3.14.2007

NEJČASTĚJŠÍ OTÁZKY A ODPOVĚDI KE ZPĚTNÉMU ODBĚRU VÝROBKŮ
9.3.2007, Zdroj: Ministerstvo životního prostředí
vztahující se k ustanovení § 38 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o odpadech“) a vyhlášky č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků, ve znění pozdějších předpisů

Zpětným odběrem se rozumí odebírání použitých výrobků povinnými osobami od spotřebitelů bez nároku na úplatu za účelem jejich využití nebo odstranění.

Povinnou osobou je právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která výrobky podléhající zpětnému odběru vyrábí nebo uvádí na trh v České republice výrobky zahraničního výrobce.

Tato definice se vztahuje k výrobkům uvedeným v § 38 odst. 1 zákona o odpadech, dodávaným spotřebiteli k jejich užití. Osoby, které výrobky vyrábí nebo uvádí na trh v ČR výrobky zahraničního výrobce, které nejdou do oběhu spotřebiteli, nejsou povinnými osobami a nevztahuje se na ně povinnost zpětného odběru podle § 38 zákona o odpadech.

V případě, že je výrobek vyroben v ČR a je určen ke spotřebě v ČR, stává se tedy povinnou osobou pro zajištění zpětného odběru tuzemský výrobce.

V případě, že je výrobek vyroben v zahraničí a je určen ke spotřebě v ČR, stává se povinnou osobou ke zpětnému odběru osoba uvádějící tento výrobek na trh v ČR, tj. právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je prvním tuzemským držitelem výrobku v ČR.

Povinnou osobou ke zpětnému odběru je vždy pouze jeden subjekt!

Povinnou osobou pro zajištění zpětného odběru výrobků podléhajících této povinnosti v případě, že je výrobek součástí funkčního celku, se rozumí výrobce výrobku nebo dovozce funkčního celku.

Povinnost zpětného odběru se vztahuje na daný výrobek, nikoliv na celý funkční celek.

Požadavky na obsah Roční zprávy o plnění povinnosti zpětného odběru jsou uvedeny v § 20 vyhlášky č. 383/2001 Sb. Formulář roční zprávy naleznete v příloze č. 19 citované vyhlášky (ZMĚNA FORMULÁŘE od vykazovaného roku 2005).

Formulář Roční zprávy je dostupný na www.env.cz v přepisovatelném formátu (dokument WORD).

Roční zpráva za uplynulý kalendářní rok se zasílá každoročně do 31. března (i v případě „nulového odběru") na adresu:

Ministerstvo životního prostředí
Odbor ODPADOVÝCH TECHNOLOGIÍ A OBALŮ
Vršovická 65
100 10 Praha 10

Povinnost zajistit zpětný odběr použitých výrobků nabídnutých ke zpětnému odběru je uložena povinné osobě, nikoli poslednímu prodejci. Z ustanovení § 38 zákona o odpadech vyplývá, že zpětný odběr zajišťuje, resp. organizuje povinná osoba a určuje rovněž, kde se nachází místa zpětného odběru. Prakticky jde o to, aby se povinná osoba dohodla s posledním prodejcem, zda bude provozovna prodejce místem zpětného odběru.

Technickou realizaci zpětného odběru může samozřejmě na základě smluvního vztahu pro povinnou osobu zajišťovat i jiný subjekt.

Pouze v případě, že poslední prodejce nesplní informační povinnost uvedenou v § 38 odst. 5 zákona o odpadech, je sám povinen použité výrobky odebírat přímo v provozovně, a to bez nároku na úplatu od spotřebitele, po celou provozní dobu a bez vázání odebrání použitých výrobků určených ke zpětnému odběru na nákup zboží.

Nikoliv. Povinnost zajistit zpětný odběr použitých výrobků má povinná osoba, a to bez ohledu na výrobní značku a do výše, kterou za vykazované období stanovené podle § 38 odst. 10 zákona o odpadech vyrobí nebo doveze. Jednoznačně nesmí být odebírání použitého výrobku od spotřebitele vázáno na výrobní značku.

Spotřebitel může odevzdat v místě zpětného odběru zřízeném výrobcem „A" i použitý výrobek výrobce „B" (tj. tentýž druh výrobku, např. pneumatika, ale jakékoliv výrobní značky). Povinná osoba „A" musí zajistit zpětný odběr pneumatik v jí zřízených místech zpětného odběru i od jiných výrobců, ale pouze do zmiňovaného množství.

Spotřebitelem se pro účely zpětného odběru rozumí dle § 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, každá fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami (tj. např. pro použití těchto výrobků pro potřeby svých členů, zaměstnanců apod.).

Spotřebiteli jsou ve smyslu citovaného zákona nejen fyzické osoby, ale i podnikatelské subjekty, které nakupují výrobky s nimiž dále nepodnikají.

Nepodléhá. Je-li např. provozovna prodejce místem zpětného odběru použitých výrobků (po dohodě sprodejcem stanovuje povinná osoba), není zařízením ke sběru odpadů dle § 14 odst. 1 zákona o odpadech a není tudíž požadován souhlas příslušného krajského úřadu k jeho provozování.

V místě zpětného odběru se od spotřebitelů odebírají použité výrobky, které se stávají odpadem až ve chvíli jejich předání osobě oprávněné k jejich využití nebo odstranění.

V případě, že se jedná o zpětný odběr použitých výrobků je prodejce povinen vést průběžnou evidenci původce odpadů (§ 39 odst. 1 zákona o odpadech) pouze o odpadech, které jako původce odpadu sám vyprodukuje nebo s kterými dále nakládá, nikoli o zpětně odebraných použitých výrobcích. To platí i pro osoby oprávněné k nakládání s odpady, které zároveň zajišťují zpětný odběr výrobků dle § 38 zákona o odpadech na základě smluvního vztahu pro povinnou osobu, nejsou-li provozovateli zařízení k jejich využití nebo odstranění.

Odpadová evidence nezahrnuje „nakládání s použitými výrobky". Vedení evidence o zpětně odebraných použitých výrobcích může být např. smluvně ošetřeno mezi prodejcem (v jehož provozovně je místo zpětného odběru nebo realizátorem zpětného odběru) a povinnou osobou, zejména pro potřebu povinné osoby splnit povinnost zpracování roční zprávy o plnění povinností zpětného odběru.

Použitý výrobek se poprvé jako odpad zaznamenává v průběžné evidenci o odpadech osoby oprávněné k jeho využití nebo odstranění. Až tento subjekt, kterému je zpětně odebraný výrobek předán, s ním dále nakládá jako s odpadem.

Uvedené subjekty by však měly mít evidenci výrobkovou - pro kontrolní orgány i pro povinné osoby, ale i pro svoji kontrolu.

Odpady v zařízení, provozovaném podle § 14 odst. 1, resp. 2 zákona o odpadech, mohou být soustřeďovány za podmínek stanovených v příslušném souhlasu k provozování zařízení a provozním řádu. Zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů musí splňovat kromě obecných požadavků na zařízení podle § 4 vyhlášky č. 383/2001 Sb., podmínky i stejné technické požadavky jako zařízení ke shromažďování nebo skladování odpadů uvedené v §§ 5 a 7 citované vyhlášky.

Ustanovení § 5 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 383/2001 Sb. ukládá povinnost odlišit shromažďovací prostředky odpadů (tvarově, barevně nebo popisem) od prostředků nepoužívaných pro nakládání s odpady, nebo používaných pro jiné druhy odpadů. Je tedy zřejmé, že odpady musí být soustřeďovány v prostředcích odlišených od shromažďovacích prostředků určených pro shromažďování zpětně odebraných výrobků.

V případě, že např. prodejna ELEKTRO je místem zpětného odběru použitých baterií a akumulátorů, je zajištění zpětného odběru, i finanční (rovněž náklady na přepravu použitých výrobků), na povinné osobě, která zde místo zpětného odběru po dohodě s prodejcem vytvořila.

Odpověď na tuto otázku zní: pokud bude v obci místo zpětného odběru dle zákona o odpadech.

A jak se tedy může např. sběrný dvůr obce stát místem zpětného odběru? Povinná osoba může určit místem zpětného odběru libovolné místo s ohledem na charakter výrobku, ale samozřejmě se souhlasem patřičného subjektu (školy, obchody, provozovna prodejce výrobku, atd.). Na základě písemné dohody s obcí může rovněž ke splnění povinností zpětného odběru využít systém sběru a třídění komunálních odpadů stanovený obcí. Obec, resp. její sběrný dvůr, v takovém případě plní úlohu místa zpětného odběru pro ty výrobky (vyhrazené místo v SD), které jsou uvedeny ve smlouvě s povinnou osobou. Za následné nakládání s těmito výrobky by obec neplatila, neboť odpovědnost za zajištění zpětného odběru, tj. i za jejich využití nebo odstranění dle § 38 odst. 9 zákona o odpadech, leží na povinné osobě.

Pokud však smlouva mezi obcí a povinnou osobou neexistuje, pak jsou např. pneumatiky nebo minerální oleje přebírány od občanů jako „odpad", resp. složka komunálního odpadu, nikoli však jako „použitý výrobek" a následně s nimi jako s odpadem musí být nakládáno, tj. včetně platby „odpadářské firmě" za jejich převzetí.

Povinná osoba může tedy za účelem splnění povinností využít systém sběru a třídění komunálních odpadů stanovený obcí, ale pouze na základě písemné dohody s touto obcí. Zákon o odpadech hovoří o „možnosti" nikoli o „povinnosti", ať už pro povinnou osobu nebo pro obec, tzn. že sběrný dvůr provozovaný v rámci systému obce může, ale i nemusí být striktně místem zpětného odběru.



Comments: Post a Comment

Subscribe to Post Comments [Atom]





<< Home

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

Subscribe to Posts [Atom]