Daň z přidané hodnoty
Finanční úřad provedl kontrolu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2003, červen 2003, srpen 2003, listopad 2003, prosinec 2003, březen a duben 2004 září až prosinec 2004. Předmětem podnikatelské činnosti daňového subjektu je činnost podnikatelských, finančních, organizačních a ekonomických poradců, zprostředkovatelská činnost, koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, správa a údržba nemovitostí a služby v oblasti administrativy služby organizačně hospodářské povahy.
Kontrolou předložených dokladů bylo správcem daně zjištěno, že daňový subjekt pořídil v průběhu roku 2003 od společnosti „A“se sídlem v Praze 4 technologické výrobní zařízení pro malosériovou výrobu elektro-vakuové techniky, a to ve výši základ daně desítek miliónů korun, DPH ve výši několika miliónů korun. Daňový subjekt následně uskutečnil vývoz tohoto zboží do Jihoafrické republiky a tento vývoz osvobodil od daně v souladu s ustanovením § 45 odst. 2 zákona č.588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Finančně byla tato obchodní transakce mezi daňovým subjektem a společností „ A“ ( sídlo Praha 4 ) vypořádána následovně. Daňový subjekt postoupil 11. 3. 2004 společnosti „ A“ pohledávku za společností z JAR ve výši stovek tisíc dolarů , tj. v přepočtu desítek miliónů korun za cenu v desítkách miliónů korun Dohodou o započtení pohledávek ze dne 8.3.2004 došlo k vzájemnému zápočtu pohledávek ve výši desítek miliónů korun na základě výše uvedené smlouvy datované dne 11.3.2004 oproti pohledávce společnosti „A“ na základě neuhrazené kupní ceny za technologické zařízení ve výši desítek miliónů korun. Vzniklý rozdíl ve výši několika miliónů korun byl plátcem zaplacen společnosti“ A „ – dodavateli zařízení, v hotovosti dne 12.3.2004
V rámci daňového řízení bylo správcem daně zjištěno, že kontejner se zbožím byl dopraven do přístavu v Cape Town, kde byl cca 5 měsíců umístěn v přístavu, protože si zboží nikdo nepřebíral, přičemž následně bylo zjištěno, že příjemce zboží neexistuje. V polovině června 2004 byl kontejner přepraven do přístavu Maputo v Mosambiku. Dále bylo zjištěno, že dodavatel zařízení, společnost „A“, pořizoval předmětné zboží od jediného dodavatele, stavební společnosti, která nevlastnila žádné technologické zařízení a pouze rozprodávala zásoby. Dále správce daně zjistil, že daňový subjekt měl technologické zařízení dle inventurního soupisu na skladě v době, kdy dle předávacího protokolu nebylo ještě zařízení společností „A“ daňovému subjektu předáno. Byly rovněž zjištěny duplicitní předávací protokoly s různými daty předání. V rámci daňového řízení byl vyslechnut jako svědek jednatel dodavatelské společnosti, který ve svém připraveném písemném podání přesně uvedl podrobnosti spočívající ve výčtu speciálních elektronických součástek, jež technologická linka vyrábí, ale na konkrétní průběh obchodu s ní, který přitom osobně zajišťoval, si již nevzpomínal. Správce daně na základě získaných důkazních prostředků dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal přijetí zdanitelného plnění, v tomto případě pořízení technologického výrobního zařízení pro malosériovou výrobu elektro-vakuové techniky, v souladu s § 19 odst. 1 a 2 zákona č.588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
V průběhu roku 2004 uplatnil daňový subjekt nárok na odpočet daně ve zdaňovacím období srpen až prosinec 2004 za pořízení universálního laserového technologického zařízení celkem ve výši několika miliónů korun, a to na základě dokladů vystavených společností „C“ se sídlem v Praze 7. Následně pak uskutečnil vývoz tohoto zboží do místa určení ve třetí zemi. Osvobození od daně při vývozu zboží daňový subjekt vykázal ve zdaňovacím období listopad 2004. Dle předložených dokladů a písemností daňový subjekt nakoupil předmětné technologické zařízení na základě Smlouvy kupní na prodej technologického zařízení, uzavřené dne 27. 8. 2004 se společností „C“. Oběma stranami byla smluvně dohodnuta kupní cena ve výši několika desítek miliónů korun plus zákonná sazba DPH, představující částku několika miliónů korun.
Na základě kupní smlouvy, uzavřené dne 2.11.2004 se společností se sídlem na Seychelských ostrovech, daňový subjekt vystavil fakturu na prodej předmětné technologie ve výši několika miliónů dolarů, tj. v přepočtu několika desítek korun. Vzniklá pohledávka byla poté daňovým subjektem postoupena Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16.11.2004 na postupníka- společnost se sídlem v Londýně ( daňový subjekt měl v této společnosti 51% podíl ) za cenu několika miliónů korun. V rámci prováděného dokazování byli vyslechnuti svědci – předseda představenstva společnosti “C“- dodavatele zařízení daňovému subjektu a rovněž zástupce společnosti „Z“, která toto zařízení měla dodat společnosti „C“. Vyhodnocením svědeckých výpovědí dospěl správce daně k závěru, že nebyla prokázána věrohodným způsobem fyzická existence daňovými doklady deklarovaného předmětného zdanitelného plnění. Svědkové shodně potvrdili ve svých výpovědích, že při jeho nákupu a postupném předávání jednotlivým odběratelům bylo zařízení již na místě ve skladu a nebylo s ním dále manipulováno. Jednotlivé komponenty byly zabaleny a zavakuovány do folie a uloženy do beden. K rozbalení zboží při přebírání nedošlo, jeho faktická existence byla předávajícím a přebírajícím ověřována pouze formálně dle seznamu, uvedeného na bednách.
V průběhu kontroly správce daně rovněž zjistil, že cena obdobného zařízení se dle odborníka na laserovou technologii pohybuje v rozmezí 4-5 mil. Kč, a tedy cena 80 mil. Kč neodpovídá zařízení, jež je specifikované v kupní smlouvě. Ze šetření celních orgánů dále vyplynulo, že zboží bylo bez pojištění přepraveno na místo vykládky- přístav Maputo v Mosambiku, kde se dle informací z dubna 2006 nacházelo již čtvrtý měsíc, aniž by bylo příjemcem vyzvednuto. Celní odbavení v Maputu měla zajistit společnost, která dle dostupných zdrojů neexistuje. Dotazem do databáze Dun and Bradstreet Worldbase na prověření existence odběratele zařízení se sídlem na Seychelských ostrovech bylo zjištěno, že rovněž tato společnost neexistuje.
Správce daně posoudil všechny získané důkazní prostředky a dospěl k závěru, že daňový subjekt neprokázal dle § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 sb. o dani z přidané hodnoty přijetí zdanitelného plnění od společnosti se sídlem v Praze 7 a neoprávněně uplatnil nárok na odpočet daně za zdaňovací období září až prosinec 2004 v částce několika miliónů korun.
Finanční úřad dodatečně vyměřil daň za kontrolovaná zdaňovací období ve výši několika desítek miliónů korun.

Labels: Daně

# posted by Unknown : 3:18 AM