Daň z příjmů ze závislé činnosti
Správce daně kontrolou účetní evidence za roky 2003 a 2004 zjistil, že slovenský občan podniká na území České republiky od roku 1995. Dle výpisu z obchodního rejstříku vlastní několik živnostenských listů, vydaných v České republice. V ČR si rovněž dle vlastního sdělení pronajal několik kanceláří. Podnikatelskou činnost, která spočívala v provádění stavebních prací, vykonával tento daňový subjekt prostřednictvím svých zaměstnanců. Se společnostmi a fyzickými osobami měl podnikatel sepsány smlouvy o dílo na jednotlivé stavební celky. Pracovalo se podle projektových dokumentací staveb a jednotlivé práce byly zapsány do stavebních deníků. Zaměstnanci podnikatele pracovali pod jeho přímým vedením. Po ukončení stavebního díla se uzavřel stavební deník, ve kterém bylo konstatováno, že stavba byla odevzdána v požadované kvalitě a termínu, a byla vystavena konečná faktura spolu s předávacím protokolem.
Mzdy zaměstnanců, kteří vykonávali stavební práce na území České republiky byly přefakturovány do nákladů stálé provozovny, která podnikateli vznikla na našem území již v roce 1995. Za příjmy ze zdrojů na území České republiky se dle § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/92 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o daních z příjmů), považují příjmy ze závislé činnosti, která je vykonávána na území České republiky.
Dle vlastního sdělení podnikatele v průběhu daňového řízení, on sám svým zaměstnancům zadával práci, řídil je i kontroloval. Uvedení zaměstnanci používali nářadí, stroje, pracovní pomůcky i pracovní oděvy, které jim zabezpečoval zaměstnavatel. Z výše uvedeného lze dovodit, že se jednalo o příjmy ze závislé činnosti dle § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů, jelikož zaměstnanci při výkonu práce byli povinni dbát příkazů plátce.
V návaznosti na ustanovení § 6 a 22 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů a čl. 15 Smlouvy o zamezení dvojího zdanění uzavřené mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, měla být daň z příjmů ze závislé činnosti ze zdrojů na území České republiky přiznána a odváděna v České republice, protože stavební práce byly vykonávány na území České republiky a mzdy byly účtovány k tíži stálé provozovny, která plátci vznikla v roce 1995.
Dle § 38k odst. 4 a 5 byl plátce daně povinen srazit zálohu na daň ze závislé činnosti a funkčních požitků dle ustanovení § 38h odst. 2 zákona o daních z příjmů. Vzhledem ke skutečnosti, že zaměstnanci plátce nepodepsali v České republice prohlášení, byla v rámci daňové kontroly doměřena záloha na daň ze závislé činnosti.
Plátce neodvedl zálohy na daň ze závislé činnosti za roky 2003 a 2004 v celkové výši přes jeden milión korun.

Případ č. 1 – daň z příjmů fyzických osob
Předmětem podnikání daňového subjektu byla stavební činnost – výroba a montáž lodžií. Daňový subjekt byl plátce daně z přidané hodnoty a vedl daňovou evidenci. Ke dni 29. prosince 2004 daňový subjekt ukončil podnikatelskou činnost a provedl úpravy základu daně podle § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro rok 2004 (dále jen zákon o daních z příjmů). Za zdaňovací období roku 2004 poté podal daňový subjekt dodatečné daňové přiznání, ve kterém uplatnil jako položku snižující základ daně závazky v částce několika miliónu korun.
Daňová kontrola byla zaměřena na ověření správnosti vykázaného základu daně a daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 a úpravy základu daně v souvislosti s ukončením podnikatelské činnosti.
V průběhu daňové kontroly bylo zjištěno, že částka několika miliónů korun byla uplatněna na základě tří faktur panamské společnosti. Předmětem faktur byly služby poskytnuté na území Polska v měsících květnu až červenci 2004 (jednalo se o reklamu – tisk letáků a jejich distribuci do poštovních schránek v Polsku, výroba internetových stránek v Polsku, CD prezentace, průzkum trhu v Polsku). Daňový subjekt byl správcem daně vyzván, aby vysvětlil, proč výše uvedené faktury neuplatnil již v řádném daňovém přiznání, ale teprve až v dodatečném daňovém přiznání. Dále byl daňový subjekt vyzván, aby vysvětlil, jak fakturované služby probíhaly, s kým bylo jednáno, jak probíhala distribuce, kdo dohlížel na uskutečnění zakázky a rovněž k prokázání, jak tyto závazky souvisely s dosažením vykazovaných příjmů v době ukončení podnikatelské činnosti. Daňový subjekt uvedl, že příjmy plynoucí z reklamy realizovala právnická osoba, kterou daňový subjekt založil v Polsku v roce 2004. Z důvodu, že v době sjednání a provádění služeb právnická osoba ještě neexistovala, byly faktury vystaveny na jméno fyzické osoby. Případný efekt z reklamy by měla polská právnická osoba. S ohledem na skutečnost, že bylo správcem daně zjištěno, že výdaje za reklamu nebyly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů daňového subjektu, nebylo možné podle ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, aby daňový subjekt dodatečně snížil základ daně o částku několika miliónu korun.
Kontrolou bylo dále zjištěno, že daňový subjekt rovněž nesprávně upravil podle ustanovení § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 zákona o daních z příjmů ke dni ukončení podnikatelské činnosti rozdíl mezi příjmy a výdaji o výši pohledávek a závazků z titulu nárokované a odvedené DPH ke dni uskutečnění zdanitelného plnění a o částku nadměrného odpočtu ve vazbě na skutečnost, že až do doby ukončení podnikatelské činnosti byl daňový subjekt plátcem DPH. Rovněž bylo zjištěno porušení § 25 odst. 1 písm. u) zákona o daních z příjmů, kdy daňový subjekt uplatnil do daňových výdajů i výdaje za soukromé telefonní hovory, a porušení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, když daňový subjekt neprokázal oprávněnost zahrnutí zálohy na pořízení nábytku do daňových výdajů.
Je nezbytné uvést, že správce daně v souladu s ustanovení § 16 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, přihlédl při dodatečném stanovení daně ke skutečnosti, že daňový subjekt nesprávně zvýšil v souvislosti s ukončením podnikatelské činnosti základ daně o hodnotu peněžních prostředků v pokladně a na běžném účtu ke dni 31. prosince 2004 a o zůstatkovou cenu hmotného majetku ke dni 31. prosince 2004. Proto byl správcem daně základ daně snížen o částku několika set tisíc korun.
Na základě provedené daňové kontroly za zdaňovací období roku 2004 byl základ daně zvýšen o celkovou částku několika miliónu korun, snížena vykazovaná ztráta o částku několika set tisíc korun a byla doměřena daň řádově ve výši několika miliónu korun.
Současný stav případu: Platební výměry jsou pravomocné.

Případ č. 2 – daň z příjmů právnických osob
Daňová kontrola za zdaňovací období roku 2005 byla u daňového subjektu „Z“ zahájena na základě poznatků o velké výši uplatňování nadměrných odpočtů DPH za služby (stavební práce) a rovněž i velkém meziročním nárůstu čistého obratu.
V roce 2005 získal daňový subjekt „Z“ mimořádnou zakázku na odstranění škod ze živelné události, když objem zakázky představoval částku několik miliónů korun. Smlouva o dílo byla podepsána v měsíci srpnu 2005 s termínem dokončení v říjnu 2005.
Kontrolou účetních dokladů správce daně zjistil, že daňový subjekt „Z“ si na část prací k odstranění škod ze živelné události nasmlouval několik subdodavatelů. Ve dvou případech se jednalo o firmy, které založili cizí státní příslušníci. Obě firmy měly v obchodním rejstříku zapsáno sídlo v Praze a dle informací od dožádaného správce daně jsou nekontaktní, nepodávají daňová přiznání a ve svém sídle se nezdržují, veškeré písemnosti jim jsou doručovány veřejnou vyhláškou. Ostatní subdodavatelé byli správci daně známi a jednalo se o firmy se sídlem v územním obvodu správce daně.
Z výsledků kontroly vyplynulo, že daňový subjekt „Z“ neprokázal u výše uvedených zahraničních firem existenci konkrétního plnění, tj. neprokázal provedení pomocných stavebních prací deklarovaným smluvním dodavatelem, když smlouvy o dílo byly podepsány osobami, které neměly na území ČR v době, kdy byly smlouvy podepsány povolen pobyt, resp. (na základě sdělení cizinecké policie) byly z ČR vyhoštěny. Přitom za předmětné subdodavatelské firmy měly s daňovým subjektem „Z“ jednat osoby, kterým vyhoštěné osoby v době, kdy neměly povolen v ČR pobyt, udělovaly v ČR plné moci k jednání. Veškeré platby byly účtovány jako hotovostní, konkrétní vydání peněžních prostředků nebylo ze strany daňového subjektu „Z“ prokázáno, když jako příjemce finanční hotovosti byly na dokladech podepsány vyhoštěné osoby, za které ale se subjektem „Z“ dle jeho tvrzení jednaly osoby pověřené plnou mocí.
Ke kontrole předložené doklady o hotovostních výplatách za subdodavatelské faktury porovnal správce daně s položkovým rozpisem v účetnictví subjektu „Z“ (pokladnou) a zjistil, že ani v jednom případě nesouhlasí příjemce hotovosti ani titul úhrady. V účetnictví společnosti „Z“ jsou pod stejnými čísly dokladů zúčtovány výplaty nepoměrně nižších částek za jiná plnění (většinou v rozmezí desítek korun za nákup drobného materiálu).
Zahraniční firmy nebyly jako subdodavatelé ani vedeny ve stavebním deníku, který si správce daně v průběhu daňové kontroly vyžádal od zadavatele hlavní zakázky, když ostatní subdodavatelé v něm vedeni byli. Daňový subjekt „Z“ následně tuto skutečnost zdůvodňoval tvrzením, že se tak stalo pouhým opomenutím vedoucího pracovníka.
Na základě výše uvedeného byl učiněn závěr, že daňový subjekt „Z“ neprokázal, že tyto náklady jsou daňově účinné. Samotné provedení pomocných stavebních prací nebylo správcem daně v průběhu daňové kontroly zpochybněno, ale správcem daně nebyly náklady na tyto práce vyfakturované jménem zahraničních firem uznány jako daňově účinný náklad, neboť daňový subjekt „Z“ neprokázal provedení těchto prací deklarovanými smluvními dodavateli. Nestačí pouze doložení dokladu o zaplacení prací a smlouvy o dílo, ale je nezbytné prokázat skutečnou realizaci stavebních prací ze strany deklarovaných dodavatelů a v deklarované výši. Kromě toho správce daně má hodnověrným způsobem od státních orgánů (Cizinecké policie ČR) prokázáno, že osoby, které měly subdodavatelské firmy zastupovat, se v dané době nezdržovaly na území ČR.
Na základě výsledků daňové kontroly za předmětné zdaňovací období byl daňový základ správcem daně navýšen o částku několika miliónů korun a daň byla dodatečně vyměřena ve výši více než jednoho miliónu korun.
Současný stav případu: Rozhodnutí o dodatečném stanovení daně je v právní moci a daň byla uhrazena.

Labels: Daně