příjmů výdaje (náklady) na provoz vlastních vzdělávacích zařízení nebo výdaje (náklady) spojené s odborným rozvojem zaměstnanců a rekvalifikací zaměstnanců zabezpečované jinými subjekty, s výjimkou výdajů (náklad) vynaložených na zvýšení kvalifikace, Ministerstvo financí sděluje:

1. Podle § 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) je mateřská školka od 1. 1. 2005 školou uskutečňující vzdělávání. To znamená, že výdaje (náklady) na vlastní (tzv. firemní) mateřské školy lze uplatňovat podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona o daních z příjmů jako výdaje (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Nepeněžní plnění spočívající v bezplatném použití takové mateřské školky jako vzdělávacího zařízení není však osvobozeno od daně podle § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů, neboť se nejedná o plnění z FKSP, sociálního fondu, nebo ze zisku po zdanění a nebo na vrub daňově neuznatelných výdajů (nákladů) a u zaměstnance se zmíněné plnění posoudí jako zdanitelný příjem ve výši ceny obvyklé.
   
2. Pro uplatnění výdajů (nákladů) spojených s odborným rozvojem zaměstnanců a rekvalifikací zaměstnanců zabezpečované jinými subjekty je rozhodné, zda se v konkrétním případě nejedná o zvyšování kvalifikace. Pojmy „odborný rozvoj“ a „zvýšení kvalifikace“ jsou převzaty ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále je „zákoník práce“), kde jsou definovány v hlavě II části desáté. Pro účely zákona o daních z příjmů je zásadní zejména odlišení pojmů „prohlubování kvalifikace“ a „zvýšení kvalifikace“.
   Prohlubování kvalifikace se v souladu s § 230 odst. 3 zákoníku práce považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat. Naproti tomu čas věnovaný zvyšování kvalifikace je považován za překážku v práci na straně zaměstnance – v tomto případě je zaměstnavatel povinen poskytnout pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu pouze v případech vymezených v § 232 zákoníku práce; přitom náhrada mzdy podle tohoto ustanovení je uznatelným daňovým výdajem podle § 24 odst. 2 písm. p) zákona o daních z příjmů. Dále podle § 231 odst. 3 zákoníku práce je zvyšováním kvalifikace vždy takové vzdělávání, které zvláštní předpis označí za zvyšování kvalifikace.
   Nepeněžní plnění na zvyšování kvalifikace nelze na straně zaměstnavatele uplatnit do výdajů (nákladů) daňových ani podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 zákona o daních z příjmů z důvodu, že tento zákon vylučuje nepeněžní plnění na zvyšování kvalifikace v § 25 odst. 1 písm. h) z výdajů (nákladů) daňových.
   Peněžní plnění na zvyšování kvalifikace je za podmínek daných § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 zákona o daních z příjmů výdajem (nákladem) daňovým.
   
3. U zaměstnance jsou částky vynaložené zaměstnavatelem na prohlubování kvalifikace osvobozeny podle § 6 odst. 9 písm. a) zákona o daních z příjmů a nepeněžní plnění poskytovaná za účelem zvyšování kvalifikace zaměstnanců, které jsou pro zaměstnavatele neuznatelným výdajem (nákladem) podle § 25 odst. 1 písm. h) bodu 2 zákona o daních z příjmů, jsou u zaměstnance osvobozeny podle § 6 odst. 9 písm. d) zákona o daních z příjmů. Přitom zdanitelným příjmem zaměstnance, který se rovněž zahrnuje do vyměřovacích základů pro pojistné na sociální zabezpečení a na všeobecné zdravotní pojištění, je např. mzda, plat nebo odměna za práci při prohlubování kvalifikace a peněžní plnění včetně náhrady mzdy poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnanci při zvyšování kvalifikace.