Daň z příjmů fyzických osob – chybné odpisy
Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů fyzických osob za roky 2004 až 2006 u fyzické osoby s předmětem činnosti ubytovací služby. Daňový subjekt v roce 2004 pořídil nemovitost a provedl na ní rekonstrukci, pro odpisování však použil vstupní cenu podle znaleckého posudku ve výši několika miliónů korun, pořizovací cena byla však menší. Kromě toho nemovitost-penzion zařadil do chybné odpisové skupiny a uplatněné odpisy nekrátil, ačkoliv téměř polovina nemovitosti sloužila k soukromému bydlení. Jen na odpisech tak vznikl značný rozdíl v neoprávněně uplatněných daňových výdajích. V následujícím roce výdaje za provedenou rekonstrukci pak opět chybně uplatnil do daňových výdajů přímo. Správce daně dále zjistil, že poplatník do daňových výdajů zahrnoval soukromé nákupy např. televizory, lednici nebo saunu.
Na základě výše uvedených zjištění finanční úřad poplatníkovi za zdaňovací období 2004-2006 dodatečně zvýšil základ daně o více než milión korun, dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob v částce statisíců korun a zároveň snížil ztrátu o řádově též statisíců korun.

Daň z příjmů právnických osob - zkrácení daně, poplatků a jiné povinné platby
Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů právnických osob u obchodní společnosti, jejímž předmětem činnosti je zprostředkování ošetřovatelek a au-pair pro zahraniční rodiny převážně z Rakouska a Německa.
Se zahraničními zájemci byla uzavírána Smlouva o oboustranné dohodě, ve které byl sjednán poplatek ve výši stovek EUR za zprostředkování ošetřovatelek po dobu jednoho roku. V případě au-pair činil tento poplatek stovky EUR.
V průběhu daňové kontroly správce daně dále zjistil, že společnost se zájemci (ošetřovatelky a au-pair) převážně z České republiky a Slovenska uzavírala Smlouvu o obstarání pobytu, ve které byl sjednán poplatek v celkové výši cca desetitisíců korun za zprostředkování činnosti po dobu jednoho roku.
Z provedeného dokazování mimo jiné vyplynulo, že podmínkou pro uzavření Smlouvy o oboustranné dohodě mezi společností a zahraničním zájemcem bylo poskytnutí peněžního daru ve výši stovek EUR konkrétní nadaci. Obdobná podmínka platila i pro uzavření Smlouvy o obstarání pobytu mezi společností a ošetřovatelkami, které poskytly nadaci peněžní dar ve výši tisíců korun.
Z daňového řízení rovněž vyplynulo, že společnost a nadace jsou personálně propojené, sídlí na stejné adrese a zaměstnankyně společnosti pracují i pro nadaci.
Vyhledávací činností ( za spolupráce s Policií ČR ) správce daně zjistil, že společnost má otevřen bankovní účet v Rakouské republice, o kterém ve svém účetnictví neúčtovala. Na tento účet zasílali poplatky zahraniční klienti, kteří uzavřeli s kontrolovaným daňovým subjektem Smlouvy o oboustranné dohodě. Finanční úřad zjistil, že daňový subjekt nepřiznal v rozporu s § 23 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, ke zdanění po přepočtu na českou měnu příjmy v roce 2002-2004 ve výši desítek miliónů korun, V rámci vyhledávací činnosti správce daně dále zjistil, že daňový subjekt obdržel prostřednictvím poštovních, šekových a mezinárodních poukázek České pošty platby od osob z České a Slovenské republiky. Částky na těchto poukázkách odpovídaly výši poplatků za zprostředkování, které hradily daňovému subjektu na základě Smlouvy o obstarání pobytu ošetřovatelky. Správce daně zjistil, že daňový subjekt v rozporu s § 23 zákona o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nepřiznal v roce 2002 částku statisíců korun, v roce 2003 částku několika miliónů korun a v roce 2004 též částku několika miliónů korun.
Na základě dalších důkazních prostředků získaných v průběhu daňové kontroly (vlastní evidence kartotéka poplatníka) bylo dále zjištěno, že daňový subjekt v rozporu s § 23 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, nepřiznal další příjmy ze zprostředkování, a to v roce 2002-2004 několika miliónů korun.
Na základě výše popsaných zjištění Finanční úřad společnosti za zdaňovací období 2002-2004 dodatečně vyměřil daně ve výši několika desítek miliónů korun.
Trestní oznámení nebude finančním úřadem podáno – Policie ČR, správa kraje zahájila v roce 2006 úkony v trestním řízení dle ustanovení § 158 trestního řádu pro podezření ze spáchání trestního činu zkrácení daně, poplatků a jiné povinné platby dle ustanovení § 148 trestního zákona. V roce 2007 bylo zahájeno Policií ČR trestní stíhání jednatelky výše uvedené společnosti.

Daň z přidané hodnoty – nepřiznání daňové povinnosti
Finanční úřad při kontrole daně z přidané hodnoty za jednotlivá zdaňovací období od 9. 3. 2005 do 31. 12. 2006 u plátce - fyzické osoby s předmětem činnosti výroba a prodej LDPE folií a obchodní činnost, zjistil, že plátce v několika případech uskutečnil zdanitelná plnění v tuzemsku, nepřiznal daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, neuvedl ji v daňovém přiznání a ani nezaplatil.
Celkem plátce v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty snížil daňovou povinnost o několik miliónů korun.
Finanční úřad bude plnit oznamovací povinnost podle § 8 trestního řádu.

Daň z příjmů fyzických osob – neoprávněné snížení základu daně
Při daňové kontrole na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 bylo zjištěno, že podnikatel snížil základ daně o výdaj ve výši miliónů korun, uvedený v daňové evidenci v listopadu 2005 jako částečná úhrada přijaté faktury za zboží - stroj. Správce daně v rámci daňového řízení ověřoval formou dožádání přes místně příslušného správce daně u dodavatelské firmy datum úhrady předmětné faktury. V odpovědi dožádaný správce daně uvedl, že stroj byl kontrolovanému podnikateli předán dne 30.12.2005 dle předávacího protokolu a úhrada faktury ve výši několika miliónů korun byla provedena až 9.1.2006. Dalším šetřením bylo prokázáno, že v případě úhrady několika miliónů korun v listopadu 2005 se jednalo pouze o nákup valut, tedy průběžnou položku. Podnikatel neprokázal oprávněnost zahrnutí výdaje ve výši několika miliónů korun do výdajů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů.
Dále bylo zjištěno, že v roce 2005 podnikatel uhradil postupně celkovou částku miliónů korun obchodní společnosti, a to na základě smlouvy o budoucí smlouvě o postoupení pohledávek - jako zálohu na cenu postoupených pohledávek. Tato částka byla evidována v daňové evidenci dle § 7b zákona o daních z příjmů jako výdaj ovlivňující základ daně dle § 24 odst. 1 ZDP. Při kontrole byla předložena daňová evidence, ve které byly jednotlivé platby označeny jako nákup pohledávek, a příjmové resp. výdajové pokladní doklady vystavené obchodní společností. V průběhu daňové kontroly předložil podnikatel dodatečně další smlouvy, podle kterých se původní smlouva o postoupení pohledávek změnila na smlouvu o dodání zboží a služeb, následně pak na smlouvu zajišťovací, s datem plnění v roce 2006.
Správce daně měl pochybnost o oprávněnosti uvedeného výdaje a provedl rozsáhlé důkazní řízení včetně svědeckých výpovědí a dožádání u místně příslušných správců daně. Z výsledku ověřování uvedené transakce vyplynulo, že pohledávky uvedené v původní smlouvě o postoupení pohledávek byly ke dni uzavření smlouvy již uhrazeny, zboží a služby deklarované v další smlouvě nemohly být předmětem dodání, neboť dodavatel v době uzavření smlouvy již delší dobu nepodnikal a byl na něj prohlášen konkurz. Správce daně neosvědčil předložené důkazní prostředky jako důkaz, že výdaj ve výši několika miliónů korun byl oprávněně zahrnut do výdajů ovlivňujících základ daně dle ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů.
Výsledkem daňové kontroly za zdaňovací období roku 2005 bylo snížení daňových výdajů o částku miliónů korun a stanovení dodatečné daňové povinnosti ve výši statisíců korun.

DPFO – nesprávné účtování záloh a krácení výnosů
Daňový subjekt se v kontrolovaném období zabýval především výrobou kovového dílenského nábytku a montážemi eurohal. V roce 2005 se stal účetní jednotkou a vedl účetnictví dle zákona č. 563/1992 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.
Daňový subjekt v účetním deníku vedeném za rok 2005 účtoval výnosy dosažené v rámci své podnikatelské činnosti na účet 601-tržby za vlastní výkony a zboží. Kontrolou návaznosti výnosů zaúčtovaných v účetním deníku na výši evidovaných uskutečněných zdanitelných plnění dosažených za rok 2005 správce daně zjistil, že daňový subjekt nezaúčtoval do výnosů zahrnovaných do základu daně tržby dosažené z prodeje vlastních výrobků ve výši miliónů korun. V průběhu prováděné daňové kontroly správce daně dále zjistil, že tento rozdíl vznikl nesprávným účtováním záloh přijatých od odběratelů. Tyto zálohy byly účtovány na účet 324-přijaté zálohy. Při konečném vyúčtování zakázky daňový subjekt zaúčtoval do výnosů pouze rozdíl mezi celkovou hodnotou zakázky a přijatou zálohou uvedený na vystavené faktuře.
Tím, že daňový subjekt nezaúčtoval všechny tržby dosažené z prodeje vlastních výrobků do výnosů zahrnovaných do základu daně, došlo k neoprávněnému snížení základu daně v rozporu s právními předpisy o částku ve výši několika miliónů korun. V souladu s ustanovením § 23 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zvýšil správce daně o tuto částku základ daně daňového subjektu.

Zničené účetnictví
Finanční úřad provedl kontrolu daně z příjmů fyzických osob u daňového subjektu. Předmětem činnosti tohoto daňového subjektu byly opravy elektrických strojů a přístrojů, zprostředkovatelská činnost realitních agentur, ubytování a stravování, koupě zboží za účelem dalšího prodeje. Daňová kontrola byla provedena za zdaňovací období roku 2004. V průběhu daňové kontroly daňový subjekt nesplnil své povinnosti stanovené zákonem - nepředložil na výzvu správce daně účetní a jiné doklady a účetní písemnosti prokazující hospodářské a účetní operace. Daňový subjekt tvrdil, že účetnictví předložit nemůže, protože shořelo při požáru rodinného domu, přičemž toto své tvrzení doložil potvrzením příslušných orgánů. Po potvrzení výše uvedených skutečností správce daně vydal další výzvu, kterou daňový subjekt vyzval k opatření takových důkazních prostředků, které by zničené doklady mohly nahradit a kterými by údaje uvedené v daň. přiznání prokázal. Daňový subjekt nepředložil správci daně žádné důkazní materiály, kterými by prokázal údaje uvedené v daň. přiznání. Z výše uvedených důvodů provedl správce daně vlastní šetření ve věci zjištění skutečností rozhodných pro správné stanovení daňové povinnosti. Správce daně požádal v rámci součinnosti třetích osob dle § 34 odst. 11 zákona o správě daní a poplatků peněžní ústavy o podání informací ohledně vedení účtů daňového subjektu. Těmito výpisy se správce daně zabýval zejména z pohledu přijatých plateb na tyto účty a zároveň i údaji o jejich odesílatelích. Na základě takto získaných informací zahájil finanční úřad šetření v rámci součinnosti třetích osob – oslovil firmy a společnosti, které byly na výpisech uvedeny jako odesílatelé plateb, a dále provedl dožádání finančních úřadů místně příslušných těmto odesílatelům a provedl celou řadu svědeckých výpovědí. Zároveň zaslal požadavky na zaslání kopií faktur, na základě kterých byly platby uskutečněny, a veškerých dalších dokladů či záznamů. Tyto údaje se staly pro správce daně podkladem pro stanovení výše příjmů za rok 2004. Správce daně též zohlednil výdaje, které byly v rámci složitého důkazního řízení uznány jako daňově uznatelné ve prospěch daňového subjektu. Vzhledem k porušení ustanovení § 5 a § 23 zákona o daních z příjmů (daňový subjekt nezdanil všechny příjmy) finanční úřad dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob ve výši několika miliónů korun.

Motivační životní pojištění
Finanční úřad provedl u právnické osoby – obchodní společnosti za zdaňovací období 2003 a 2004 daňovou kontrolu, a to kontrolu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků. V kontrolovaných obdobích měl plátce uzavřenou rámcovou smlouvu o motivačním životním pojištění. Pojistné bylo sjednáno mezi pojišťovnou a plátcem jako pojistníkem na dobu 60 měsíců, oprávněnou osobou pro případ dožití byl poplatník. Plátce nezahrnul do úhrnu příjmů poplatníků a nezdanil částky pojistného zaplacené na pojištění. Finanční úřad uvedený nepeněžitý příjem posoudil jako jinou formu plnění prováděnou zaměstnavatelem za zaměstnance dle ustanovení § 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Na základě porušení ustanovení § 6 odst. 1 písm. d) a odst. 3, dále ustanovení § 6 odst. 13 v návaznosti na ustanovení § 38h odst. 1, 2 a 5 zákona o daních z příjmů byla plátci předepsána k přímému placení daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ve výši statisíců korun.

Nedokončená výroba, rezerva na opravy hmotného majetku
Finanční úřad provedl daňovou kontrolu u obchodní společnosti, daňová kontrola byla provedena za zdaňovací období 2003 a 2004. V průběhu daňové kontroly bylo zjištěno, že daňový subjekt řádně neúčtoval o nedokončené výrobě, jednalo se o náklady týkající se zakázek, které nebyly k rozvažnému dni ukončeny a v kontrolovaném zdaňovacím období nebylo o těchto částkách účtováno ve prospěch výnosů. Dále v několika případech společnost zaúčtovala do výnosů částky snížené o zálohy, čímž neoprávněně snížila výnosy. Dále společnost účtovala o tvorbě rezerv na opravy hmotného majetku. Při tomto účtování společnost vycházela z karty rezerv, kde byla uvedena mnohem vyšší částka celkové rezervy, než vyplývalo z předloženého rozpočtu na opravy. Vzhledem k porušení zákona o daních s příjmů v návaznosti na zákon o účetnictví a vyhlášku č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, a rovněž vzhledem k porušení zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách, ve znění pozdějších předpisů, byla správcem daně dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob ve výši statisíců korun.
Případ č. 1 – daň z příjmů fyzických osob
Předmětem podnikání daňového subjektu byl specializovaný maloobchod a maloobchod s tabákovými výrobky. Daňový subjekt vedl daňovou evidenci dle § 7b zákona o daních z příjmů.
V průběhu daňové kontroly zaměřené na ověření správnosti daňovým subjektem vykázaného základu daně a daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004, 2005 a 2006 byl správcem daně zjištěn výrazný rozdíl mezi příjmy z podnikatelské činnosti a výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení. Vklady peněžních prostředků v hotovosti v roce 2004 činily několik miliónů korun. Daňový subjekt byl proto vyzván, aby doložil důkazními prostředky, jak byly peněžní prostředky, které daňový subjekt vložil v roce 2004 do podnikání, ve výši miliónů korun zdaněny. Daňový subjekt na výzvu předložil potvrzení, dle kterého prodala matka daňového subjektu koncem roku 2003 dům v zahraničí v hodnotě kolem několika miliónů korun a tyto prostředky půjčila daňovému subjektu. Správce daně zhodnotil všechny důkazní prostředky shromážděné v průběhu daňové kontroly a předložené potvrzení a dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal, že výše uvedené peněžní prostředky byly zdaněny nebo že se jednalo o příjmy osvobozené.
Při kontrole bylo dále zjištěno od třetích osob, že daňový subjekt nevykázal v daňové evidenci všechny doklady související s nákupem tabákových výrobků a nealkoholických nápojů. Správcem daně bylo zjištěno, že v účetní evidenci daňového subjektu nejsou evidovány doklady na nákup zboží v celkové výši statisíců korun vystavené na IČO daňového subjektu. S ohledem na předmět podnikání daňového subjektu, množství nakoupeného zboží a údajů uvedených na daňových dokladech vystavených na IČO daňového subjektu dospěl správce daně k závěru, že zboží bylo nakoupeno daňovým subjektem za účelem jeho dalšího prodeje a mělo být evidováno v daňové evidenci daňového subjektu. Daňový subjekt byl proto vyzván, aby doložil, jakým způsobem zdanil příjmy z prodeje nakoupeného zboží, popřípadě aby prokázal, že se jednalo o příjmy od daně osvobozené nebo příjmy, které nebyly předmětem daně. Protože daňový subjekt nedoložil žádné věrohodné důkazní prostředky svědčící o tom, že zboží uvedené na dokladech nenakoupil, zvýšil správce daně výdaje roku 2004 o částku statisíců korun a příjmy roku 2004 též o částku řádově statisíců korun, přičemž příjmy byly správcem daně stanoveny dle obchodní přirážky, kterou uvedl daňový subjekt v průběhu daňové kontroly.
V průběhu daňové kontroly bylo dále zjištěno, že daňový subjekt zahrnul do daňových výdajů i výdaje na nákup zboží ve výši desítek miliónů korun, přestože daňové doklady na nákup zboží byly vystaveny na jiný daňový subjekt. Protože daňový subjekt ani na výzvu správce daně neprokázal, že se jedná o výdaje, které skutečně vynaložil na dosažení, zajištění a udržení svých zdanitelných příjmů, byl správcem daně zvýšen základ daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 o částku desítek miliónů korun.
Na základě výše uvedených zjištění byla daňovému subjektu za zdaňovací období roku 2004 snížena ztráta několika miliónů korun, zvýšen základ daně o statisíce korun a doměřena daň ve výši desetitisíců korun.
Obdobná pochybení byla u daňového subjektu zjištěna i ve zdaňovacích období roku 2005 a 2006. Daňovému subjektu tak byl v roce 2005 zvýšen základ daně o částku statisíců korun a doměřena daň ve výši též statisíců korun a v roce 2006 zvýšen základ daně o desetitisíce korun a doměřena daň ve výši tisíců korun.
Současný stav případu: Dodatečné platební výměry jsou v právní moci. Odvolání proti nim byla zamítnuta.

Případ č. 2 – daň z příjmů fyzických osob a daň z přidané hodnoty
V průběhu daňové kontroly zaměřené na ověření správnosti daňovým subjektem vykázaného základu daně a daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004, 2005 a 2006 bylo správcem daně zjištěno, že daňový subjekt, který vedl daňovou evidenci, uzavřel s právnickou osobou licenční smlouvy za poskytnutí know-how, které vytvořil při své podnikatelské činnosti. Smlouvy byly uzavřeny v letech 2005 a 2006. V roce 2005 přijal daňový subjekt od právnické osoby částku statisíců korun na základě výše uvedené licenční. Další peněžní prostředky již fyzické osobě nebyly vyplaceny, přestože v roce 2005 činila cena za poskytnutí know-how statisíců korun, v roce 2006 pak též statisíců korun.
Částku řádově statisíců korun daňový subjekt uvedl v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 jako příjem podle § 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro rok 2005. K tomu příjmu uplatnil daňový subjekt paušální výdaje ve výši 40 % z příjmů, tj. desetitisíce korun.
S ohledem na skutečnost, že podle ustanovení § 7 odst. 2 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro rok 2005, jsou příjmy z poskytnutí práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví příjmy podle § 7 výše uvedeného zákona, nikoli příjmy podle § 10, byly příjmy z poskytnutí know-how správcem daně zahrnuty do příjmů podle § 7 .
Protože daňový subjekt v daňovém přiznání uvedl i další příjmy podle § 7 – příjmy z podnikání (z provozu zámečnictví), kde uplatnil výdaje v prokázané výši, a daňový subjekt prokazatelně nedoložil výši výdajů vynaložených na dosažení příjmů za poskytnutí know-how, nebyly daňovému subjektu uznány jako daňové výdaje ve výši desetitisíce korun.
Na základě výše uvedených skutečností tak byla daňovému subjektu dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši tisíců korun.
Kontrolou DPH správce daně zjistil, že daňový subjekt uskutečněná zdanitelná plnění spočívající v poskytnutí know-how na základě licenční smlouvy neuvedl ani do daňových přiznání k DPH za příslušná zdaňovací období. V roce 2005 činila cena za poskytnutí know-how statisíce korun, v roce 2006 pak též statisíce korun. Výše popsaným způsobem daňový subjekt snížil daň z přidané hodnoty o celkovou částku desítek tisíc korun.
Současný stav případu: Dodatečné platební výměry jsou pravomocné.

Daň z přidané hodnoty
Kontrola byla provedena u právnické osoby na DPH za zdaňovací období roku 2005.
Činnost DS: maloobchod s motorovými vozidly a jejich příslušenstvím.
1/ Daň na vstupu
Daňový subjekt byl vyzván k prokázání přijetí zdanitelných plnění deklarovaného na vybraných fakturách od svých dodavatelů týkajících se dodávek automobilů .
Daňový subjekt navrhl výslechy svědků, kteří se na předvolání nedostavili a dále v průběhu kontroly nepředložil takové prostředky, které by mohly být osvědčeny jako důkazy prokazující přijetí předmětného zdanitelného plnění a ani vlastní šetření provedené správcem daně tuto skutečnost nepotvrdilo.
Daňový subjekt porušil s ustanovení § 72 odst. 1 a § 73 odst. 1 ZDPH
Celkem doměřená daň na vstupu za zdaňovací období leden až prosinec 2005 činí několik miliónů korun.
2/ Daň na výstupu
V průběhu kontroly u daně na výstupu správce daně zjistil, že daňovému subjektu byla vyměřena daň ve výši 0,- Kč. Plátce předložil při kontrole správci daně záznamní evidenci za předmětné zdaňovací období a současně zmocněný zástupce daňového subjektu ústně do protokolu sdělil, že u konkrétních faktur vydaných základ daně více než miliónu korun, daň 19 % statisíce korun a základ daně více než milión korun, daň 19 % statisíců korun s DUZP 30. 12. 2005 došlo omylem k neodvedení příslušné daně z přidané hodnoty. Daň na výstupu z předmětných faktur ve výši statisíců korun nebyla přiznána v daňovém přiznání za prosinec 2005 a nebyla uvedena v evidenci pro daňové účely.
Plátce porušil ustanovení § 21 odst. 1 ZDPH.
Dále správce daně vyzval daňový subjekt, aby u faktury vydané na částku miliónů korun a DPH ve výši statisíců korun prokázal nárok na osvobození od povinnosti uplatnit daň z přidané hodnoty na výstupu dle § 64 ZDPH. Daňový subjekt tuto skutečnost správci daně neprokázal.
Plátce porušil ustanovení § 64 ZDPH.
Celkem doměřená daň na výstupu za zdaňovací období leden až prosinec 2005 činí několik miliónů korun.

Daň z příjmů právnických osob
U daňového subjektu – občanské sdružení (dále jen DS) byla provedena kontrola daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2004.
Při kontrole bylo zjištěno, že DS uplatňuje do daňových nákladů odpisy nemovitostí, které zapůjčil na základě smlouvy o bezplatné výpůjčce na 49 let. Tyto odpisy ve výši několika miliónů korun nelze dle ZDP zahrnout do základu daně roku 2004.
Dále DS nevyloučil ze základu daně náklady na reprezentaci ve výši desetitisíců korun. Další chyby v účetnictví DS byly nalezeny v nesprávném rozčlenění hlavní a vedlejší činnosti. DS zahrnul do daňových nákladů proti příjmům z vedlejší činnosti náklady v celkové výši miliónů korun z hlavní činnosti. Tyto náklady nelze, dle ZDP uznat jako náklady, vynaložené na zajištění, dosažení a udržení příjmů.
Dle výše uvedených skutečností v návaznosti na ustanovení § 23 odst. 3 ZDP zvýšil správce daně daňový základ DS o částku několika miliónů korun.
Daňovému subjektu byla snížena daňová ztráta o několik miliónů korun, základ daně se zvýšil o milióny korun a byla vyměřena daň za období roku 2004 ve výši statisíců korun.

Nemovitosti k pronájmu
Kontrolou obchodní společnosti se sídlem ve Středočeském kraji, která se zabývá pronájmy nemovitostí a dlouhodobě vykazuje ztrátu, byla zjištěna řada nedostatků. Kromě toho, že kontrolovaná společnost snížila v jednotlivých kontrolovaných letech vykázaný základ daně o náklady v řádu několika set tisíc korun, u kterých neprokázala jejich souvislost s dosaženými výnosy, také nesprávně zaúčtovala do daňových nákladů další statisíce korun za provedené práce, které měly charakter technického zhodnocení nemovitosti. V daňovém řízení bylo prokázáno, že společnost uvedenou částku vynaložila na rekonstrukci a modernizaci budovy a měla ji tudíž zúčtovat jako investiční výdaj, který zvyšuje vstupní cenu nemovitosti a do základu daně, tj. do daňových výdajů vstupuje až formou odpisů. Dalším zjištěním správce daně bylo, že v letech 2004 a 2005 byly pronajaty nemovitosti jinak spojené osobě (§ 23 odst. (7) písm. b) bodu 2 zákona o daních z příjmů) za částku, která ani zdaleka neodpovídala cenám obvyklým v běžných obchodních vztazích. Protože ani na výzvu správce daně společnost neobjasnila ani nedoložila rozdíl mezi sjednaným a běžným nájemným, přistoupil správce daně ke zvýšení příjmů do výši obvyklé ceny nájmu. Výsledkem provedené kontroly bylo snížení vykázané ztráty v každém kontrolovaném roce o částku cca milion korun a v roce 2004 navíc dodatečné vyměření daně ve výši několika desítek tisíc korun.

Není daň jako daň
Zákon o daních z příjmů mimo jiné také upravuje povinnosti zaměstnavatele, který vyplácí svým zaměstnancům za jejich práci mzdy a kterému v souvislosti s tím plyne jako plátci daně řada zákonných povinností. Kromě toho, že je povinen správně spočítat výši záloh na daň, je povinen tyto zálohu měsíčně z mezd jednotlivých zaměstnanců srážet a úhrn všech sražených záloh na daň ve stanovené lhůtě odvést příslušnému finančnímu úřadu. Středočeský finanční úřad zjistil, že obchodní společnost v jeho působnosti však nebrala všechny povinnosti plátce daně doslova. Bylo ověřeno, že zálohy na daň vypočítala, z mezd svých zaměstnanců srazila, ale částku převyšující desetitisíce korun opomněla odvést správci daně. Navíc u řady zaměstnanců nebyla daň vybrána ve správné výši, když např. společnost jako zaměstnavatel danila příjmy „zálohovou daní“, ačkoli podléhaly dani srážkové.

Dvojí tvář – dvojí účetnictví
V součinnosti s orgány činnými v oblasti trestního práva bylo zjištěno, že daňový subjekt ve Středočeském kraji část faktur za prodej zboží nezaúčtoval a platby od odběratelů si nechal posílat na svůj osobní bankovní účet, jehož číslo správci daně neoznámil. V průběhu daňového řízení pak byl nemile překvapen, když mu správce daně tyto příjmy za uskutečněná zdanitelná plnění, které byly předmětem daně z příjmů ani daně z přidané hodnoty, dodatečně vyměřil.
Obdobný nedostatek zjistil středočeský finanční úřad u jiného daňového subjektu, který nakupoval ojetá motorová vozidla za účelem jejich následného prodeje. Správce daně v působnosti Finančního ředitelství provedl rozsáhlé důkazní řízení, při kterém bylo zjištěno, že tento podnikatel vyhotovoval dvojí smlouvy (pro kupující a pro účely daňového řízení) a vykazoval příjmy z prodejů vozidel v podstatně nižších částkách, než kterých bylo při prodeji skutečně dosaženo. Vzhledem k tomu, že neodvedl daň ve správné výši, správce daně daň dodatečně vyměřil.

Správná sazba DPH, aneb neznalost zákona neomlouvá
Podnikatel ve Středočeském kraji vystavoval daňové doklady za organizování a zajištění publicity kulturních akcí. Přitom uplatňoval sníženou sazbu daně z přidané hodnoty s odůvodněním, že se jedná o služby zahrnuté v příloze č. 2 k zákonu o DPH pod kódem SKP 92.3 – Umělecké a ostatní zábavné služby, pod které patří i služby producentů. Kdyby si však zákon přečetl důkladně, zjistil by, že u těchto služeb lze sníženou sazbu daně uplatnit pouze ve vyjmenovaných případech (činnosti spisovatelů, skladatelů, herců, interpretů estrádních kabaretních, malířů, sochařů, řezbářů, cizelérů výtvarníků a podobných samostatných umělců). Správce daně proto dodatečně vyměřil daň ve výši rozdílu mezi nesprávně uplatněnou sníženou sazbou daně a sazbou základní.

Daň z příjmů fyzických osob
Daňový subjekt prováděl v kontrolovaném zdaňovacím období výkopové práce.
U daně z příjmů fyzických osob bylo v kontrolovaném zdaňovacím období správcem daně zjištěno, že daňový subjekt uplatnil ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů výdaje, na základě dokladů vystavených osobou, u které bylo na základě svědecké výpovědi zjištěno, že v tomto kontrolovaném období tato již nepodnikala.
V průběhu kontroly daňový subjekt neprokázal, že uvedené výdaje byly vynaloženy na dosažení zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů a neprokázal správnost vykazovaného základu daně podle § 23 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona o daních z příjmů.
Dále daňový subjekt uplatnil výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů z dokladů od dodavatele, který do svědecké výpovědi uvedl, že tyto doklady nevystavil a zboží uvedené na daňových dokladech nikdy neměl a kontrolovaný daňový subjekt nezná.
Daňový subjekt v tomto případě opět neprokázal, že uplatněné výdaje byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů podle § 24 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona o dani z příjmů.
Na základě těchto zjištění správce daně snížil uplatněné výdaje o několik miliónů korun, celkem byla doměřena daň ve výši statisíců korun.

Daň z přidané hodnoty – nadměrný odpočet
Plátce DPH, fyzická osoba podnikající v oblasti pronájmu nemovitostí, podal řádné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty s nadměrným odpočtem, jehož výše byla ve srovnání s předchozími obdobími neúměrně vysoká. Tato skutečnost byla důvodem k pochybnostem o oprávněnosti uplatněného odpočtu DPH, proto finanční úřad provedl nejprve místní šetření, jež potvrdilo oprávněnost těchto pochybností. Vydáním výzvy, v níž správce daně sdělil konkrétní pochybnosti, bylo zahájeno vytýkací řízení, daň nebyla vyměřena a současně byla přerušena lhůta pro rozhodnutí o vrácení nadměrného odpočtu ve výši téměř milión korun.
Plátce k prokázání uplatněného odpočtu DPH předložil finančnímu úřadu daňový doklad vystavený právnickou osobou, obchodní společností. Jako předmět zdanitelného plnění byl na daňovém dokladu uveden ušlý zisk, což vzbudilo u správce daně další pochybnosti, které vedly také ke zjištění, že fyzická osoba uplatňující odpočet DPH je současně společníkem a jednatelem obchodní společnosti, jež daňový doklad jako plátce uskutečňující zdanitelné plnění, vystavila.
Jelikož ušlý zisk není předmětem daně z přidané hodnoty, není také zdanitelným plněním a příjemci ušlého zisku nevzniká povinnost přiznat daň na výstupu. Pokud nevznikla povinnost přiznat daň na výstupu, pak poskytovateli ušlého zisku nevzniká nárok na uplatnění odpočtu DPH.
Účelovost jednání plátce DPH spočívající v získání nezákonné daňové výhody finanční úřad včas odhalil a výsledkem vytýkacího řízení bylo snížení přijatého zdanitelného plnění se základem několika miliónů korun a uplatněného odpočtu DPH v částce téměř statisíců korun.

Labels: Daně

# posted by Unknown : 3:16 AM