Daň z příjmů právnických osob
Finanční úřad, oddělení specializovaných kontrol, provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2005 u obchodní společnosti, jejímž předmětem činnosti je výroba kovových obalů a vík a obchodní činnost. V průběhu daňové kontroly správce daně zjistil, že si daňový subjekt uplatnil do daňových nákladů na účet 518 342 částku několika sta tisíců korun na základě faktury přijaté od společnosti se sídlem v Londýně za vyúčtování provize za prodej víček ve Velké Británii a v USA. Správce daně při kontrole využil důkazní prostředky, které soustředil místně příslušný správce daně při kontrole DPH za zdaňovací období prosinec 2005 .
Místně příslušný Finanční úřad vyzval daňový subjekt výzvou podle § 16 odst. 2 písm. c) a § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, aby prokázal co bylo skutečným fakturovaným plněním a jak toto zdanitelné plnění bylo použito k účelům uvedeným v § 72 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V odpovědi na výzvu daňový subjekt uvedl, že mu společnost se sídlem v Londýně zajistila odběr jeho výrobků ve Velké Británii a USA a toto může doložit. Žádný důkazní prostředek ale nepředložil. Finanční úřad proto opětovně daňový subjekt vyzval výzvou podle § 16 odst. 2 písm. c) a § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, k prokázání jeho tvrzení. V příloze k odpovědi na tuto výzvu daňový subjekt doložil seznam dodávek do USA a Velké Británie, které mu měl zprostředkovatel zprostředkovat. K ověření přijetí zprostředkovatelských služeb bylo využito i mezinárodní výměny informací.
Soustředěné důkazní prostředky správce daně zhodnotil v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů a dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal přijetí jím uváděné zprostředkovatelské služby. Správce daně z účetnictví daňového subjektu ověřil, že na seznamu dodávek, které měly být zprostředkovány jsou uvedeni obchodní partneři, se kterými poplatník obchodoval již v předchozích letech. Bývalý ředitel obchodního oddělení, se kterým byla provedena svědecká výpověď, uvedl, že společnost, která měla dodávky zprostředkovat, nezná. Výše provize měla činit 5% z objemu dodávek. Vyfakturovaná částka však odpovídala celoročnímu objemu dodávek uvedených daňovým subjektem, ačkoliv byla provedena fakturace dne 3.10.2005, kdy objem celoročních dodávek ještě nemohl být přesně znám. Ani žádná ze získaných informací, na základě mezinárodní výměny informací, nepotvrdila poskytnutí této služby.
Vzhledem k předloženým důkazním prostředkům, správce daně do protokolu sepsaného s daňovým subjektem konstatoval, že uplatněné náklady – provize za prodej víček, nemohou být uznány jako náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů a byly tedy poplatníkem uplatněny v rozporu s § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
V průběhu daňové kontroly finanční úřad dále zjistil, že si daňový subjekt uplatnil do daňových nákladů na účet 518 343 částku několika sta tisíců korun za část nákladů za rok 2005 spojených s rekvalifikací ochranné známky vyúčtovaných mateřskou společností se sídlem v Itálii na základě dohody o sdílení nákladů.
I v tomto případě využil správce daně při kontrole daně z příjmů právnických osob důkazní prostředky, které soustředil místně příslušný finanční úřad při kontrole DPH za zdaňovací období prosinec 2005 a dále poznatky z vytýkacího řízení, vedeného k daňovému přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2006. Finanční úřad vyzval daňový subjekt v rámci vytýkacího řízení, vedeného k podanému daňovému přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2006, k prokázání předmětu fakturovaného plnění a jak toto plnění použil k účelům uvedeným v § 72 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V odpovědi na výzvu plátce uvedl, že ochrannou známku používá na obalových materiálech a je také umístněna na výrobní hale. Toto své tvrzení ničím neprokázal. Finanční úřad ho tedy vyzval výzvou podle § 16 odst. 2 písm. c) a 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, aby prokázal, co je předmětem ochranné známky a jak toto zdanitelné plnění použil pro účely uvedené v § 72 odst. 2 zákona č. 235/2004., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Daňový subjekt v odpovědi na výzvu uvedl, že se jedná o úhradu ochranné známky používané v rámci Evropské unie a úhrada se vztahovala pouze k roku 2005. Daňový subjekt pak následně dokládal použití loga výkresovou dokumentací – projektem na karton a fotokopiemi dvou objednávek tisku loga (ochranné známky) na kartony ze dne 14. 6. 2005 a 4. 8. 2005 a fotokopiemi tří druhů katalogů výrobků.
Správce daně vyhodnotil předložené důkazní prostředky v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů a dospěl k závěru, že daňový subjekt deklarované plnění nepřijal. Správce daně ověřil, že daňovým subjektem předložený projekt byl vyhotoven až 9. 2. 2006. Z předložených tří katalogů nebylo zřejmé, kdy byly vydány. Ve dvou katalozích nebyla nalezena žádná zmínka o daňovém subjektu. Třetí předložený katalog sice zmínku o daňovém subjektu obsahoval, ale z kontaktů tam uvedených (telefonních a faxových čísel) bylo zřejmé, že ve formátu tam uvedeném, byly používány do roku 2002. Správce daně rovněž ověřil u dodavatele kartonů tisk loga a na základě předložených objednávek zjistil, že daňový subjekt vystavil na dodavatele kartonů v roce 2005 celkem 13 objednávek (včetně oněch dvou, jež měly být důkazním prostředkem) a u všech bylo uvedeno „normální tisk znaků“, nikoliv „modrý tisk znaků ochranné známky“, jak zřejmě daňový subjekt účelově na dvou předložených objednávkách, uvedl. Důkazní prostředky popsal správce daně v protokolu o ústním jednání s daňovým subjektem, kde konstatoval, že vzhledem k provedenému dokazování, ze kterého vyplynulo, že daňový subjekt ochrannou známku v roce 2005 nevyužíval, nemohou být ani jím uplatněné náklady spojené s rekvalifikací ochranné známky, daňově účinné. Náklad ve výši sta tisíců korun byl daňovým subjektem uplatněn v rozporu s § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
Základ daně z příjmů právnických osob u obchodní společnosti byl správcem daně z důvodu výše uvedených zjištění za zdaňovací období 2005 zvýšen o několik miliónů korun a poplatníkovi byla dodatečně vyměřena daň ve výši sta tisíců korun.

Labels: Daně

# posted by Unknown : 3:20 AM